• Volební a stranický systém

- v praxi převládá snaha vyvolávat většinový účinek proporčních volebních systémů

-> volební systém má bezprostřední vliv na stranický systém

Duvergerovy zákony:

• PROPORČNÍ systém = napomáhá systému mnoha pevných stran -> předpokládá „multipartismus“ => je nutné vytvářet koaliční vlády

• VĚTŠINOVÝ dvoukolový = napomáhá systému mnoha pružných stran

• systém PROSTÉ VĚTŠINY = napomáhá systému dvou velkých nezávislých stran -> vede k „bipartismu“

Shrnutí

- všechny volební systémy produkují disproporční (neúměrné) výsledky

- redukují počet stran vyskytujících se na parlamentní úrovni vzhledem ke stranám účastnícím se voleb

- většinou vytvářejí umělé parlamentní většiny, které nejsou odrazem většiny

• POLITICKÉ STRANY

= organizace sdružená z názorově blízkých osob předurčené k získávání moci a následně prosazování svých myšlenek, zájmů

-> součást demokratických režimů od 19.stol.

= kluby poslanců v parlamentu – předchůdci

-> mocenský prvek, organizační prvek (má řád, je seskupená), ideový prvek

- cíl:

 účast v politickém životě

 získání moci

 prosazení zájmů členů a sympatizantů

Typologie politických stran

► kritérium organizační

► kritérium vývojové

► kritérium ideologicko-programové

► kritérium poziční (tj. postavení v politickém a stranickém systému)

• Organizační kritérium

- dělení dle Morise Duvergera:

• přímé strany = strany, do kterých vstupuje jednotlivec na základně svého rozhodnutí (že je mu blízká, stejné názory, atd.)

• nepřímé strany = strany, které se skládají z kolektivních členů

• slabě rozčleněné = nemá vytvořenou přímou organizační strukturu

• silně rozčleněná = mají velmi přesně vytvořenou organizační strukturu, aby se členové mohli zapojit do chodu té strany

• Vertikálně

• horizontálně – umožňují, aby ty nižší strany mezi sebou komunikovaly

• decentralizace = vyjadřuje, jak jsou ty strany dále uvnitř členění

- ideologická – umožní existenci různých názorů

- sociální * federální (územní)

• Vývojové kritérium

- souvisí s tím organizačním

=> jak se ty strany proměňovali v posledních 200 letech

• Strana KÁDRŮ (elitní) - nejstarší typ politic. stran

= byla to spíše decentralizovaná strana, silně rozčleněná, byly podporovány vyššími vrstvami, spojené s pravicí, zaměřeno na bohatší voliče

• Strana MAS

– otevřenější, pro dělníky, za cíl měla zlepšit postavení ve společnosti, závislá na příspěvcích

• strana PRO VŠECHNY (catch-all party)

- politická strategie musí být podřízena 1 cíli (Tony Blair)

- je politicky nevyhraněná, ale usiluje o hlasy, které pocházejí ze všech stran

- zaměřují se na konkrétní problémy, které momentálně tíží společnost

• strana KARTELU

-> vzniká kartel = dohoda, že si nebudou konkurovat -> vytvořit stabilní politické prostředí

• Ideologicko-programové kritérium

- spojeno s koncepcí stranických rodin = skupina, která vychází z podobných ideologických východisek + genetické kritérium

-> z těch rodin vznikla pravice a levice

- materiální kritérium

- organizační kritérium

- poziční kritérium – popisuje a posuzuje postavení politic. stran

Funkce a cíle politických stran

- základní funkce je vazba mezi obyvateli a politiky

-> rozdíl funkcí v demokratických a nedemokratických systémech (mění se vazby mezi obyvateli a politiky – je zde jen 1 hlavní, vůdčí politická strana)

- sociální funkce -> politická strana je provázána se společností, s jednotlivými voliči – předpokládá, že mezi stranou a společností dochází ke konfrontaci požadavků

- mobilizace občanů se zájmem o veřejné věci

- státní funkce (veřejná) -> snahou té strany je získat politickou moc a možnost ovlivňovat politiku

- organizační funkce -> strana musí mít nějakou pevnou organizační strukturu, jasně džinový program a cíl

• STRANICKÝ systém

= systém politických stran na daném území

= soubor vzájemných vztahů mezi stranami

►statický prvek

 politické strany

 formát stranického systému

►dynamický prvek

 vztahy mezi stranami systému

 mechanismus stranického systému

Relevance politických stran

=> rozhodnutí, která strana je relevantní, přípustná

- Sartori člení politické strany podle toho, jakou hrají ve stranickém systému roli:

► test koaličního potenciálu -> stanovuje za relevantní takovou stranu, která je schopna vytvořit nějakou povolební koalici s jinou volební stranou

 možnost/účast v koalicích

► test tzv. vyděračského potenciálu -> relevantní i anti-systémová strana, ale svou činností jsou schopny ovlivnit chování

Typologie stranických systémů

► monopartismy = systém 1 strany

► bipartismy = systém 2 dominantních stran – nelze chápat, že uvnitř systému existují jen 2 strany, je jich tam více – u moci se střídají ty 2 hlavní strany!!

