Strategická obranná iniciativa – sdi („hvězdné války“)

 

23. března 1983 nastal jeden ze zlomových dnů studené války. Prezident Reagan ve svém projevu vyzval „vědeckou obec, která nám dala nukleární zbraně, aby své nadání obrátila ve prospěch lidstva… a poskytla prostředek, který by nukleární zbraně učinil bezmocnými a zastaralými.“ Dal tak vzniknout projektu Strategické obranné iniciativy – SDI. (Odpůrci považovali tento plán za nereálný a posměšně jej označili, podle slavné sci-fi, „hvězdné války“.)

Šlo o vybudování kosmického programu, který měl umožnit zničit nepřátelské rakety, které měly za cíl napadnout území Spojených států. Výhrad existovalo mnoho, nejčastěji se argumentovalo, že je celý projekt nereálný a odporuje smlouvě ABM z roku 1972.

            Otázka realizovatelnosti je sporná. A zřejmě jde skutečně o překročení zmíněné smlouvy. SDI se však stalo trumfem v rukou Američanů. Strach Rusů z SDI je donutil usednout k jednacímu stolu. Reagan věřil, že se dá komunismus porazit. Při svých setkáních s Gorbačovem se tohoto projektu odmítal vzdát. Není nadsazené, že projekt SDI společně s odhodláním Reagana „uzbrojit“ SSSR, se staly jedním z hlavních činitelů porážky komunismu.

Americký prezident G.W. Bush, zvolený v roce 2000, pokračuje v Reaganově politice obhajoby protijaderného deštníku i nadále. Projekt nese nyní nové označení MND – národní protiraketová obrana a je modifikací SDI.

Přestože zkoušky tohoto systému byly zatím spíše zklamáním, nová Bushova administrativa si vznik toho projektu klade za svůj prvořadý cíl. Rusko a Čína hrozí vytvořením vlastního projektu, na což mají jistě právo. Projekt MND by však neměl zůstat pouze v amerických rukou. Ministr zahraničí USA Colin Powell potvrzuje původní Reaganův slib, že se Spojené státy se svými spojenci o tento projekt podělí. Je to i v bytostném zájmu USA, mít zaručenu obranu nejen vlastního území, ale i území svých spojenců.

Tento systém navíc umožňuje další omezení počtu strategických jaderných zbraní. Reaganova vize světa bez jaderných zbraní je sice otázkou daleké budoucnosti, ale podstatné snížení počtu jaderných zbraní je v brzké době možné.

OBSAH

Cesta ke vzniku Organizace Spojených Národů 1

Bretton-woodský systém 2

Postupimská konference 3

Pařížská mírová konference a nové územní uspořádání 3

Pařížská mírová konference (29.7.1946-10.2.1947) 4

Rozpad na Východní a Západní blok 5

DEKOLONIZACE 5

Dekolonizace INDIE 5

Dekolonizace ČÍNY 6

Dekolonazace INDOČÍNY 8

Dekolonizace INDONÉSIE 8

Dekolonizace STŘEDNÍHO VÝCHODU 9

STUDENÁ VÁLKA 9

Formování evropských spojenectví po druhé světové válce 12

Vznik Varšavské smlouvy 14

Další organizace a spojenectví 14

Formování „MALÉ RVROPY“ 15

Lokální konflikty po 2SV 16

KOREJSKÁ VÁLKA (1950-1953) 16

VÁLKA V IDOČÍNĚ 1946-1954 16

VIETNAMSKÁ VÁLKA 17

KAMBODŽA 17

ČÍNSKO-VIETNAMSKÝ KONFLIKT 18

ARABSKO-IZRAELSKÝ KONFLIKT 18

SITUACE V LIBANONU 19

KONFLIKT IRÁK-IRÁN 20

SOVĚTSKÁ INVAZE DO AFGHÁNISTÁNU 21

Hnutí nezúčastněných států a formování třetího světa 21

BANDUKSKÁ KONFERENCE 21

ALŘÍRSKÁ VÁLKA (1954-1962) 22

Další události a krize konfliktu V-Z 22

Karibská krize 22

Helsinky (KBSE) 22

Polská krize v roce 1981 23

Maďarské povstání v roce 1956 23

Americké bezpečnostní strategie 23

Hromadná odveta 23

       Pružná reakce 24

Vzájemně zaručené zničení - MAD 25

Strategická obranná iniciativa – SDI („hvězdné války“) 25

27/27 Autor: Marek (svo_marek@seznam.cz)