4. Organizační procesy ve společnosti, vztah formální a neformální struktury organizace. Teorie human relations, taylorismus, nové teorie řízení organizací (doba postmoderní).

Organizace z pohledu sociologie je organizované chování aktérů nějakého celku při výkonu určitých činností směřujících k dosažení stanoveného společného cíle.

Organizační procesy

• Záměrné (formální). Procesy, které mají předem nastavená pravidla, schémata vztahů a zodpovědnost.

• Spontánní- nerespektující organizační pravidla. Jednoduché organizační procesy- každodenním životě- uspořádání ve frontě u lékaře, složitější spontánní organizační procesy- sdružení občanů protestující proti stavbě dálnice. I tyto spontánní organizační procesy mají prvky těch formálních- pravidla slušného chování- kdo dřív přijde, jde dřív na řadu; mladší pustí staršího sednout,…

Instituce- jedná se o společností vytvořená pravidla platná pro chování lidí ve společnosti. Instituce je způsob, jak se co dělá, jak se v systému pohybovat, pravidla hry. Instituce se neustále modifikuje a modernizuje, jde tak o spontánní organizační proces.

Každý člověk je členem nějaké instituce. Členění institucí:

• Instituce podle oblasti činnosti- instituce práce, rodiny, vzdělání.

• Instituce jako regulativy chování- právo, morálka, etika, kultura, věda a náboženství.

• Zvyky a obyčeje- zdravení, poděkování, kuřácká pauza

• Tradice a rituály- intenzivnější dodržování zvyků- vánoční večírek, církevní obřady

• Postoje a stereotypy- stereotyp snadno přerůstá v předsudek. Předsudek je často podnětem spontánních organizačních procesů. Rasové předsudky, vtipy o blondýnách.

• Instituce sociální kontroly- hodnotící vztahy lidí k veřejným, ale i soukromým záležitostem. Nejrozšířenější prostředek k udržení potřebné míry koncensu ve společnosti. Významným nástrojem je veřejné mínění.

• Osvojování pravidel sociálních institucí- Socializace- vrůstání narozených lidí do společnosti- osvojování si pravidel a rolí a jejich hodnot (to co je v dané společnosti považováno za správné) a norem (obecně závazné pravidlo chování).

Organizace jsou uspořádané celky (nemocnice, školy, politická strana), instituce je vlastnost těchto celků- způsob, jak se co dělá, pravidla hry.

Organizační principy

• Organizace je relativně ohraničená od jiných organizací

• Má stanovený cíl a jasnou náplň činnosti

• Je vnitřně strukturovaná- lidé vědí, co mají dělat

• Má stanoveny vnitřní předpisy a organizační schéma

• Předpokládá loajalitu- akceptování vnitřních norem

• Uplatňuje pozitivní i negativní sankce

• Má vnitřní kulturu mezilidských vztahů

• Zachovává soulad mezi zaměřením a činností organizace a celou společností

• Při jejím fungování vznikají organizační paradoxy

Organizační paradoxy

• Očekává se aktivita a iniciativa jednotlivců a zároveň jejich podřízení se normám a pravidlům.

• Organizace má zajišťovat stabilitu systému a současně vytvářet podmínky pro jeho přizpůsobivost měnícím se podmínkám.

• Mají být především respektovány cíle a zájmy celé organizace a přitom současně uspokojovány cíle a zájmy jednotlivců- Jde o velmi častý konflikt rolí.

Organizační paradoxy plodí byrokratismus.

Řešením rozporů v organizaci může být stanovení optima mezi centralizovaným a decentralizovaným modelem moci a rozhodování.

Centralizovaný- potlačuje individualitu člověka, nemožnost diskuze. Vzniká nenávist k vedení. Tento typ organizace musí být udržován silnými mocenskými a potlačujícími sankcemi.

Decentralizovaný- jistá míra demokracie. Ukázalo se, že autonomie posiluje výkon.

Druhy organizací

• Podle oblasti činnosti (cíle)- Povaha organizace je určena obsahem hlavní činnosti organizace: ekonomické, vojenské, vzdělávací, politické, informační organizace.

• Podle povahy organizačních vazeb- Formální a neformální; a podle tuhosti- organizace volné (spolky, zájmová sdružení) a organizace totální (vězení, armáda).

• Podle role- síla vlivu, kterou může organizace ve společnosti uplatnit.

Formální organizace

Organizace jsou převážně umělé- jsou vytvořené záměrně a promyšleně, nejedná se o nic nahodilého či spontánního. Smyslem je dosáhnout maximální racionální činností určité skupiny lidí při dosahování stanovených cílů. Organizování je založeno na obecných organizačních principech:

• Jasný cíl a záměr organizace

• Vnitřní uspořádání- popisy práce jednotlivců i skupin, stanovení nadřízenosti a podřízenosti

• Vlastní systém přenosu informací

• Striktně předepsána pravidla jednání

• Systematická kontrola

Neformální organizace

Spontánní organizační procesy, které probíhají paralelně v rámci formálních organizací.

• Vliv sympatie, antipatie, mentality, kvalifikace, zkušenosti, ochoty.

• Důležitější je autorita než mocenská pozice

• Korekce tuhosti organizace

• Někdy působí proti zájmům organizace

Taylorismus- F. W. Taylor vyvinul Organizované řízení práce- práci rozdělil na jednotlivé úkony a změřil čas potřebný pro vykonání jednotlivých úkonů. Tím zamezil prostojům a mohl stanovit pracovní normy. Dělníci vykonávali pouze fyzickou práci, dušení práci- řízení a organizaci vykonávali dozorci. Toto striktní oddělení fyzické práce od duševní bylo předmětem kritiky odborů a levičáků. V tomto typu organizace nebyl znám vliv lidských kontaktů ani vnitřní svět dělníků na pracovní výkon.

Teorie organizace a byrokracie Maxe Webera

Kvalitní řízení organizace může být jen tehdy, řídí-li se centrálně (jedno centrum). Toto centrum má veškeré informace a řídí a organizuje lidi. Existuje zde mocenský aparát- Byrokracie- což je kvalifikovaná skupina lidí, kteří neosobně a rutině řídí chod organizace. Podle Webera je možná buď byrokracie, nebo diletantismus.

Byrokratizace- růst komplikovanosti spravované agendy.

Teorie mezilidských vztahů- Cooleye (1902), skutečný rozvoj je až po výzkumech E. Mayo ve 30.letech. Hlavním cílem teorie TMV je vybudování takových mezilidských vztahů v organizaci, aby došlo ke shodě zájmů mezi zaměstnanci (dělníky), vedením a vlastníky. Dále je důležitý pocit sounáležitosti a pocit hrdosti při spojení s organizací. Toto vede ke zvýšení výkonu organizace.

Typy organizací z pohledu jejich řízení- Autoritativně vykořisťovatelský, Autoritativně benevolentní, Konzultativní, Skupinově participativní.

Doba postmoderní- Globalizace, samostatnost, přebytek pracovní síly, mobilita změnily formu organizace. Lidé už nepracují celý život nebo jeho převážnou část v jedné společnosti. Tak vzniká nová forma a to- lehký a těžký kapitalismus (dle Baumana).