Lidský kapitál

Všichni víme, že profese, které vyžadují vysokoškolské vzdělání, jsou více placené než profese méně kvalifikované. Všichni také intuitivně cítíme, že to tak má být. Ale jak trh dokáže tyto rozdíly v kvalifikaci postihnout a odměnit? Ukažme si to nejprve na příkladu.

S tavební dělníci a stavební inženýři

Stavební inženýr mívá až dvojnásobně vyšší mzdu než průměrný stavební děl­ník.-Jeho' práce přitom není namáhavější ani rizikovější než práce stavebního děl­níka. Jak je možné, že se mezi oběma profesemi trvale udržuje tak značná mzdo­vá diference?

Martin je stavební dělník a jeho měsíční mzda je 12 000 Kč. Stavební inženýr, pracující u stejné firmy, dostává mzdu 24 000 Kč. Martin by chtěl mít také tak vysokou mzdu a uvažuje, co by musel podstoupit, aby získal kvalifikaci stavební­ho inženýra. Nejprve by musel vystudovat tříletou stavební průmyslovku a poté pětiletou stavební fakultu. Studium je sice bezplatné, ale Martin by nemohl osm let vydělávat. Je-li jeho mzda stavebního dělníka 12 000 Kč měsíčně, přišel by za těchto osm let až o 1 152 000 Kč na ušlém výdělku. Martin však zamýšlel během příštích osmi let investovat zhruba stejnou částku do stavby bytu. Jeho rodiče mu nabízejí finanční podporu, ale ta stačí jen na jednu z obou alternativ. Martin se tedy rozhoduje, zda investovat do vzdělání, které mu po osmi letech zajistí zdvojnáso­bení platu, nebo zda investovat do stavby bytu.

Rozhodne-li se pro investici do bytu, bude se muset spokojit s platem stavební­ho dělníka - polovičním v porovnání se stavebním inženýrem. Rozhodne-li se pro studium, bude se muset na dlouhou dobu vzdát vyhlídky na vlastní byt.

Lidský kapitál

M artin si bude muset dobře spočítat, která z těchto alternativ je pro něho výhodnější. Je možné, že jeho rozhodování nebude ovlivněno pouze peněžními výnosy, ale také nepeněžními výhodami - vzdělání a pracovní postavení nepřiná­ší člověku jen peníze, ale i společenskou prestiž, zajímavou práci a zvýšení vlast­ní sebeúcty. Ať už se rozhodne jakkoli - příklad ukazuje, že kvalifikovaná práce je sice dobře zaplacená, ale kvalifikace zároveň vyžaduje investici.

Příklad nám objasňuje ekonomickou podstatu vzdělání. Vzdělání je investice, která slibuje výnos v podobě budoucího vyššího platu. Jakmile nahlížíme na studi­um jako na investici, je nám jasné, že člověk, který se o této investici rozhoduje, ji porovnává s jinými investičními příležitostmi, které má. Pak porovnává náklady a výnosy z těchto investičních příležitostí. Nákladem investice do vzdělání je (mimo jiné) hlavně ušlý výdělek během studií. Výnosem investice do vzdělání je zvýšení mzdy. Proto také považujeme vzdělání za určitý druh kapitálu - nazýváme jej lid­ským kapitálem.

Důležitým poznatkem je, že člověk, vykonávající práci vysoké kvalifikace, nena­bízí pouze jeden, nýbrž dva výrobní faktory: práci a lidský kapitál. Jeho mzda obsahuje proto dva elementy, a to odměnu za práci samotnou (za fyzickou a dušev­ní námahu) a navíc výnos z lidského kapitálu. Mzdové rozdíly mezi málo kvalifi­kovanými a více kvalifikovanými profesemi jsou tedy vlastně výnosy z lidského kapitálu - kapitálu, který má podobu (studiem nebo vyučením nahromaděných) zna­lostí a dovedností.

Ale jak může trh rozpoznat a ocenit lidský kapitál a odměnit jeho majitele vyšší mzdou? I to nám vysvětluje výše uvedený příklad. Kdyby stavební inženýři nedostáva­li vyšší mzdy než stavební dělníci, Martin by nebyl ochoten tolik let studovat. Raději by vydělával a investoval do něčeho jiného - například do stavby bytu. Většina lidí by se rozhodovala tak jako on. Důsledkem by byl nedostatek stavebních inženýrů, a firmy by jim proto začaly nabízet vyšší mzdy. Mzdy stavebních inženýrů by rostly, dokud by nevzrostl zájem lidí investovat do tohoto typu vzdělání. Nakonec by příliv nových absolventů stavebních fakult zastavil růst mezd stavebních inženýrů. Ale vyšší úroveň jejich mezd oproti méně kvalifikovaným profesím by se udržela -jinak by se nedosta­tek stavebních inženýrů na trhu objevil znovu.

