4.1 Poměrové ukazatele

Poměrové ukazatele jsou základním metodickým nástrojem, který se používá při hodnocení finančního zdraví společnosti. Analýza poměrovými ukazateli vychází výhradně z údajů ze základních účetních výkazů. Právě podle toho, z jakého účetního výkazu data pochází, se dají tyto ukazatele (kromě členění uvedeného v obrázku výše) členit na:

• ukazatele struktury majetku a kapitálu (konstruovány na základě rozvahy)

• ukazatele tvorby výsledku hospodaření (vychází z výkazu zisku a ztráty)

• ukazatele na bázi peněžních toků.²⁴

Tyto ukazatele se běžně vypočítávají jako podíl dvou extenzivních, stavových nebo tokových ukazatelů, tedy vydělením jedné položky jinou položkou uvedenou ve výkazech, mezi nimiž existují co do obsahu určité souvislosti.²⁵

Do jmenovatele patří faktory vyvolávající rizika, tedy

• zdroje financování (pasiva, vlastní kapitál, cizí zdroje, dluhy, dlouhodobý kapitál, krátkodobé závazky)

• majetek, který váže kapitál (aktiva, dlouhodobý majetek, zásoby, krátkodobé pohledávky)

V čitateli se objevují faktory, které rizika omezují, tedy

• výnosy z majetku (tržby)

• zisk

• likvidní majetek (zásoby, krátkodobé pohledávky).

Některé položky se tedy mohou vyskytnout ve jmenovateli i v čitateli, ovšem v jiné roli.²⁶

V následující kapitole budou rozebrány právě ty poměrové ukazatele, se kterými se pracuje v praktické části.

4.1.1 Ukazatele likvidity

Likvidita vyjadřuje vlastnost určité složky rychle a bez velké ztráty hodnoty se přeměnit na peněžní hotovost. Ukazatel likvidity tedy v podstatě poměřuje to, čím je možno platit s tím, co je nutno zaplatit. Podle toho, jaká míra jistoty je požadována, se dosazují do čitatele majetkové složky s různou likvidností.

V souvislosti s tímto ukazatelem je nutné zmínit zlaté pravidlo financování, které spočívá v tom, že každé aktivum je financováno zdrojem s dobou splatnosti, která odpovídá době efektivního využívání příslušného aktiva.²⁷

Nedostatek likvidity vede k tomu, že podnik není schopen využít ziskových příležitostí, nebo není schopen hradit své běžné závazky. Naopak vysoká míra likvidity je nepříznivým jevem pro vlastníky podniku, neboť finanční prostředky jsou vázány v aktivech, která nebývají příliš zhodnocována. Je tedy zapotřebí hledat vyváženou likviditu, která zaručí jak dostatečné zhodnocení prostředků, tak i schopnost dostát svým závazkům.²⁸

Zpravidla se používají tři základní druhy likvidity, a sice okamžitá, pohotová a běžná. V rámci tohoto ukazatele bude počítána běžná likvidita.

Běžná likvidita

oběžná aktiva

= krátkodobé dluhy

Běžná likvidita se vypočítá jako podíl krátkodobých závazků na oběžných aktivech. Běžná likvidita vykazuje, kolika jednotkami oběžných aktiv je kryta jedna jednotka krátkodobých závazků. Tento ukazatel nám tedy říká, kolikrát je podnik schopen uspokojit pohledávky věřitelů v případě, kdy promění všechna svá oběžná aktiva v peněžní prostředky. Čím vyšší je hodnota tohoto ukazatele, tím je pravděpodobnější zachování platební schopnosti podniku.²⁹ Doporučená hodnota pro běžnou likviditu se liší v závislosti na autorovi. Někteří autoři uvádějí jako optimum 1,8 až 2,5, jiní považují i hodnotu 1,5 coby akceptovatelnou pro průmyslové podniky. Problematickou se stává hodnota menší než 1, jelikož v tomto případě není podnik schopný uhradit své krátkodobé závazky z oběžných aktiv a je tedy nutné je hradit z dlouhodobých zdrojů financování, respektive z prodeje dlouhodobého majetku. Obecně lze říci, že čím stálejší jsou příjmy firmy a čím jistější jsou zdroje jejich příjmů (např. pomocí rámcových smluv se zákazníky), tím může být hodnota běžné likvidity blíže jedné brána jako akceptovatelná.³⁰

Při hodnocení výše hodnoty tohoto ukazatele, je však potřeba také přihlížet ke skutečnosti, že může dojít k datu sestavení rozvahy k odložení některých nákupů a tím i k ovlivnění tohoto ukazatele. Dále může být vypovídací schopnost ovlivněna i strukturou oběžných aktiv, kdy zastaralé zásoby spolu se značným objemem pohledávek a přitom nulovém zůstatku na účtu dokážou vytvořit zdání dobrého stavu.³¹