Добавил:
Upload Опубликованный материал нарушает ваши авторские права? Сообщите нам.
Вуз: Предмет: Файл:
Sociologie - Zpracovane vypisky ze skript.doc
Скачиваний:
0
Добавлен:
01.07.2025
Размер:
178 Кб
Скачать
☆
  • Veřejná činnost

  • rodinný život

  • Volný čas (často redukován na dovolenou) stratifikace

Teorie stratifikace (rozvrstvení) nalézají odpovědi na otázku ,,jak je společnost uspořádána?“. Při hledání odpovědi si kladou dílčí otázky, k nimž přiřazují dílčí odpovědi:

  • jaká jsou ve společnosti strata a jak jsou početná (stratifikační modely)

  • jaké jsou indikátory příslušnosti do strata (stratifikační kritéria)

  • jak se strata utvářejí (stratifikační mechanismy)

  • jak jsou strata prostupná (sociální mobilita)

TEORIE PŘECHÁZEJÍC STRATIFIKAČNÍ TEORII

  • klasická sociologie věnovala především pozornost sociální rovnosti jako vizi a teprve později se začala věnovat sociální nerovnosti jako realitě

  • první úvahy o uspořádání společnosti patří Karlu Marxovi, který na základě dvojrozměrného dichotomického modelu vytvořil teorii třídní společnosti

  • studoval lidskou historii, s důrazem na období pro průmyslové revoluci, z hlediska práce a výroby, které považoval za stěžejní

  • došel k závěru, že v každé společnosti existují 2 třídy:

  • třída vládnoucích – vlastní a kontroluje výrobní prostředky, jejichž prostřednictvím vykořisťuje ovládané; vlastnictví výrobních prostředků je zdrojem moci; charakter výroby dává charakter vývojovým etapám lidské historie: otrokářský, feudální a kapitalistický řád

  • třída ovládaných

  • Max Weber definoval 3 významné sociální řády, které jsou pro existenci a uspořádání společnosti stejně významné:

        • jedinci mají v různých řádech různá postavení a uspořádání společnosti je výsledkem situace ve všech řádech

KLASICKÝ STRATIFIKAČNÍ MODEL

  • ve 40. letech 20. stol. se americký sociolog Warner zabýval zakázkou rozdělením vlivu v americkém malém městě a empirickým výzkumem zjistil, že ,,ti s nejvyšším postavením nejsou nutně nejbohatší

  • postupně došel ke 4 kritériím, která spolehlivě vypovídala o míře sociálního vlivu (zaměstnání, zdroj příjmu, typ domu, adresa), další byla méně významná (rodina, členství v klubech atd.)

  • jeho uvažování vyústilo ve stratifikační model, který byl později verifikován na větší města až metropole a ze kterého se po přenosu do Evropy stal univerzální klasický stratifikační model

  • je to tzv. šestivrstvý model se třemi základnami, z nich každá se dělí na vyšší a nižší

  1. vyšší horní vrstva – USA: Warner 40. léta, 2 % populace; Coleman 70. léta 1% populace; po několik generací stejný neokázalý způsob života, bohatství se dědí, znalost rodinné historie a hrdost na ni, nejvyšší a nejprestižnější vzdělání, žádné povolání

  2. nižší horní vrstva – USA: Warner 40. léta 3 % populace; Coleman 70. léta 2 % populace; rychlý sociální vzestup v průběhu života, čerstvé bohatství, okázalost a vysoká spotřeba, nejlepší a nejprestižnější vzdělání pro potomky, povolání: průmyslníci, finančníci, svobodná.

  3. vyšší střední vrstva – USA: Warner 40. léta 10 % populace; Coleman 70. léta 12 % populace; příjemný způsob života v materiálním dostatku, solidnost, kvalitní vzdělání, povolání: obchodníci, vůdci lidu, akademici, svobodná. Její příslušníci intenzivně pracují na své kariéře.

  4. Nižší střední vrstva – USA: Warner 40. léta 30 % populace; Coleman 70. léta 32 % populace; pracovití, ohleduplní, spořiví a konzervativní lidé bydlící ,,v postraních ulicích“, střední vzdělání, povolání: drobní obchodníci, řemeslníci, nižší úředníci

  5. Vyšší dolní vrstva – USA: Warner 40. léta 40 % populace; Coleman 70. léta 38 % populace; poctiví dělníci žijící z měsíčních příjmů, menší spotřeba, ,,slušní lidé“, vyučení či zaškolení, povolání: drobní obchodníci, řemeslníci, námezdní dělníci

  6. Nižší dolní vrstva – USA: Warner 40. léta 15 % populace; Coleman 70. léta 16 % populace rozdělené na lepší spodinu (9 %) a spodinu (7 %); Nepřizpůsobiví, nikoliv ,,slušní“ lidé s nahodilými příjmy či závislí na sociální pomoci, bez vzdělání, kvalifikace a povolání, bez rodiny, bydlí ve slumech či nikde. Z této vrstvy postupně vyčleněná spodina je tvořena těmi, jejichž socializace je tak nízká, že se neumí postarat ani o sociální pomoc pro sebe, nerozumí sobě ani světu a jsou zanedbaní a závislí.