O cenění lidského kapitálu

Podle Českého statistického úřadu byla v ČR v roce 1997 průměrná mzda stře­doškoláka o polovinu vyšší než průměrná mzda člověka se základním vzděláním. Průměrná mzda vysokoškoláka činila dokonce 2,3-násobek průměrné mzdy člo­věka se základním vzděláním.

Teorii lidského kapitálu rozpracoval Američan Gary Becker (Lidský kapitál, 1964). Ten později vzpomíná, s jakým nepochopením se tento pojem setkával.

Kapitál a úrok

„ Lidský kapitál je dnes natolik bezesporný pojem, že je těžké pochopit nepřá­telství, s nímž se v 50. a 60. letech setkával. Samotný pojem lidského kapitálu byl považován za ponižující, protože zacházel s lidmi jako se stroji. Přistupovat ke školnímu vzdělání jako k investici, a nikoli jako ke kulturní zkušenosti, bylo pova­žováno za bezcitné a krajně omezené. V důsledku toho jsem se dlouho rozhodoval, než jsem nazval svou knihu Human Capital, a proti riziku jsem se pojistil dlouhým podtitulkem."

(G. Becker: Teorie preferencí. Grada Publishing 1997, s. 195)

Pojetí vzdělání jako lidského kapitálu pomohlo objasnit některé „záhady", které eko­nomové dříve neuměli vysvětlit.

Ch. Kindleberger popisuje, jak po druhé světové válce přišlo Německo o znač­nou část svého kapitálu - válkou bylo zničeno mnoho továren, strojového parku, dopravních komunikací a byla vyčerpána většina výrobních zásob. Na druhé stra­ně počet obyvatel Německa se tolik významně nesnížil - i když mnoho Němců padlo ve válce, po válce přišly do Německa miliony přesídlenců z bývalých východních německých území i z československého pohraničí.

Řada ekonomů se domnívala, že tím v Německu došlo k zásadní změně poměru mezi kapitálem a prací: původně kapitálově bohatá země se stala zemí kapitálově chu­dou, s nízkým poměrem kapitálu na pracovníka. Ekonomové předvídali, že Německo, v souladu se zákonem komparativních výhod, změní svou výrobní a vývozní struktu­ru a místo svých tradičních kapitálově náročných výrob (hutnictví, chemie, těžké stro­jírenství apod.) se začne specializovat na výroby pracovně náročné. Kupodivu k tomu nedošlo. Německo v zásadě obnovilo svou předválečnou specializaci na kapitálově náročné výrobky a nadále je úspěšně vyváželo na světové trhy.

Proč se ekonomové zmýlili ve svých předpovědích, že Německo změní svou specializaci směrem k pracovně náročným výrobkům? Ti, kdo se domnívali, že Německo ztratilo velkou část kapitálu, podcenili roli lidského kapitálu. Válka zni­čila budovy, stroje, komunikace, vyčerpala výrobní zásoby, ale nedotkla se vzdě­lanosti a kvalifikace lidí.

(Ch. Kindleberger: Foreign Trade and the National Economy.

Yale University, 1962)

V kapitole, pojednávající o specializaci a dělbě práce, jste se dozvěděli, že podle zákona komparativních výhod se země specializuje na výrobu a vývoz takových stat­ků, pro které má odpovídající vybavení výrobními faktory. Země, které mají hodně kapitálu na jednotku práce, by se tedy měly specializovat na takové výrobky, jejichž výroba je relativně náročnější na kapitál a relativně úspornější na práci.

Po druhé světové válce byly takovou zemí především USA, které oproti jiným zemím oplývaly kapitálem v poměru k domácí práci. V 50. letech se americký eko-

Shrnutí

nom W. Leontieff pokusil prověřit hypotézu, že země bohatá na kapitál se specia­lizuje na kapitálově náročné výroby. Provedl analýzu struktury amerického vývo­zu a její výsledky byly překvapivé: USA vyvážely poměrně málo výrobků náročných na kapitál v podobě strojů a těžké mechanizace, spíše vyvážely výrobky náročné na práci - zejména na práci vysoce kvalifikovanou. Leontieff považoval svůj výzkum za důkaz neplatnosti hypotézy, že země kapitálově bohatá se specializuje na kapitálově náročné zboží. Měl pravdu?

Leontieff se mýlil a jeho omyl spočíval v tom, že nevzal v úvahu jednu význam­nou podobu kapitálu - lidský kapitál. Když zjistil, že USA vyvážejí zboží náročné na vysoce kvalifikovanou práci, zjistil vlastně, že vyvážejí zboží náročné na lidský kapitál - kapitál získaný investicemi do vzdělání. Vybavenost země kapitálem tedy nelze posuzovat pouze podle množství fyzického kapitálu, ale nutno zahrnout také její vybavenost lidským kapitálem, tj. úroveň vzdělání.

(W. W. Leontieff: Factor Proportions and tne Structure

of American Foreign Trade: Further Theoretical and Empirical Analysis.

Review of Economics and Statistics, 38, 1956)