- •Uvedení do sociologie
- •Vznik sociologie
- •Vývoj sociologie
- •Stěžejní paradigmata
- •I. Sociální integrace společenství a společnost
- •Skupina
- •Organizace
- •Klasické období
- •Human relations období
- •Moderní období
- •II. Sociální řád struktura
- •Veřejná činnost
- •Volný čas (často redukován na dovolenou) stratifikace
- •Mobilita
Veřejná činnost
rodinný život
Volný čas (často redukován na dovolenou) stratifikace
Teorie stratifikace (rozvrstvení) nalézají odpovědi na otázku ,,jak je společnost uspořádána?“. Při hledání odpovědi si kladou dílčí otázky, k nimž přiřazují dílčí odpovědi:
jaká jsou ve společnosti strata a jak jsou početná (stratifikační modely)
jaké jsou indikátory příslušnosti do strata (stratifikační kritéria)
jak se strata utvářejí (stratifikační mechanismy)
jak jsou strata prostupná (sociální mobilita)
TEORIE PŘECHÁZEJÍC STRATIFIKAČNÍ TEORII
klasická sociologie věnovala především pozornost sociální rovnosti jako vizi a teprve později se začala věnovat sociální nerovnosti jako realitě
první úvahy o uspořádání společnosti patří Karlu Marxovi, který na základě dvojrozměrného dichotomického modelu vytvořil teorii třídní společnosti
studoval lidskou historii, s důrazem na období pro průmyslové revoluci, z hlediska práce a výroby, které považoval za stěžejní
došel k závěru, že v každé společnosti existují 2 třídy:
třída vládnoucích – vlastní a kontroluje výrobní prostředky, jejichž prostřednictvím vykořisťuje ovládané; vlastnictví výrobních prostředků je zdrojem moci; charakter výroby dává charakter vývojovým etapám lidské historie: otrokářský, feudální a kapitalistický řád
třída ovládaných
Max Weber definoval 3 významné sociální řády, které jsou pro existenci a uspořádání společnosti stejně významné:
jedinci mají v různých řádech různá postavení a uspořádání společnosti je výsledkem situace ve všech řádech
KLASICKÝ STRATIFIKAČNÍ MODEL
ve 40. letech 20. stol. se americký sociolog Warner zabýval zakázkou rozdělením vlivu v americkém malém městě a empirickým výzkumem zjistil, že ,,ti s nejvyšším postavením nejsou nutně nejbohatší
postupně došel ke 4 kritériím, která spolehlivě vypovídala o míře sociálního vlivu (zaměstnání, zdroj příjmu, typ domu, adresa), další byla méně významná (rodina, členství v klubech atd.)
jeho uvažování vyústilo ve stratifikační model, který byl později verifikován na větší města až metropole a ze kterého se po přenosu do Evropy stal univerzální klasický stratifikační model
je to tzv. šestivrstvý model se třemi základnami, z nich každá se dělí na vyšší a nižší
vyšší horní vrstva – USA: Warner 40. léta, 2 % populace; Coleman 70. léta 1% populace; po několik generací stejný neokázalý způsob života, bohatství se dědí, znalost rodinné historie a hrdost na ni, nejvyšší a nejprestižnější vzdělání, žádné povolání
nižší horní vrstva – USA: Warner 40. léta 3 % populace; Coleman 70. léta 2 % populace; rychlý sociální vzestup v průběhu života, čerstvé bohatství, okázalost a vysoká spotřeba, nejlepší a nejprestižnější vzdělání pro potomky, povolání: průmyslníci, finančníci, svobodná.
vyšší střední vrstva – USA: Warner 40. léta 10 % populace; Coleman 70. léta 12 % populace; příjemný způsob života v materiálním dostatku, solidnost, kvalitní vzdělání, povolání: obchodníci, vůdci lidu, akademici, svobodná. Její příslušníci intenzivně pracují na své kariéře.
Nižší střední vrstva – USA: Warner 40. léta 30 % populace; Coleman 70. léta 32 % populace; pracovití, ohleduplní, spořiví a konzervativní lidé bydlící ,,v postraních ulicích“, střední vzdělání, povolání: drobní obchodníci, řemeslníci, nižší úředníci
Vyšší dolní vrstva – USA: Warner 40. léta 40 % populace; Coleman 70. léta 38 % populace; poctiví dělníci žijící z měsíčních příjmů, menší spotřeba, ,,slušní lidé“, vyučení či zaškolení, povolání: drobní obchodníci, řemeslníci, námezdní dělníci
Nižší dolní vrstva – USA: Warner 40. léta 15 % populace; Coleman 70. léta 16 % populace rozdělené na lepší spodinu (9 %) a spodinu (7 %); Nepřizpůsobiví, nikoliv ,,slušní“ lidé s nahodilými příjmy či závislí na sociální pomoci, bez vzdělání, kvalifikace a povolání, bez rodiny, bydlí ve slumech či nikde. Z této vrstvy postupně vyčleněná spodina je tvořena těmi, jejichž socializace je tak nízká, že se neumí postarat ani o sociální pomoc pro sebe, nerozumí sobě ani světu a jsou zanedbaní a závislí.
