- •5 Znaků státu :
- •Ad 2. Územní organizace obyvatelstva
- •Ad 1) a) Vztahy mezi obyvatelstvem a nejvyššími státními orgány
- •Prameny práva
- •Normativní smlouvy
- •Normativní právní akty
- •Právní normy
- •Výklad systematický
- •Výklad historický
- •Výklad práva
- •Výklad logický
- •Výklad identický – neříká nic jiného, než co už V právní normě stojí
- •Výklad zužující (restriktivní)
- •Výklad rozšiřující (extenzivní)
- •Kasuistický – určuje určitou skupinu z obecného výkladu
- •Právní vztahy
- •Projevy vůle člověka
- •Skutečnosti, které nejsou projevy vůle člověka
- •Vysvětlení:
- •Prvky právních vztahů
- •Dělitelné a nedělitelné, součásti a příslušenství
- •Obsah právních vztahů
- •Uskutečňování /realizace/ práva
- •2. Hodnotící fáze
- •3. Rozhodovací fáze
- •Ad b) Mimořádné opravné prostředky
- •Právní odpovědnost
- •Trestní odpovědnost
- •Výjimky trestní odpovědnosti
- •Vyviňovací skutečnosti:
Prameny práva
jsou to formy, ve kterých se právo (pravidla chování) vyskytují:
Právní obyčeje
Precedenty (precedens)
Normativní smlouvy
Normativní právní akty
Ad a) Právní obyčeje: anglosaské právo, lidové chování, dlouhodobě a všeobecně používané, stát uznal za vhodné ho převzít, vyhovuje jeho politice, doplní ho o sankce, vydá zpět lidu,
od něhož toto chování převzal
- všeobecně se s tím lidé smířili, zvykli si na to
- historická forma, středověk a počátky novověku, šlo o tzv. dobrovolné právo, vycházející ze skutečnosti. (např. obchodní zvyklosti)
- zalepují se s ním právní normy (díry v zákoně), př. v obchodním zákoníku, neplacená dovolená v zákoníku práce (není tam ukotvená)
Ad b) Precedens : používá se pouze a jen v Anglo-americkém právu a to v právu procesním.
V Evropě je zakázán, každých 50 let se precedens modernizuje, aktualizuje
u nás ho vzdáleně připomíná Rozhodnutí ústavního soudu, které je závazné pro každého.
rozsudek soudu v určité kauze vynesený poprvé, podle něj soudce postupuje v podobných kauzách
naši soudci musí soudit podle konkrétních důkazů v dané kauze
Ad c) Normativní smlouva: je zvláštní druh smlouvy, je obecně závazná, zahrnuje každého
(přikazuje mu chování), je jich málo
jsou to především smlouvy mezinárodní a kolektivní
mezinárodní smlouva – hlava státu ji uzavírá za celé obyvatelstvo, platí pro všechny
Kolektivní smlouvy – smlouvy např. mezi zaměstnavatelem (který je definován) a shlukem zaměstnanců (obecně) v podniku, či různých institucích. (jsou v nich práva zaměstnanců, jejich nároky na prémie, pracovní dobu atd..viz odcizená k.smlouva z divadla), i na nově příchozí zaměstnance se kolektivní smlouva vztahuje
péče o děti, o staré, o invalidy, mzdy
Kolektivní smlouvy mají v různých státech různou důležitost (někde jsou dokonce vynutitelné (BRD, Schweiz, ITA)
Ad d) Normativní právní akty
= pravidla chování obecného charakteru, která vydává stát postupem, který je předepsán (legislativní postup)
jsou to umělé legislativní produkty státu, mající všeobecný charakter, tak aby se daly použít na co největší počet případů.
NPA – Primární (základní) – tvoří základní rámec právního systému, stanovují
chování v nejrůznějších právních vztazích.
Sekundární (rozvíjející) – zpřesňují obecné ustanovení primárních, a specifikují je na
různé konkrétní případy.
