Podnikatelé a stát

Existence mezer na nedokonalých trzích láká k jejich zaplnění nejen podnikatele, ale i stát. Problém je v tom, že nalézt mezeru na trhu a zaplnit ji trvá podnikatelům nějaký čas. Nejprve se existence takové mezery musí projevit ve vysoké ceně. Vysoká cena láká pozornost podnikatelů a říká jim, že je na trhu mezera, jejíž zaplnění slibuje zisky.

Mezera na trhu bydlení

V jednom kraji zničily povodně mnoho obytných domů. Lidé, kteří ztratili stře­chu nad hlavou, hledají nové bydlení. Jejich poptávka se ale střetává s velmi ome­zenou nabídkou, a tak cena domů, bytů a podnájmů roste. Vysoké ceny by jistě při­lákaly stavební podnikatele, kteří by začali stavět nové domy, nabídka bytů by vzrostla a jejich ceny by opět klesly. Jenže to si vyžádá nějaký čas. Mezitím novi­ny a televize přinášejí zprávy o lidech bez střechy nad hlavou, o neúnosně vyso­kých nájmech a o neschopných politicích, kteří se na to dívají a nic nedělají. Všichni se ptají, co dělají radnice, co dělá vláda. A tak se radnice a vláda nakonec odhodlají k akci: začnou se stavět obecní byty. Trvá to sice dlouho a je to drahé, ale politiky alespoň nikdo nebude kritizovat, že nic nedělají.

Shrnutí

Možná myslíte, že se vlastně nic nestalo - vždyť stát pouze pomáhá zaplnit mezeru, která vznikla na trhu bydlení. Jenže v tom je právě problém - když tuto mezeru zaplňuje stát, nebudou ji už pak zaplňovat podnikatelé. Když stát staví obecní byty, podnikatelé by už mnoho nevydělali na stavbě soukromých bytů. A když nemají naději na zisky, nebudou byty stavět.

Stát mnohdy nedává podnikatelům šanci k zaplnění mezer na trzích a pokouší se tyto mezery zaplňovat sám. Politikové jsou totiž pod tlakem části veřejnosti, která si myslí, že „vláda může za všechno" a že „vláda dokáže všechno". Když jsou vysoké ceny by­dlení, ozývá se volání po výstavbě obecních bytů. Zaměstnané ženy požadují obecní jesle a školky. Zemědělci chtějí, aby pro ně stát zřizoval poradenská střediska. Pod tíhou odpovědnosti a ve snaze zavděčit se voličům, ale často i v touze po větší ekono­mické moci, mnoho politiků tyto hlasy vyslyší. Rádi uvěří, že jen státní pošta umí doru­čovat dopisy, že jen státní zemědělský fond dokáže stabilizovat ceny pšenice, že jen státní úřady práce dovedou nezaměstnaným nalézt nové zaměstnání, že jen stát dokáže poskytovat sociální služby.

Jenže když stát takto vstoupí na dosud neobsazené trhy a zaplní jejich mezery, nedá již podnikatelům šanci, aby je zaplnili sami. Se zaplněním mezer na trzích mizí totiž ziskové příležitosti pro podnikatele. Služby, které by jinak poskytoval sou­kromý sektor, zůstávají pak na bedrech státu. Lidé užívající těchto státních služeb žijí v iluzi, že je stát poskytuje levně. Ve skutečnosti je stát obvykle poskytuje dráž, než by to dokázaly soukromé firmy. Státní instituce nezkoumají, zda svých služeb poskytu­jí málo nebo naopak, zbytečně mnoho. Státní úředníci na rozdíl od podnikatelů nejsou motivováni ke zvyšování kvality služeb ani k inovacím.

Někdy si politikové uvědomí, že by bylo lepší někde uvolnit místo soukromému sek­toru. Jenže pak je to už politicky riskantní krok. Přestat stavět obecní byty, zrušit státní zemědělský fond, snížit počty státních jeslí, zrušit státní úřady práce? Vždyť by tím vznikly mezery na trzích! Ano, vznikly, a bylo by nutné čekat, až je podnikatelé zapl­ní. Mezitím by ale lidé volali politiky k odpovědnosti a možná by je už nevolili v blíží­cích se volbách.

Proto je dobrým řešením některé veřejné služby, které nemusí nutně poskytovat stát, raději privatizovat.