2. Nerovnosti V důchodech a jejich měření

Peněžní příjmy domácností

Ekonomické subjekty získávají důchody, tzn. peněžní příjmy za určité období z těchto zdrojů:

1. Na trhu výrobních faktorů – vyplývající z titulu vlastnictví faktorů. Jde o tzv. prvotní důchody a jejich výše odpovídá cenám služeb vý­robních faktorů. Mechanizmus tvorby tržních cen výrob­ních faktorů (tj. střet jejich nabídky a poptávky po nich) plní v ekonomickém systému současně dvě funkce:

   • Rozděluje (alokuje) výrobní faktory mezi sféry nejefektivnějšího použití

   • Rozděluje výnosy (důchody) vlastníkům jednotlivých vý­robních faktorů podle mezních produktivit faktorů.

2. Z aktivit realizovaných mimo trh - kdy jsou přerozdělová­ny prvotní důchody. Jde o tzv. sociální transfery (peněžní platby státu subjektům), které mají podobu starobních důcho­dů, podpor v nezaměstnanosti apod.

3. Z dědictví, darů a výher (jde o mimořádné příjmy).

Celkové důchody domácností jsou standardně rozdělovány na:

1. pracovní důchody (závisí na počtu odpracovaných hodin a mzdové sazbě);

2. důchody plynoucí z vlastnictví půdy a kapitálu (závisí na množství tohoto majetku a na míře výnosu z půdy a kapitálu);

3. důchody ve formě transferových příjmů (dávky důchodo­vého a nemocenského pojištění, státní sociální podpora, dáv­ky sociální péče).

Bohatství

Ekonomická pozice domácnosti (člověka) je ovlivňována nejen získanými důchody, ale i tím jak je bohatá. Bohatství představuje stavovou veličinu a je obvykle vymezováno jako čistá peněžní hodnota aktiv, které domácnost vlastní k určitému časovému okamžiku.

Při vymezení bohatství rozlišujeme jeho hmotné prv­ky (nemovitosti, pozemky a ostatní statky dlouhodobé spotřeby) a finanční aktiva (hotovost, depozita, akcie a dluhopisy). Někteří ekonomové doporučují do bohatství domácnosti zahrnout i tzv. lid­ský kapitál, protože se výraznou měrou podílí na tvorbě bohatství.

Ekonomická stratifikace (rozvrstvení) společnosti

Ekonomická stratifikace společnosti je projevem rozdělení důchodů a bohatství mezi jedince či domácnosti.

P říčiny nerovností v důchodech

Nerovnosti v rozdělení důchodů vytvářejí:

1. Rozdíly v pracovních důchodech

Ty jsou způsobeny:

• Výkon konkrétního povolání

• Schopnosti a dovednosti jedinců

• Intenzita práce

• Diskriminace (některá povolání lidé nemohou vykonávat vzhledem k věku, pohlaví, rase, národnosti, politickým názorům a náboženství)

• Rodinné zázemí, technologický pokrok, nelegální při­stěhovalectví, mezinárodní obchod apod.

1. Nerovnosti ve vlastnických důchodech, které vyplývají z rozdělení majetku (půda, kapitál) mezi domácnosti.

Majetek (bohatství) domácnosti získávají:

1. Dědictvím (přenos aktiv akumulovaných minulými gene­racemi).

2. Ú sporami (část důchodů není spotřebována, ale odložena ve zvolené formě úspor). Výzkumy v USA ukazují, že jen 20 % osobního bohatství lze vytvořit celoživotními úsporami.

3. Podnikáním (odměna za riziko).

G rafické znázornění diferenciace důchodů

Pro znázornění nerovnosti v rozdělení důchodů (bohatství) je používána tzv. Lorenzova křivka (LC - Lorenz Curve), graf 10.6. Z jejího průběhu lze odvodit absolutní rovnost, absolutní nerovnost důchodů a skutečnou nerovnost v rozdělení důchodů.

Absolutní rovnost vyjadřuje diagonální přímka, která s osou x svírá úhel 45° (znázorněna přerušovanou čarou). Jde o ideální stav, kdy 10 % obyvatelstva pobírá 10 % důchodů, 20 % obyvatelstva 20 % důchodů atd. Absolutní nerovnost, kdy celý důchod získává jed­na osoba (hypotetická verze), zobrazuje přímka zalomená do pravé­ho úhlu. V grafu je to čára, která je nejdříve totožná s osou x a v bodu K se mění v kolmici jdoucí až do bodu L.

Skutečná Lorenzova křivka leží někde mezi oběma krajními případy. V grafu je zobrazena tučnou čarou. Prostřednictvím Lorenzových křivek lze ilustrovat diferenciaci v rozdělení důchodů mezi jednotlivými profesemi, event. státy. Ze statistik například vyplývá, že ve vyspělých ekonomikách je menší nerovnost v důchodech (Velká Británie) než v ekonomikách s nižší důchodovou úrovní (Brazílie).

Důchodový Gliniho koeficient

Často používanou mírou je Gini koeficient, který je odvozen od Lorenzovy křivky, protože porovnává ideální rozdělení důchodů s jejich skutečným rozdělením. Vypočte se jako poměr mezi obsahem plochy mezi ideální a skutečnou křivkou (v šedém podkladu grafu 10.6) a obsahem plochy pod křivkou abso­lutní rovnosti (plocha trojúhelníku OKL). Gini koeficient nabývá hodnot od nuly (absolutní nivelizace v důchodech) do jedné (absolutní nerovnost).

(nivelizace = vyrovnání rozdílů)