Primární: a) ústavní zákony
b) zákony (obyčejné)
c) zákonná opatření senátu Parlamentu ČR
Sekundární: 1) nařízení vlády
2) prováděcí vyhlášky ministerstev
3) vyhlášky a nařízení OÚ
Primární
A) Ústavní zákony jsou normy s nejvyšší právní silou, stojí v čele a všechny ostatní právní
normy s nimi musí být v souladu. Tři pětiny musí schválit. Některé státy
mají pouze jeden úst. zákon – Ústavu. Jiné jich mají více (ČR 10)
Ústavní zákony dělíme na:
Rigidní /pevné, tuhé/ - přijímají se tvrdším způsobem než obyčejné zákony (ČR)
Flexibilní – ústavní i obyčejné zákony se přijímají stejným způsobem /procedurou/,
a liší se prakticky pouze jménem. (USA)
B) Obyčejný zákon je nejrozšířenější právní normou (nejvyšší provozní právní normy), pozn:
Na přijetí nového zákona v našem parlamentu stačí hlas pouhých 34 poslan-
ců - ) nedostatečně formulovaná ústava…
- přijetí nadpoloviční většinou přítomných poslanců (musí jich tam být jedna třetina)
Legislativní proces přijetí zákona
- navrhovatel zákona: vláda, poslanec, ne prezident
- podává se ve formě zásad – slohové cvičení, co a jak by se mělo změnit, není začleněno do
paragrafů
- vláda předá legislativní radě vlády (29 odborníků), odborně posoudí daný návrh, pokud schválí, vypracuje se paragrafované znění (kontroluje s původním slohovým útvarem), předá zpět vládě, ta o něm hlasuje, předá se to parlamentu, předseda poslanecké sněmovny přijme a rozdělí, dá ho příslušného odbornému výboru (je jich celkem 9), ten ho může vrátit, odsouhlasí a předá předsedovi poslanecké sněmovny, 3 čtení, 2 obhájci
1. čtení: schvaluje se záměr zákona (ano tento zákon potřebujeme, ne…)
2. čtení: dovoleno podávat obměňovací návrhy (často má pak zákon jinou povahu, než měl)
3. čtení: nepřipouští doplňovací názory, zákon se celý čte, zjišťuje se, zda je logický, zkoumá se, zda je gramaticky správný
Hlasování – obyčejný zákon (1/3 poslanců přítomných poslanců ½ musí být pro) ústavní (3/5 musí být přítomno a všichni pro.) pak se postupuje do senátu, kde mají 30 dní na vyjádření (připomínky) pokud se do 30 dní nevyjádří, bere se za schválený.
Pokud senát vrátí zákon do poslanecké sněmovny, hlasuje se nejdříve s připomínkami (1/3 musí být přítomna) senátu pokud neprojde hlasuje se bez připomínek (musí být pro minimálně 101 poslanců pro)
Prezident má 15 dní na připomínky může vrátit s připomínkami – postup je stejný jako u vrácení senátu
- podepisuje předseda poslanecké sněmovny, prezident republiky a předseda vlády
- podpis tam nemusí být (zákon platný i bez nich, jsou pouze deklaratorní)
C) Zákonná opatření senátu jsou to NPA, které lze použít pouze v urč. době, „když nastane
čas“. To je tehdy, když prezident republiky rozpustí poslaneckou sněmovnu
(viz ústava – tři případy)
senát je nerozpustitelný,
tato opatření mají charakter zákona, ale ne Ústavní.
nová poslanecká sněmovna tato opatření většinou ihned ruší, může ho i nechat
pokud neexistuje senát, vydává prezident dekrety (..Benešovy dekrety po II.S.v)
Sekundární
- nesmí měnit, rušit zákon, může ho pouze rozvíjet, dotahují do vysvětlujícího konce
zpřesňují a upravují vyšší právní normy
Př: Prezident jmenuje ministry, ti předstoupí před vládu /posl.sněmovnu/ k hlasování o důvěře. Tu dostanou podle programového prohlášení.
Prováděcí vyhlášky ministerstev – upravují obecné zákony a vyhlášky pro konkrétní
případy (např. výška platu a prémií v neziskových
organizacích (školství a zdravotnictví)
Všechny tyto NPA jsou uvedeny ve SBÍRCE ZÁKONŮ
Nařízení a vyhlášky obecních úřadů – mají pouze regionální dostupnost /závaznost/.
např. postup při vystěhování neplatiče nájmu, různá konkrétní nařízení, upozornění apod.
!!! nejsou registrovány ve S.Z., registrace je na Úřední desce, kde jsou každému přístupné