Obecně platí, že lidé z jedné vrstvy mají podobné zájmy, názory a jednání, sdílejí podobný způsob života a přejí si, aby se jejich potomci měli lépe než oni. Střední vrstvou vede hranice mezi těmi nahoře a obyčejnými lidmi. Pro politickou situaci je důležitá nižší střední vrstva, která se cítí být ohrožena případnou sociální změnou.

STRATIFIKAČNÍ KRITÉRIA

Podíváme-li se pozorněji na charakteristiku jednotlivých vrstev klasického modelu, kontujeme, že je uvažováno o majetku, vzdělání, povolání a bydlení. Tak je tomu stále, konkrétně se zvažuje:

  • příjmy: jejich výše a zdroje (jako indikátor majetkové situace, která je postižitelná obtížněji)

  • bydlení: jeho komfort a lokalizace, tzv. adresa (jako indikátor ekonomické situace)

  • vzdělání: jeho výše a kvalita, tzn. prestižnost vzdělávací instituce (jako indikátor postojů, názorů, jednání atp.)

  • povolání jako indikátor způsobu života

Užívaná stratifikační kritéria se v ani ne stoleté sociologické zkušenosti osvědčila a z hlediska diferenciace společnosti se stále zdají být významná.

SOUČASNÉ STRATIFIKAČNÍ MODELY

Sociologické výzkumy sociální stratifikace vytvořily postupně 5 typů stratifikačních modelů, ke kterým se konkrétní zkoumané společnosti více či méně přibližují.

model A

  • model, v němž početná většina společnosti je v nejnižší vrstvě, střed je málo zastoupen a v důsledku toho je pozice početně slabé vrstvy ,,lidé nahoře“ velmi vratká => totalitní společnost

  • nahoře (lidé, kteří mají hodně moci), 2 vrstvy uprostřed (lidé, kteří jsou odborníky, odlišují se jejich expertní činností, ale nemají nijak velké příjmy) a dolní vrstva (velmi málo sociálních nerovností)

model B

  • klasický model rovnoměrného rozložení vrstev s většinou dole a menšinou nahoře

model C

  • klasický model, ve kterém se nižší dolní vrstva ještě rozdělila na 2, z nichž ta nejspodnější je vskutku ,,spodinou“

  • v současné době 20-30 tis. bezdomovců (Praha, Brno, Ostravsko a v severních Čechách)

  • z původní spodní vrstvy se odtrhla skupina lidí, kteří tvoří tzv. pravou spodinu (př. bezdomovci) => neumějí ani vyhledat soc. pomoc, jsou bezbranní v současné společnosti, jsou závislý na pomoci druhých a zároveň s nimi nejsou schopni žít!

model D

  • model stabilní společnosti se silným středem

  • ideální model struktury, z hlediska soc. rovnosti, protože nejvíc tvoří střední vrstvy

model E

  • model ve kterém je většina lidí nahoře, je považován za model sociálního státu

  • nejvíce spokojených lidí, většina si je rovna

  • blahobytný stát - ,,veřejný blahobyt“

  • všichni si hoví a přestávají se motivovat

MĚŘENÍ A KRITIKA SOCIÁLNÍ STRATIFIKACE

Měření sociální stratifikace je natolik obtížné a vlastně neefektivní, že se uskutečňuje málokdy (i velmi nákladné). Obecně se používají 3 postupy:

  • subjektivní postup – lidé sami sebe zařazují do konkrétní vrstvy stratifikačního modelu; výhodou takového postupu je jeho relativní snadnost a nevýhodou získání nevalidních výsledků (většina lidí se zařazuje do středu)

  • komparační postup – lidé zařazují své známé do stratifikačního modelu ve vztahu k sobě, výhodný je takový postup pro menší sociální skupiny či obce, zatímco pro větší uskupení je nevhodný

  • objektivní postup – pro jednotlivá stratifikační kriteria vytvořeny bodové škály, výhody takového postupu jsou mnohé (kombinace kritérií, neomezená velikost zkoumaného souboru aj.), nevýhodnost je v pracnosti konstruování škál

Kritika stratifikačních modelů se týká jejich strnulosti, ,,škatulkování“ a neefektivní pracnosti. Proto se v posledních letech přistupuje ke konstruování stratifikačních modelů na základě statistických údajů. Ty jsou vesměs jednokriteriální a tak je jejich vypovídací schopnost velmi omezená.

Соседние файлы в предмете [НЕСОРТИРОВАННОЕ]