- •2) Prameny práva
- •3) Prameny práva V čr
- •4) Výklad práva
- •Podle metody a způsobu výkladu:
- •Podle poměru smyslu právní normy a jejího slovního vyjádření:
- •Podle dosahu výkladu:
- •5) Právní normy (pn) – znaky, struktura, druhy, působnost
- •3 Znaky právní normy:
- •6) Ipa, Normativní právní akty
- •7) Legislativní proces
- •8) Listina základních práv a svobod
- •Všeobecná deklarace lidských práv
- •Volební právo
- •Výkonná moc
3) Prameny práva V čr
PP jsou formy, v nichž je právo obsaženo, v nichž je třeba hledat právní normy, a kt. jsou bezprostředním pramenem poznání práva
hl. PP v ČR – normativní právní akty, přímou závaznost mají i některé mezinárodní smlouvy
v ČR mají pravomoc vydávat normativní akty tyto orgány:
Parlament - ústavní zákony, zákony, zákonná opatření senátu.
Orgány výkonné moci: vláda - nařízení vlády, ministerstva – vyhlášky.
Orgány územní samosprávy – vyhlášky.
obecně existují 4 druhy PP:
právní normativní akty
právní obyčeje
soudní precedenty
normativní smlouvy
ministerstva a další ústřední orgány státní správy mohou vydat i resortní předpisy – nemají charakter normativních právních aktů
rozdělení PP v ČR z hlediska právní síly:
a) Ústava a ústavní zákony tvoří ústavní pořádek.
Mezinárodní smlouvy dle čl. 10 - mají přednost před zákonem, musí být schváleny a ratifikovány prezidentem.
Zákon a zákonná opatření senátu.
Nález ústavního soudu - může být pramenem práva, ale nemá zákonodárnou moc, tj. může jen něco zrušit.
Vládní nařízení.
Vyhlášky a jiné závazné předpisy ministerstev a ostatních ústředních orgánů.
Obecně závazné předpisy okresních úřadů a obcí.
4) Výklad práva
interpretace práva
= postup vedoucí k objasnění smyslu a obsahu právních norem vyjádřeným v PP za účelem jejich pochopení a využití na konk. případ v souladu s principy zákonnosti
musí být objektivní – nemůže dávat jiný smysl, než jaký mu dal zákonodárce
Dělení výkladů práva
podle subjektu, který výklad podává:
Výklad Ústavního soudu – je obecně závazný
Výklad vyšších soudů – pokud je určen k sjednocování rozhodování činnosti soudů
není právně závazný, ale bývá respektován
Výklad orgánů aplikujících právo - zejména soudů nebo orgánů státní správy; je závazný pouze pro konkrétní případ
výklad oficiální - výklad nadřízeného orgánu; je závazný pouze pro podřízené jako interní instrukce
výklad autentický - výklad podává orgán, který normativní právní akt vydal
výklad doktrinální - je založen na vědeckém zkoumání platných právních norem
- není právně závazný, ale praxi značně ovlivňuje (učebnice, komentáře zákonů)
Podle metody a způsobu výkladu:
metoda jazykového výkladu
zkoumá smysl slovního vyjádření právní normy podle sémantických a lexických poznatků (použití určitých pojmů pro určité věci) a podle gramatických, morfologických a syntetických pravidel (spojky, slovesné časy...)
metoda logického výkladu
smysl právní normy podle pravidel formální logiky
důkaz vyloučením
důkaz vztahu užšího k širšímu pojmu (je-li zakázáno neúmyslné jednání, je zakázáno i úmyslné)
důkaz vztahu širšího k užšímu pojmu (ustanovení o právní subjektivitě organizací platí i pro organizační jednotky organizací)
důkaz o opaku (právo subjektu prokázat, že škodu nezavinil)
výklad systematický
vychází ze zařazení právní normy do systému dalších právních norem
norma speciální má přednost před normou obecnou
výklad historický
určuje smysl právní normy z hlediska cílů a podmínek v době, za nichž se stala platnou
