Včelaři, sadaři a Coaseho teorém

Příklad včelařů a sadařů bývá v učebnicích uváděn jako ilustrace pozitivní externality. Steven Cheung zkoumal chování včelařů a sadařů ve státě Washington, USA. Zjistil, že mezi včelaři a sadaři existuje fungující trh. V oblastech, kde je mnoho ovocných sadů a málo včelstev, sadaři platí včelařům za to, když umístí své včely v blízkosti jejich sadů. Vědí dobře, že včely zvýší jejich úrodu ovoce. Nao­pak v oblastech, kde je mnoho včelstev a málo ovocných stromů, platí zas včelaři sadařům za to, když jim dovolí umístit své včely na území jejich sadů. Včelaři dobře vědí, že včely pak produkují více medu.

Vlastnická práva

„ Snadno lze nalézt přesvědčující důkazy o tom, že se službami nektaru i opylo­vání se opravdu obchoduje na trhu. V některých městech stačí nahlédnout do žlutých stránek místních telefonních seznamů.", píše Cheung. Zjistil, že na těchto trzích exi­stuje propracovaný systém cen. Ceny se lišily podle hustoty včelstev a ovocných sadů, dokonce podle druhu používaných pesticidů ohrožujících včely.

(S. N. S. Cheung: The Fable of the Bees - An Economic Investigation. Journal of Law and Economics, 16, April 1973)

16.6

Vlastnická práva

Viděli jsme, že soukromá vyjednávání a odškodňování vedou k odstranění externa­lit a k efektivnímu řešení. Ale co když soukromá vyjednávání nebudou vedena? Jaké překážky pro vedení soukromých vyjednávání se mohou vyskytnout?

Zůstaňme u příkladu zemědělce hnojícího svá pole. Pokud je rybník v soukromém vlastnictví, bude mít jeho majitel silný podnět k vedení vyjednávání se znečišťovatelem -jde přece o jeho majetek. Také si dobře spočítá, jak velké škody mu znečišťování způ­sobuje, aby mohl vyjednat odpovídající kompenzaci. Je-li však rybník ve vlastnictví státu nebo obce, státní či obecní úředníci nebudou motivováni k vedení nějakých vyjed­návání se znečišťovatelem. Je možné, že se o znečištění ani starat nebudou - nejde přece o jejich vlastní škody. Zkušenost ukazuje, že to, co je ve státním nebo obecním vlast­nictví, bývá znečištěno či jinak poškozeno více než to, co je v soukromém vlastnictví (i když to neplatí stoprocentně). Pravděpodobnost, že dojde k efektivním vyjedná­váním, je vyšší, je-li znečišťovaný objekt v soukromém vlastnictví a je-li soukromé vlastnictví v zemi chráněno.

Předpokladem pro úspěšná vyjednávání je jasné vymezení práv. Je-li stranám jasné, na čí straně je zákon, budou vyjednávat. Pokud to jasné není, je pravděpodobné, že se nejdřív budou soudit. Prosoudí mnoho peněz a přitom mohou soudy vynést rozhodnu­tí, která ani nejsou ekonomicky efektivní.

L esy a energetika se hádají o peníze

„Státní podnik Lesy ČR, který má ve správě více než 60 % rozlohy tuzemských lesů, stráví v poslední době více času v soudních síních než v terénu. Důvodem jsou spory s energetickými společnostmi, od nichž Lesy ČR vyžadují úhradu za poškození lesů emisemi. Hlavním protihráčem je energetická společnost ČEZ, v jejímž vlastnictví je drtivá většina tuzemských energetických zdrojů.

,Od roku 1991 máme už 1152 neuzavřených soudních sporů,' uvedl ekonomic­ký ředitel Lesů ČR. Za posledních šest let (do zimy 1996) vyčíslil podnik škody

Externality

n a lesích na 2,3 mld. Kč, z toho požadoval náhrady 1,4 mld. Kč. Ostatní předsta­vují emise ,importované' ze zahraničí, z automobilů či lokálních zdrojů, např. obytných domů.

Doposud Lesy ČR získaly od energetiků zhruba půl miliardy korun. V minulých dnech jim ČEZ zaplatil dalších 114 mil. Kč za poškození v zimě. Elektrárenská společnost však už s další platbou nepočítá - naopak už počítá se soudem. Ener­getici pak argumentují tím, že už odvádějí platby do Státního fondu životního pro­středí. Z něj se však prostředky pro lesy nečerpají."

(Hospodářské noviny, 26. 5. 1998)

Nebo si vezměme pozitivní externality, které vznikají ve výzkumu. Patent je ochrana duševního vlastnictví. Umožňuje, aby výrobci vyjednávali s majitelem patentu a kupovali od něho práva k výrobě patentovaného výrobku nebo technolo­gie. Lze-li výsledky výzkumu patentovat, dojde tím k potlačení pozitivních externalit. Nelze-li výsledky výzkumu patentovat, čili vymezit k nim vlastnická práva (jako v příkladu výzkumného ústavu, který objevil genetický kód mikrobu tuberkulózy), soukromá vyjednávání nemohou být vedena. Pak je nutné, aby byl takový výzkum financován nebo subvencován státem, protože jinak není schopen pokrýt své náklady.

Někdy se setkáte s názorem, že externality jsou nevyhnutelným zlem, s nímž je nutno se naučit žít. Obklopují nás na každém kroku a nezbavíme se jich - hluční sousedé nebo hlučná mládež v autobuse jsou něco jako „osud". Není to tak docela pravda. Soukromé vlastnictví a fungující trhy dokáží potlačit mnoho externalit. Majitel autobusu raději umravní nebo vyhodí z autobusu hlučnou mládež, než aby riskoval, že mu cestující pře­jdou ke konkurenční autobusové firmě. Majitel domu raději pohrozí hlučným sousedům výpovědí z bytu, než aby riskoval, že se mu z domu vystěhuje většina ostatních nájem­níků. Je-li ovšem dům v obecním vlastnictví, obec se o hlučné sousedy pravděpodobně příliš zajímat nebude.

16.7