• Řešení konfliktů -> vychází se společenské smlouvy

• Organizace finanční a ekonomické stránky -> stát předpokládá, že občané budou přispívat, aby to stát mohl plnit + hlídá, jak správně bude fungovat trh

• Organizace vzdělávací politiky jako nástroje rozvoje společnosti

• Garance kultury národa -> ekonomicky jsou ztrátové (umění), ale pro rozvoj společnosti důležité

• Ochrana životního prostředí

• Regulačně-normativní = stát vytváří pravidla chování (zákony, vyhlášky)

• Organizace služeb veřejného zájmu = stát sám organizuje tu službu, kterou považuje za ten veřejný zájem (př. chce, aby všichni měli základní vzdělání, tak vybuduje veřejné základní školy)

• Výkon spravedlnosti

• Ochranná funkce – vnitřní (majetek, zdraví)

- vnější (kdyby nás někdo napadl)

=> jak svoji suverenitu ukazují navenek

• JEDNODUCHÝ (UNITÁRNÍ)

= má 1 právní řád, 1 strukturu státních orgánů a 1 státní občanství

- z části centralizován

• SLOŽENÝ

• Federace = stát, který v sobě obsahuje další státy (státy si zachovávají svoji rozhodovací funkci) – USA, Kanada, Československo do roku 1992, Švýcarsko

• Konfederace =  volné sdružení států, v němž si členské státy zachovávají suverenitu a volnost jednání – EU, dříve Švýcarsko do roku 1848 a Německo

• ÚZEMNÍ AUTONOMIE

= součást unitárního státu = forma rozsáhlé samosprávy

- Čína a Tibet, Dánsko a Grónsko, Portugalsko a Azory

Vnitřní forma státu:

-> jak je státní moc realizována

• MONARCHIE = dominuje panovník s osobní nedotknutelností a systémem vlastních privilegií

• REPUBLIKA = neprivileguje žádný státní orgán

= způsob obsazování a uspořádání nejvyšších státních orgánů – jaké mezi sebou mají vztahy, jak se podílejí na řízení státu

• NORMY politického režimu

- základní normou je Ústava

• Formální normy = Ústava + normativní akty

• Neformální normy = politické zvyky (obyčeje), které souvisí s politickou kulturou té společnosti (nepsaná pravidla)

-> získávání politické moci – jak je možné získat moc v tom režimu, jaké jsou principy voleb

-> organizace politické rivality – aby ten systém byl funkční (v ČR v Parlamentu můžou všichni debatovat, ale musí zde být pořádek – kdo kdy se může vyjadřovat - př. Jednací řád Sněmovny)

-> struktura nejvyšších orgánů státní moci – jak vypadají ty orgány a jak mezi nimi probíhá dělba – kdo tvoří ty 3 základní složky

-> přijímání závazných rozhodnutí rozdělování statků a závazků – kdo a jak tam může vstoupit

-> vykonávání politické odpovědnosti – kdo vykonává moc, kdo je za co odpovědný

• TYPOLOGIZACE politických režimů

= způsob dělení moci ve státě na moc zákonodárnou a moc výkonnou

= propojení, vztahy a závislosti mezi těmito zákonodárnými a výkonnými institucemi (vztahy mezi vládou a Parlamentem)

= význam politických stran (vliv na ten polit. systém) a stranických systémů (jak jsou přijímána rozhodnutí – většinová*konsensuální)

• TOTALITNÍ systém = absolutní nadvláda té ideologie, toho myšlení, které je dáno státem -> je promítáno do běžného života

• AUTORITATIVNÍ = vláda 1 skupiny (armáda) či osoby (prezident, diktátor)

-> usurpuje si státní moc pro sebe

-> větší volnost pro život, než v tom totalitním

• PARLAMENTNÍ režim

- spojitelný jak s monarchiemi, tak s republikánským uspořádáním

- v čele stojí:  monarcha

 přímo volený prezident

 zákonodárným orgánem volený prezident

- spolupráce složek státní moci – není zde žádná dominantní složka

- parlament ovlivňuje exekutivu, ale exekutiva je na parlamentu závislá (účastní se legislativního procesu = podílí se na činnosti parlamentu)

• Hlava státu

- právo rozpouštět za daných okolností zákonodárný sbor

- oddělena od funkce šéfa vlády

- není aktivním účastníkem procesu rozhodování

- jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh ministry

- reprezentuje zemi v mezinárodních a vnitřních vztazích

- způsob volby podle toho, zda je pouze „symbolem“ země nebo aktivně vykonává svoji moc -> volí se přímo*nepřímo