Důvody státních zásahů do monopolního prostředí:

1. Monopol prodává za ceny vyšší, než jaké by se vytvořily v podmínkách dokonalé konkurenci.

2. Monopol může být technicky neefektivní, protože nemá konkurenci.

3. Zájem o maximální zisk vede monopol k omezování rozsahu nabídky a tak omezuje potřebu.

Regulace monopolu (uskutečňuje nějaký státní orgán, nějaké speciální úřady)

Cíl – napravit negativní důsledky existence monopolu

1. Antimonopolní zákony – mají za cíl zabránit vzniku monopolu, pokud monopol u firmy hrozí, tak dostane sankci (1890 USA Shertmanův zákon)

2. Daňová regulace – část zisku je firmě odejmuta ve prospěch státu

• Negativní důsledky na situaci na trhu

3. Zestátnění – vyplacení původních majitelů (ČR – české dráhy)

4. Podpora konkurence – podpora malých a středních výrobců, aby se udrželi na trhu

5. Cenová regulace – vláda brání vytváření monopolního zisku a snaží se monopol přinutit k maximálně možnému objemu výroby. Pokud monopol není regulován, stanoví cenu . Při regulované ceně má monopol pokryty jen průměrné náklady, zaniká monopolní zisk a firma vyrábí větší množství zboží. V ideálním případě by cena vznikla podle bodu 1 (platí pro podmínky dokonalé konkurence). V tom případě se ale monopol dostane do ztráty.

P/C MC

M AC

MR R

1

0 D

Q

18) Trhy výrobních faktorů – charakteristika výrobních faktorů, specifické výrobní faktory.

Výrobní faktory jsou zdrojem bohatství. Výsledkem jejich kombinace a produktivního spojení jsou ekonomické statky.

Typy výrobních faktorů – Práce

Půda (přírodní zdroje)

Kapitál – kapitálové statky

- finanční kapitál

Při skutečné výrobě ekonomických statků tyto obecné zdroje vystupují v konkrétních jevových formách, jako tzv. specifické výrobní faktory.

Vlastnicí VF nabízejí (pronajímají) jejich výrobní služby podnikatelům (firmám).

Ceny, za které se výrobní faktory prodávají, mají v koloběhu ekonomiky dvojí funkci. Podnikatelé je registrují jako nákladové položky, za které nakupují výrobní zdroje. Vlastníci VF chápou jejich ceny jako důchod, který jim přináší užití zdrojů v procesu výroby statků a služeb. Důchod, který mohou získat vlastníci výrobních zdrojů, je omezen poptávkou po službách těchto zdrojů.

- mzda

Důchody - renta

- úrok

• Nabízející se snaží maximalizovat užitek

• Rovnováha na trhu VF je ovlivněna časem

• Poptávka po službách VF je odvozena od poptávky po ekonomických statcích

• Poptávku po VF vytvářejí podnikatele

• Celkový produkt (TPP)

• Mezní (MPP)

• Nabídka VF je zcela pružná a rostoucí

• Kapitál – krátkodobý (zálohy)

- dlouhodobý (uvěry)

19) Nabídka a poptávka po výrobních faktorech – specifika nabídky a poptávky po výrobních faktorech, vznik ceny výrobních faktorů.

Poptávku po výrobních faktorech vytvářejí podnikatelé, kteří organizují jejich produktivní spotřebu a vyrobenou produkci se snaží co nejvýhodněji prodat na trhu. Cílem jejich ekonomické aktivity je maximalizace zisku, tzn. dosažení co největšího rozdílu mezi příjmy (tržbami) a náklady (TR-TC).

Poptávka po výrobních faktorech (VF):

• Vytváří firmy

• Může být několika stupňová

• Objem VF se mění

• Vytvářejí podnikatele

• Mezní náklad na VF příjem z MP

• Mezní produkt roste

• VF nemají schopnost uspokojovat potřeby

• Poptávka firmy po VF je odvozena od poptávky po konečném produktu

[Mezní produkt výrobního faktoru ]

F

Příjem z mezního produktu VF

MRP = P. Říká, o kolík vzroste celkový příjem firmy, když se změní množství použitého VF.

MRP

MRP =

Rovnováha nastane, když - optimální množství výrobního faktoru

V grafu jsou uvedeny křivky příjmu z mezního produktu práce ( = P) a příjmů z průměrného produktu práce ( ), který vyjadřuje příjem firmy připadající na jednotku použité práce ( = P). Je zde také křivka , která odpovídá mzdovým sazbám na trhu práce a současně to je křivka nabídky práce zkoumané firmě.

Poptávka firmy po výrobním faktoru

Q

L

0 L

Optimální počet zaměstnaných pracovních sil, při kterém firma maximalizuje zisk, je určen rovností příjmu z mezního produktu práce a mezních nákladů na tento výrobní faktor ( = ).

Z grafu je zřejmé, že pokud by mzdová sazba byla větší než max. nebude firma najímat žádnou jednotku práce. Při poklesu mzdových sazeb pod tuto hranici budou vznikat nová optima ( = ) a firma bude najímat větší množství práce. Křivka poptávky firmy po výrobním faktoru je proto totožná s klesající části křivky příjmu z mezního produktu, která je shora ohraničena max. .

Nabídka VF:

Vlastnicí výrobních faktorů rozhodují o jejich nabídce na základě mezních nákladů, které je třeba vynaložit na jejich výrobu. Křivka tržní nabídky daného faktoru tak vzniká jako součet křivek těchto mezních nákladů. Nabídková křivka daného výrobního faktoru je rostoucí a její cenová pružnost závisí:

1. Na možnostech jak lze zvyšovat disponibilní množství faktoru.

2. Na alternativním využití daného faktoru:

• Univerzální (např. peníze). Lze je využit při jakékoli výrobě, a jsou proto nabízeny ve všech odvětvích výroby

• Unikátní (např. přírodní zdroje). Tyto faktory nelze vyrábět a jejich nabídka je fixní (zdroje pitné vody)

• Speciální (např. lidská práce). Používají jen v omezeném počtu výrob a jsou nabízeny jen v několika odvětvích

1. Univerzální VF

Transferová platba

F F

Tržní cena univerzálního faktoru stanovena trhem a vychází z nákladových podmínek jeho nabídky. Ve grafu zobrazením nabídky je přímka rovnoběžná s osou x. její posun (nahoru nebo dolů) souvisí se změnami nákladů, které byly vynaloženy na výrobu univerzálních faktorů. Vlastník univerzálního VF získává při jeho realizaci na trhu (nájem) tzv. transferovou platbu, která odpovídá nákladům výrobce.