3.Geologie.

Území přírodní rezervace se týká k Přibajkalské provincie a Bajkalské jezerní kotlině, které jsou součástí Bajkalo- Džugdžunské oblasti. Region se liší složitostju geologické stavby a původu. Kolosální Bajkalská kotlovína, táhnoucí se na oblasti Bajkalské povznášející a Středně-Sibiřského plošiny, obklopené řetězem hor, z nichž Barguzinskí hřeben- největší absolutní výška (až do 3000 m).

Základní formy současného terénu v severovýchodní Přibajkalje navázali na konci pliocene a počátku čtvrtletí období, kdy pod vlivem tektonických pohybů zemské kůry došlo zvedání Barguzinského hřebena a současně prohloubení příkopu jezera Bajkal. Dále zalednění mělo velký vliv na formování složení terénu. Tři různé energie fází dávného zalednění odpovídá 3 pásy koncové morin, které leží po břehu jezera Bajkal do horní části říční údolí. Axiální část hřebene v rámci Barguzinské přírodní rezervace složitý sedimentárno- krystalický a intruzinovymi vyvřeliny, z nichž na mnoha místech převažuje žula. Pouze na malé plochy, hlavně podél pobřežní části jezera Bajkal a údolí řek, jsou nekonsolidované kvartér. Maximální značka výšek území CHKO - 2652 m. Hlavní vodní předěl- hřeben se liší výraznými alpskámi formami. Řetěz skály rozeklané vrcholy, skalní hřebeny a pyramidové hroty, většinu roku pokryté sněhem, často odlomí strmými stranami a lišty. Zdvih s absolutní výšky 1250 m tvoří podstatnou část terénu přírodní rezervace.

4.Klima.

Klima rezervace ostře kontinentální s mořskými funkcemi, nejvíce projevuje v období, kdy je jezero pokryto ledem. Režim teploty změkčuje blízkosti jezera Bajkal: snižuje letní teploty a oslabuje zimní mrazy.Průměrná roční teplota v rezervních-negativní - 4,4 stupňů, nejnižší v celé pobřeží Bajkalu. Nejchladnější měsíc - leden (-24gr)., nejteplejší - (+ 12) srpen. Zima na pobřeží trvá v průměru 167 dnů v létě-75 dní. V loňském roce se v pobřežním pásu klesne v průměru asi 400 mm srážek. Rezervace se nachází v několika vysokohorských oblastech.

5.Flora.

Na rezervy 212 druhů lišejníků, včetně zástupců Cladonia jsou velmi rozšířené, včetně 32 druhů epifytických lišejníků, Parmeleya poznamenal 14 druhů. Docela obyčejný a Peltinera a Tsetrariya (12 a 9 druhů). Dominuje lesní mechy, následuje druhů, které se nacházejí nad hranicí lesní vegetace. Na posledním místě jsou vlastně plešatý mechy. Houby pozorováno 171 druhů řas, existuje 1200 druhů cévnatých rostlin seznam zahrnuje 874 druhů. Běžné: Hadilka obecná, Kapradiník bažinný, Grozdovik kopinaté( Botrýchium) atd. V severo-východe od Baikalského regionu jsou vzácné druhy, které potřebují zvláštní ochranu, jako je například: Сalceolarius verus, Сalceolarius macranthos, Platanthera bifolia (L.) Rich, Kruštík širolistý pravý, Iris humilis, Iris laevigata, rozchodnice růžová (Rhodiola rosea) a další.V severní části CHKO, zejména směrem k pobřeží, dominuje hybridy, které jsou v blízkosti Sibiřského modřínu. Vysoké suché terasy obsazeny Borové lišejník nebo Rojovníko - brusinková modřína. Ve vlhkých půdách se nahází Hylocomiosa a Polytrichosa modříny (Larix) . Při nízkých mokřadů rozšířené Rašeliníkovité modříny. Na břehu jezera Bajkal jsou modříné lesy s Borovice zakrslou . Podrostem Břízy Middendorf a vzácné Borovice zakrslá se nachází v mecho- lišejníkovych modřínách. Na severu a v centrální části rezervace hlavní rozvodí Barguzinského hřebenu odstraněn od jezera do značné vzdálenosti, a tam, kde mezi hlavní formy důležité místo obsazené rovinami, schéma vertikální vegetace má řadu funkcí: slábo vyjádřin lozhnopodgoltsovy pás, a svetlo- jehličnaté lesy jídou roviny a mírně se svažující kopce do 20 km. Mezi běžné typy lesů jsou Pináceae hylocomiosa.V travno- keřovém povrhu se nahází borůvky, brusinky, Pstroček dvoulistý,  hruštička (Pyrola incarnata), kapradí, Dryopteris Linnaeus. Na skalnaté oblasti se širí (Bergenia crassifolia). Typicky v smrkách existijí příměsí jedle a břízy. V podrostu jsou Vlněná vrba (Salix lanata), Střemcha hroznovitá (Prúnus pádus), Keřová olše (Alnus frutikosa). V travenem krytí dominuje Třtina (Calamagrostis) a dalších lipnicovité, Pýrola rotundifólia. V horní části lesních pásů jsou jedličnaté lesy. V těchto lesích první stupeň Jedle sibiřská. Občas potkáme cedr a bříza vlnitá. V horních tocích řek mezi horsko-louka vegetace lze vidět sub-alpinský lesopark: bříza a jehličnto- břízové lesy. Ve zvláště výhodných podmínek vyvinout vysoký lesopark. Zde jsou běžné Zlatobýl obecný, Pcháč různolistý, Dracocephalum grandiflorum, Geranium albiflorum Ledeb a Kakost luční, Čemeřice Lobel (Verátrum lobelliánum), Koupala Barguzinskaya, Šťovík kyselý. Na vlhkých místech louku tvoří Česnek medvědí. Alpijcke louky Barguzinského hřebena, rozdělený do subalpicky, vysokohorský a sněhový.První z nich: široce distribuován v lesoparku, zejména v horní hranici lesa pásu. Mezi výrazné rostliny – Děhel skalní , Saussurea latufolia Ledeb, Škarda sibirská (Crepis sibirica L). Kolem řeky a prameny se nacházejí na louky (Theropoia), Doronicum altaicum Pall., Geranium albiflorum Ledeb .V sušších oblastech s převahou travy a povodí. Alpské louky zaujímají horské svahy nad lesem. Obiloviny poskytuje nižší tier hustého trávníku. Pro tato místa jsou charakterizovány  Bupleurum triradiatum Adam ex Hoffm., Dracocéphalum, tolstorebernik (Pachypleurum alpinum Ledeb.), Pedicularis oederi, Erigeron flaccidus (Bunge) Botsch., Gentiana grandiflora Laxm. Sněhový louky se vyskytují v oblastech, kde jsou ledovce uloženy na dlouhou dobu na jemná půde. Podle strukture travnatých sněhový louky blízko alpské louky. Druh složení je nestabilní. Tady roste Bergenia, Poa alpina, Chamerion latifolium, fialky Alitaysá a Dvousvetková, Pedicularis amoena Adams ex Steven, Aster alpinus, Aster camtschadalarum, Rozchodnice růžová. V horních zónách Barguzinského hřebena rozšířené výrazné rostlinná společenstva. Často jsou vřesoviště( Vaccínium myrtíllus- Bergenia), bohaté  Kostřava ovčí, Tomka , Anemone sibirica L. , hořec altajský (Gentiana altaica) , tolstorebernik Alpine, Bupleurum triradiatum Adam ex Hoffm., Polygonumdivaricatum.