► systém dvou a půl strany = existují 2 velké strany (pravice a levice) a jedna menší, která má zásadní vliv na fungování toho stranického systému – stojí v centru té osy, mezi levicí a pravicí -> žádná z těch velkých stran nedosáhne dominantního postavení, proto je závislá na té menší!!

► multipartismy = systém více relevantních stran

 s dominující stranou = 1 výrazně převyšuje ostatní

 bez dominující strany = žádná strana opakovaně nedosahuje vysokého výsledku

 umírněný = není tam moc stran, tak 5-6

 extrémní = je jich tam více – vzdálenější ideologie

- objev zájmových skupin od 60. Let

• ZÁJMOVÁ SKUPINA = forma společenského řádu, která má vlastní pravidla chování a organizační štáb

= organizace, kde se diskutuje o problémech, než dojde k tomu veřejnému představení

-> zájmy materiální i nemateriální (ochrana lidských práv)

- typy:  politické zájmové skupiny

 nátlakové skupiny

• Politické zájmové skupiny

=> uspokojování těch ekonomických zájmů (odbory, svazy)

-> zlepšení podmínek pro členy, sympatizanty (dělníci, zemědělci)

• Nátlakové skupiny

=> důležitá ideologie, myšlenky

-> vystupují mluvčí celé společnosti a upozorňují na problémy - řešení by mělo být v zájmu všech

- církevní organizace, hnutí na obranu lidských práv, proti rasismu

Vztah skupin k politice

► prosazování svých zájmů různými způsoby a kanály:

 ve vztahu ke státu -> kontakty s členy parlamentu, vlády = lobbismus

 politické strany -> mohou silněji spolupracovat s těmi zájmovými skupinami

 média -> demonstrace, stávky, o kterých informují média

►pluralitní x neokorporativní model

• Pluralitní model

= každý jedinec může být členem více uskupení

-> prostor pro jednotlivce a prosazení vlastních postojů

-> stát nutí občany integrovat do těch organizací

- široké rozptýlení moci ve státě, ale stát není na skupiny vázán

- nerovné postavení jednotlivých skupin

• Neokorporativní model

- Skandinávské země, Rakousko, Nizozemí, Německo, Japonsko

= systém omezeného pluralitního fungování státu -> stát si sám bude vybírat, kdo bude partnerem pro vyjednávání

- omezený počet zájmových skupin, které jsou úzce vázány na stát -> systém by měl být efektivnější

- negativní: významné jsou skupiny, které uznává stát a partnery může financovat

• POLITICKÝ PROCES

= zkoumání institucí a rozhodovacích procesů

- vliv mocenských subjektů i dalších aktérů

 vstupy do systému

 výstupy – vysílá mocenská sféra

 zpětná vazba -> odráží se reakce

- „policy analisys“ = zkoumá aktéry a jejich význam při přijímání politických rozhodnutí

- politický aktér = všichni účastnící toho procesu, kteří mají nějaký vliv na řešení problému (vláda, instituce)

 politické sítě = propojení jednotlivých aktérů toho rozhodování

 politický prostor = oblast v níž ten rozhodovací proces probíhá

►spojení s legislativním procesem x zjednodušující pohled

►kontinuální proces rozhodování

►cyklické pojetí

►kritika

 lineárně chápaný proces rozhodování

 velké množství faktorů ovlivňujících rozhodování

• Politický CYKLUS

= propojení systémové teorie a studium institucí v rozhodovacím procesu

= spojení s politickou kulturou (soubor hodnot, postupů, které vycházejí z požadavků společnosti a pak se projevují do jednání té elity)

- etapy:

1. iniciace = zjištění nějakého problému, který je pak artikulován občany nebo médii -> cílem je učinit z toho problému předmět pro politické jednání

2. estimace = hodnocení = rozpracování problému – debatují o jeho řešení

3. selekce = problém už je nějak prodiskutován = hledá se konečné řešení (úředníci zpracovávají návrh zákona)

4. implementace = zákon vstoupí v platnost a připravuje se to na „život“ před tou dobou účinnosti

5. evaluace = ???

6. zpětná vazba => politický cyklus rozeběhne znovu, nemusí jít o nový proces

• LEGISLATIVNÍ PROCES

- zákonodárnou iniciativu má:

 poslanec/skupina poslanců

 Senát

 Vláda

 zastupitelstvo kraje

- návrh se předkládá předsedovi PS -> vláda zaujímá stanovisko, které sděluje předsedovi PS

- je určeno, které výbory budou ten návrh zákona projednávat