Veřejná volba

P ředpokládejme, že si přezbrojení armády vyžádá 10 mld. Kč a že vládní zakázky v této hodnotě dostanou firmy, jejichž vlastníci a zaměstnanci předsta­vují skupinu 100 tisíc lidí. Daňoví poplatníci představují skupinu 10 milionů lidí.

Rozhodne-li vláda a parlament ve prospěch zbrojního programu, prospěch jednoho člena zájmové skupiny zbrojních výrobců lze v průměru měřit částkou 100 000 Kč. To už stojí za to, aby Svaz podnikatelů ve zbrojní výrobě a Odbo­rový svaz zaměstnanců zbrojní výroby ruku v ruce vyvíjely tlak na politiky. K nim se jistě přidá vlivná skupina velení armády.

Pokud vláda a parlament schválí tento zbrojní program, každý daňový poplat­ník na něj zaplatí v průměru 1000 Kč. To je však částka příliš malá, aby jednotli­vé daňové poplatníky motivovala k nějakým protestním akcím, aby je přiměla k přesvědčování veřejnosti či vlády. Žádný z daňových poplatníků nic neudělá. Málokterý z nich si vůbec uvědomí, nakolik a zda vůbec přezbrojení armády zatí­ží jeho vlastni peněženku.

Která z obou zájmových skupin asi vyhraje tento boj?

Tyto příklady nám ukazují zajímavou a na první pohled paradoxní věc. V boji zájmo­vých skupin, prosazujících své zájmy prostřednictvím státu, obvykle prohrávají skupiny, které jsou velmi početné (jako spotřebitelé a daňoví poplatníci), a vyhrá­vají ty zájmové skupiny, které nejsou příliš početné (obvykle skupiny spjaté s urči­tým výrobním odvětvím nebo profesí).

Lze to však snadno vysvětlit. Je to proto, že když se ekonomický prospěch z něja­kého politického opatření rozpočítává mezi mnoho lidí, připadá na jednotlivce malá částka, která jej nemotivuje k vynakládání úsilí a nákladů. Když se však eko­nomický prospěch rozpočítává na menší počet lidí, takže na každého člena při­padne větší částka, je motivace členů zájmové skupiny mnohem silnější a skupina dokáže vyvíjet často neuvěřitelně silný tlak na politiky.

Častou metodou zájmových skupin je lobbování u politiků ve vládě a v parla­mentu (tento pojem pochází z anglického slova lobby, které znamená kuloár). Další metodou je vystupování ve sdělovacích prostředcích, kde představitelé zájmových skupin působí na veřejné mínění a tím potažmo na politiky. Pokud neuspějí těmito metodami, prosazují své zájmy někdy i demonstracemi nebo stávkami. Originální bývají zemědělci, kteří svého času například zavalili vchod Ministerstva zeměděl­ství neprodanou cibulí nebo zablokovali silniční dopravu vyhnáním prasat na silni­ce (na protest proti dovozům subvencovaného vepřového z Evropské unie).

Vliv zájmových skupin může mít na politické rozhodování často velmi nežádoucí důsledky. Může vést k ochranářské politice v mezinárodním obchodě, která omezuje mezinárodní dělbu práce, a snižuje tím ekonomickou efektivnost. Může vést k tomu, že si zájmové skupiny budou „rozebírat" státní rozpočet tak, že vzniknou velké rozpočto­vé schodky nebo nutnost zvyšování daní.

Zájmové skupiny

D ovozní kvóty na jablka

V roce 1998 vláda vyhověla návrhu ministra zemědělství a zavedla kvóty na dovoz jablek ze zemí Evropské unie. Důvodem byla ochrana našich pěstitelů jab­lek, kteří se cítili zahraniční konkurencí ohroženi. Na zájem spotřebitelů se nikdo neptal, ačkoli bylo evidentní, že toto opatření povede ke zdražení jablek na našem trhu.

Evropská unie si to však nedala líbit a brzy nato přijala odvetná opatření. Zvý­šila pětinásobně cla na dovoz českého masa a ovocných šťáv, čímž se tyto naše výrobky staly na trzích Evropské unie prakticky neprodejnými. Čeští spotřebitelé masa a ovocných šťáv se ale mohli zaradovat, protože omezení jejich vývozu zvý­šilo jejich nabídku na domácím trhu a snížilo jejich ceny.

Naše vláda tedy ochránila zájmy pěstitelů jablek (a poškodila spotřebitele jab­lek) a zároveň poškodila zájmy producentů masa a ovocných šťáv (a zvýhodnila naše spotřebitele masa a ovocných šťáv). Je přitom charakteristické, že ve všech diskusích, které se tehdy na toto téma vedly, se přetřásaly zájmy producentů (jab­lek, masa, ovocných šťáv), aniž by se kdo zmiňoval o spotřebitelích.

Z ákon o odpadech

V únoru 1999 naše Ministerstvo životního prostředí vypsalo veřejnou soutěž na vypracování návrhu zákona o odpadech. Ministr životního prostředí řekl, že minis­terstvo nedisponuje dostatkem odborníků, kteří by mohli sami tento zákon vypra­covat. Uvítal by proto, kdyby návrh zákona na objednávku ministerstva vypraco­vala nějaká odborná instituce mimo státní správu.

Tato iniciativa ministerstva je vlastně pozvánkou pro soukromé lobbyistické zájmy, aby se pokusily ovlivnit podobu důležitého zákona. Mnoho soukromých firem produkuje odpady a má zájem na tom, aby bylo znění zákona benevolentní. Ministr se takovým obviněním bránil a říkal, že ministerští úředníci na věc „dohléd­nou". Mluvčí vlády tvrdil, že ve světě je takovýto postup normální.

Aktivita zájmových skupin se soustřeďuje na přerozdělování národního produktu, jejím konečným důsledkem však je zpomalení ekonomického růstu. Profesní svazy, odbory, podnikatelská sdružení a další zájmové skupiny se pokoušejí diskriminovat nové konkurenty - omezit jejich vstup do svých profesí a na své trhy. Omezení konku­rence však činí trhy strnulejšími a ekonomika ztrácí dynamiku. Zájmové skupiny zapří­čiňují „ekonomickou sklerózu".

Z ájmové skupiny a ekonomický růst

Tento jev popsal americký ekonom Olson, který si položil otázku, proč po druhé světové válce poražené země - Japonsko, Německo a Itálie - prožívaly po téměř dvě