Obecně platí, že lidé z jedné vrstvy mají podobné zájmy, názory a jednání, sdílejí podobný způsob života a přejí si, aby se jejich potomci měli lépe než oni. Střední vrstvou vede hranice mezi těmi nahoře a obyčejnými lidmi. Pro politickou situaci je důležitá nižší střední vrstva, která se cítí být ohrožena případnou sociální změnou.
STRATIFIKAČNÍ KRITÉRIA
Podíváme-li se pozorněji na charakteristiku jednotlivých vrstev klasického modelu, kontujeme, že je uvažováno o majetku, vzdělání, povolání a bydlení. Tak je tomu stále, konkrétně se zvažuje:
příjmy: jejich výše a zdroje (jako indikátor majetkové situace, která je postižitelná obtížněji)
bydlení: jeho komfort a lokalizace, tzv. adresa (jako indikátor ekonomické situace)
vzdělání: jeho výše a kvalita, tzn. prestižnost vzdělávací instituce (jako indikátor postojů, názorů, jednání atp.)
povolání jako indikátor způsobu života
Užívaná stratifikační kritéria se v ani ne stoleté sociologické zkušenosti osvědčila a z hlediska diferenciace společnosti se stále zdají být významná.
SOUČASNÉ STRATIFIKAČNÍ MODELY
Sociologické výzkumy sociální stratifikace vytvořily postupně 5 typů stratifikačních modelů, ke kterým se konkrétní zkoumané společnosti více či méně přibližují.
model A
model, v němž početná většina společnosti je v nejnižší vrstvě, střed je málo zastoupen a v důsledku toho je pozice početně slabé vrstvy ,,lidé nahoře“ velmi vratká => totalitní společnost
nahoře (lidé, kteří mají hodně moci), 2 vrstvy uprostřed (lidé, kteří jsou odborníky, odlišují se jejich expertní činností, ale nemají nijak velké příjmy) a dolní vrstva (velmi málo sociálních nerovností)
model B
klasický model rovnoměrného rozložení vrstev s většinou dole a menšinou nahoře
model C
klasický model, ve kterém se nižší dolní vrstva ještě rozdělila na 2, z nichž ta nejspodnější je vskutku ,,spodinou“
v současné době 20-30 tis. bezdomovců (Praha, Brno, Ostravsko a v severních Čechách)
z původní spodní vrstvy se odtrhla skupina lidí, kteří tvoří tzv. pravou spodinu (př. bezdomovci) => neumějí ani vyhledat soc. pomoc, jsou bezbranní v současné společnosti, jsou závislý na pomoci druhých a zároveň s nimi nejsou schopni žít!
model D
model stabilní společnosti se silným středem
ideální model struktury, z hlediska soc. rovnosti, protože nejvíc tvoří střední vrstvy
model E
model ve kterém je většina lidí nahoře, je považován za model sociálního státu
nejvíce spokojených lidí, většina si je rovna
blahobytný stát - ,,veřejný blahobyt“
všichni si hoví a přestávají se motivovat
MĚŘENÍ A KRITIKA SOCIÁLNÍ STRATIFIKACE
Měření sociální stratifikace je natolik obtížné a vlastně neefektivní, že se uskutečňuje málokdy (i velmi nákladné). Obecně se používají 3 postupy:
subjektivní postup – lidé sami sebe zařazují do konkrétní vrstvy stratifikačního modelu; výhodou takového postupu je jeho relativní snadnost a nevýhodou získání nevalidních výsledků (většina lidí se zařazuje do středu)
komparační postup – lidé zařazují své známé do stratifikačního modelu ve vztahu k sobě, výhodný je takový postup pro menší sociální skupiny či obce, zatímco pro větší uskupení je nevhodný
objektivní postup – pro jednotlivá stratifikační kriteria vytvořeny bodové škály, výhody takového postupu jsou mnohé (kombinace kritérií, neomezená velikost zkoumaného souboru aj.), nevýhodnost je v pracnosti konstruování škál
Kritika stratifikačních modelů se týká jejich strnulosti, ,,škatulkování“ a neefektivní pracnosti. Proto se v posledních letech přistupuje ke konstruování stratifikačních modelů na základě statistických údajů. Ty jsou vesměs jednokriteriální a tak je jejich vypovídací schopnost velmi omezená.
