Právní vztahy

Vztahy mezi lidmi jsou vztahy společenské. Právními vztahy se stávají, jestliže jsou upraveny právní normou. Aby mohl existovat právní vztah, musí existovat právní norma a právní skutečnost, která jí uvádí v život. Tyto právní skutečnosti spočívají buď v právním jednání

tj. v aktivním jednání účastníků nebo jsou právními událostmi.( např. narození a smrt člověka, přírodní katastrofy, plynutá času apod. )

U každého právního vztahu rozlišujeme jeho subjekty, obsah a objekt.

A. Subjekty právní vztahu - subjekty právního vztahu rozumíme jeho účastníky.

Jsou jimi buď fyzické osoby ( tj. lidé, vznikají narozením) nebo právnické osoby organizace a orgány, vznikají založením.

Právo přiznává těmto subjektům dvojí právní způsobilost a to podle NOZ právní osobnost( dříve způsobilost k právům a povinnostem) a svéprávnost ( dříve způsobilost k právům a povinnostem a způsobilost k právním úkonům)

a) osoby fyzické

1. Právní osobnost – dříve způsobilost k právům a povinnostem - znamená způsobilost mít mezích právního řádu práva a povinnosti. U fyzické osoby vzniká tato subjektivita narozením ( má jí i nenarozené, ale počaté dítě, pokud se narodí živé – nasciturus ). Během života se tato způsobilost nemění a končí až smrtí.

Smrt člověka se prokazuje buď veřejnou listinou ( úmrtním listem) nebo nelze-li tělo mrtvého prohlédnout prohlásí člověka za mrtvého soud.

Při prohlášení za mrtvého se rozlišuje:

- domněnka smrti - člověka za mrtvého soud na návrh osoby, která má na tom právní zájem o němž lze mít důvodně za to, že zemřel. Současně určí den smrti.

- důkaz smrti – člověka může prohlásit soud za mrtvého i bez návrhu, pokud byl člověk účasten takové události, že se jeho smrt jeví vzhledem k okolnostem jako jistá.

j

2. svéprávnost – dříve způsobilost k právním úkonům – je způsobilost nabývat pro sebe svým vlastním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem. Svéprávnost vzniká v českém právu u různých právních odvětví různě. V oblasti soukromého práva (NOZ)

nabývá člověk svéprávnosti postupně, plné svépravnosti dosáhne člověk dosažením 18 roku věku. Má se za to, že svéprávná osoba má rozum průměrného člověka. A má i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností. Před nabytím 18 roku věku lze nabýt plné svéprávnosti:

- přiznáním svéprávnosti ( emancipací)

soud může prohlásit člověka za plně svépravného na jeho návrh, dosáhne-li 16 let věku pokud je osvědčena jeho schopnost se samostatně živit obstarávat si své záležitosti a pokud s tím souhlasí zákonný zástupce ( v ostatních případech vyhoví soud návrhu, je-li to v zájmu nezletilého)

- uzavřením manželství – je-li starší 16 let a uzavření manželství mu povolil soud. Takto nabytá svéprávnost se neztrácí ani rozvodem v případě rozvodu manželství před 18 rokem věku

Soud může svéprávnost člověka omezit a to z důvodu duševní poruchy, která není jen přechodná.. Soud současně vymezí rozsah, v jakém je člověk schopen samostatně jednat. Rozhodnutí o omezení svéprávnosti neomezuje člověka jednat samostatně v běžných záležitostech každodenního života. V rozhodnutí o omezení svéprávnosti jmenuje soud tomuto člověku opatrovníka. Přihlédne soud k přání opatrovance a k jeho potřebám.