Vznik pevnin a oceánů

Teorii o pohybu kontinentů vyslovil na počátku 20. století německý geofyzik Wegener - teorie kontinentálního driftů.

Z ní vyplývá, že v prahorách, asi před 570 mil. lety, existoval jeden kontinent – prakontinent Pangea, omývaný praoceánem – Panthalassa. Pangea se asi před 250 mil. lety začala rozpadat na dva kontinenty – severní Laurásii a jižní Gondvanu. Ty se od sebe oddělovaly, mezi nimi vzniklo moře Tethys.

I tyto dva kontinenty se časem rozpadly:

Z Laurásie vznikla Severní Amerika a Euroasie.

Z Gondvany vznikla Afrika, Jižní Amerika, Austrálie a Antarktida. Z Gondvany se ještě uvolnily dvě části – Arabský poloostrov a Přední Indie.

Desková tektonika

Litosféra je tvořena deskami, ty se pohybují po astenosféře - po plastické vrstvě zemského pláště, která je v hloubce 100 – 200 km. Její plastický stav je způsoben obrovským tlakem hornin na ní spočívající a vysokými teplotami v  zemském nitru.

1. Pohyb desek od sebe

Uprostřed oceánů se nacházejí středooceánské hřbety (pohoří). V nejvyšších místech oceánských hřbetů zemská kůra puká a vzniká zde středooceánský příkop – rift. Zde pod tlakem na mořské dno vytéká horká láva, to se stykem s vodou rychle ochlazuje, ale dalšími masami magmatu je posouváno do stran od středu ke kontinentům. Zde tedy vzniká nová zemská kůra.

Proto se i nyní kontinenty pohybují, přibližuje se k sobě Afrika s Evropou a Asie se Severní Amerikou. Je to díky vzniku a zániku zemské kůry. Nová kůra vzniká především na dně Atlantického oceánu – Středoatlantický hřbet. Proto tedy dochází k oddalování Evropy a Severní Ameriky.

Dvě desky se od sebe vzdalují také v Africe. Somálský poloostrov se časem odtrne od Africké pevniny. Rift je v tomto případě vyplněn jezery (Tanganika).

2. Pohyb desek k sobě a) oceánská a pevninská deska nebo dvě oceánské

Zemská kůra však také musí zanikat. Místem zániku jsou hlubokomořské příkopy – ty jsou v místech, kde dochází k subdukci – podsouvání jedné litosférické desky pod druhou. Podsouvaná deska se taví, část zaniká ve svrchním plášti, část se v podobě magmatu (láva) dostává na povrch a tady vznikají buď pásemná pohoří (Amerika), nebo pásma vulkanických ostrovů (východní Asie).

Toto jsou geologicky velmi aktivní zóny – zemětřesení a sopečná činnost.

Tento proces je nekonečný.

b) dvě pevninské desky

Dalším typem pohybu litosférických desek je vzájemná kolize dvou pevninských desek, vznikají pak vysoká pohoří. Tímto způsobem vzniklo nejvyšší pohoří – Himaláje (indická deska se srazila s deskou euroasijskou).

3. Pohyb desek vedle sebe

Pokud se dvě desky pohybují vedle sebe vzniká transformní zlom. Příkladem může být zlom v Kalifornii. Je to oblast častého výskytu zemětřesení.

Georeliéf

Georeliéf nebo také zemský povrch je svrchní plocha zemské kůry. Je to plocha, na které se stýká zemská kůra s dalšími geosférami (atmosférou, hydrosférou a dalšími). Studiem georeliéfu se zabývá věda geomorfologie.

Sníženiny georeliéfu vyplňuje světový oceán.

Vyvýšené části tvoří souš. Rozdíl mezi nejvyšším místem pevniny a nejnižším místem oceánu je asi 20 km (nejvyšší místo Mont Everest 8848 m a nejnižší Mariánský příkop – 11034 m).

Pevninský reliéf podle nadmořské výšky ho dělíme na:

nížiny – do 200 m n. m. – zaujímají 1/4 povrchu;

vysočiny nad 200 m n. m. - zaujímají 3/4 povrchu.

Podle relativního výškového rozdílu mezi vrcholovými a údolními částmi zemského povrchu rozlišujeme 5 základních typů reliéfu:

• roviny (s výškovou členitostí do 30 m);

• pahorkatiny (s výškovou členitostí od 30 do 150 m);

• vrchoviny (s výškovou členitostí od 150 do 300 m);

• hornatiny (s výškovou členitostí od 300 do 600 m);

• velehornatiny (s výškovou členitostí nad 600 m).

Podmořský reliéf je pod hladinou světového oceánu.

Okraj pevniny, tvořený zemskou kůrou, ale zatopený světovým oceánem, se nazývá pevninský šelf.

Další část se nazývá pevninský svah. Ten se odlišuje menší mocností pevninské zemské kůry. Zaujímá asi 11 % dna světového oceánu.

Další částí je pevninské úpatí, tvořené mocnými vrstvami sedimentů. Zaujímá asi 5 % dna oceánů. Je to přirozený okraj pevninských bloků a nachází se v hloubce 1500 – 3000 m.

Největší část dna světového oceánu tvoří oceánská pánev (74 % reliéfu). V oceánské pánvi se nachází podmořské hory (sopky), příkopy a středooceánské hřbety.