Volné zdroje

Obrázek 17-1 ukazuje bezplatné parkování na náměstí. Nabízené množství je v tomto případě konstantní (nabídková funkce vertikální), protože počet míst k parko­vání na náměstí je dán velikostí náměstí a nezmenšuje se ani se nezvětšuje se změnou parkovného. Křivka poptávky D ukazuje závislost poptávaného počtu parkovacích míst na výší parkovného. Je-li parkování volným statkem, je poptávané množství Q_d, to je počet řidičů, kteří tam chtějí parkovat zdarma. Úsečka Q_sQ_d měří nedostatek. Ukazuje počet řidičů, kteří parkovací místa nenajdou a musí je hledat jinde.

K čemu dojde po zavedení parkovného a jak velké by parkovné mělo být? Tam, kde poptávková křivka protíná vertikálu S, je tržní rovnováha: při parkovném 55 Kč je počet řidičů, kteří skutečně zaparkují, stejný jako počet řidičů, kteří parkovat chtějí. Zavedení parkovného totiž sníží poptávané množství Q_d na úroveň nabízeného množ­ství Q_s. Je pravda, že na celkový počet parkujících řidičů nemá zavedení poplatku vliv - nadále tam bude parkovat Q_s řidičů. Ale změní se rozdělení řidičů. Při tomto parkov­ném pan Růžička ráno nebude mít o parkování zájem a místo něj zaparkuje Novák. Turista Szabó zaparkuje raději auto na kraji města a místo k parkování v noci najde Růžička, který je naléhavě potřebuje.

Obr. 17-1 Parkování na náměstí - Počet míst k parkování je Q_s. Je-li parkování bezplatné, Q_dQ_s řidičů, kteří budou chtít zaparkovat, nenajdou místo. Zavedení parkovného 55 Kč přiměje některé řidi­če, aby hledali parkování jinde a uvolnili místa těm, kteří je potřebují naléhavěji.

Ale není to jen problém nedostatku, který je spojen s volnými zdroji. Volné zdroje lidé využívají v mnohem větší míře než zdroje, za které se musí platit. Vzniká problém nadměrného využívání volných zdrojů, které může vést k jejich vyčerpávání, ke

Volné zdroje, volné statky a veřejné statky

snižování jejich výnosnosti a někdy až k jejich devastaci a nevratnému zničení.

Dochází k tomu, co ekonomové nazývají tragédií společného vlastnictví.

P astviny Navajů

Přestože vláda USA vydá na podporu indiánských rezervací každoročně 2 000 dolarů na jednoho Indiána (r. 1995), je důchod indiánských rodin velmi nízký a míra nezaměstnanosti v rezervacích je čtyřikrát vyšší než národní průměr. Podle The Economist („Indians: In the Red.", 25. 2. 1989) žije třetina Indiánů v nouzi a trpí „nemocemi chudoby": alkoholismem, kriminalitou a rozpadem rodin. Míra korupce v rezervacích je alarmující.

Jedna z největších indiánských rezervací v USA, rezervace Navajů, má rozsáh­lé pastviny, které by mohly zajistit obživu mnohem většímu počtu lidí, než kolik jich v rezervaci žije. Přesto obyvatelé rezervace trpí nedostatkem potravin a jsou odkázáni na permanentní podporu federální vlády. Proč?

Pastviny jsou ve společném vlastnictví Indiánů. Jinými slovy -jsou pro ně vol­ným zdrojem. To vedlo Indiány ke stálému zvyšování počtů stád koz a ovcí na pastvinách, což mělo za následek nadměrné spásání pastvin. Kvalita původně boha­tých pastvin začala postupně a nezadržitelně klesat. Z pastvin mizela tráva a půda byla vystavena větrné a vodní erozi. Následkem toho klesaly přírůstky zvířat, kle­sala produkce masa a vlny, klesaly důchody pastevců. Proto je dnes rezervace odkázána na pomoc státu.

(G. D. Libecap - R. N. Johnson: Legislating Commons:

The Navajo Tribal Council and the Navajo Range.

Economic Inquiry 18, January 1980)

Nalezneme mnoho dalších případů tragédie společného vlastnictví, které jsou výmluv­ným varováním před volností zdrojů.

L ov divokých slonů

Lov divokých slonů v některých afrických zemích byl velice výhodnou investicí -cena slonoviny daleko převyšovala náklady na lov slonů. To vedlo k tak velkému stří­lení slonů, že hrozilo jejich vyhubení. Když si to vlády zemí, na jejichž území afričtí sloni žijí, uvědomily, začaly od lovců vymáhat poplatky. Tím lov slonů částečně ome­zily a uvedly jejich hubení do většího souladu s jejich přirozeným rozmnožováním. Byla tak do jisté míry odvrácena hrozba vyhynutí divokých afrických slonů.

Zpoplatnění lovu slonů zde neuvádíme jako argument ve prospěch ochrany příro­dy proti „hrabivým podnikatelům". Uvádíme jej jako argument čistě ekonomický (všimněte si, že o slonech zde mluvíme jako o ekonomickém zdroji poskytujícím cen­nou slonovinu). Dokonce vidíme, že zpoplatnění jejich lovu je v zájmu samotných lovců. Kdyby lov zůstal bezplatný, brzy by slony vyhubili, a tím by sami sebe připra­vili o možnost pokračovat v tomto podnikání. Lovci si pravděpodobně uvědomovali,