8) Základy teorie užitku, kardinalistická teorie, celkový užitek, mezní užitek, vztahy mezi tu a mu, maximalizace užitku (včetně grafického znázornění)

užitek = subjektivní pocit uspokojení ze spotřebovaného statku nebo služby

teorie užitku – popisuje chování ekonomických subjektů – spotřebitelů; kolik si máme nakoupit kombinovaných statku a služeb, abycho maximalizovali zisk

racionální spotřebitel – maximalizuje užitek, je omezen důchodem, má své preference

Kardinalistická teorie užitku

- užitek lze kvantifikoat (měřit) → umělé jednotky – utily (nebo peníze)

- užitek ze spotřeby jednoho statku je nezávislý na spotřebě jiného statku

• TU – celkový užitek = užitek ze všech spotřebovaných jednotek daného statku; hlavní faktorem ovlivňující jeho velikost je spotřebované množství statku nebo služby; může být záporný; součet mezních užitků

TU= f(Q) (TU = )

• MU – mezní užitek = užitek, který spotřebiteli získává z poslední jednotky daného statku nebo služby; jak se změní TU dojde-li ke změně množství o jednotku

- MU je v bodu nasycený nulový

MU =

Zákon klesajícího mezního užitku (1. Gossenův zákon) – s růstem spotřebovaného množství určitého statku TU roste až do bodu nasycení; MU s růstem spotřebovaného množství klesá; spotřeba některých statků se však tímto zákonem neřídí, např. alkohol, drogy

- měříme-li užitek statku v penězích, spotřebitel bude nakupovat takové množství statku nebo služby, dokud se mezní užitek nevyrovná ceně statku → MU = P

Maximalizace užitku

- MU > P je pro spotřebitele lepší zvýšit spotřebu o další jednotku, a to až do doby, dokud se MU nevyrovná ceně statku (a naopak)

- s růstem množství spotřebovávaných jednotek klesá MU ze spotřeby statku

- užitek je tak velký, kolik je za něj spotřebitel ochoten zaplatit peněz (Marshall) (nepřímé měření užitku v pěnězích)

9) Ordinalistická teorie užitku, indiferenční křivky, mezní míra substituce (včetně grafů)

Ordinalistická teorie užitku

- užitek nelze měřit (kvantifikovat), spotřebitel je schopen určit, jaký spotřební koš preferuje

- spotřebitel vždy rozhoduje o určité kombinaci různých statků

- užitek ze spotřeby 1. statku závisí na spotřebě 2. statku

Předpoklady (axiomy) pro uplatnění preferencí spotřebitele

• srovnatelnost – jakékoliv dvě kombinace může spotřebitel porovnat a je schopen si vybrat

• úplnost – jsme schopni seřadit všechny možné kombinace statků

• tranzitivita – jestliže preferujeme A před B, a B před C, pak A preferujeme před C (křivky se neprotínají!)

• spojitost – množina statků oddělující preferované a nepreferované statky

Indirefenční křivka

= zobrazuje všechny kombinace dvou statků, které přináší spotřebiteli stejný užitek

- síť indeferenčních křivek = souhrn indiferenčních křivek → čím je indiferenční křivka vzdálenější od počátku, tím je vyšší celkový užitek

Tvary indiferenčních křivek

DOPSAT „u“

Mezní míra substituce

= poměr, v jakém mohu směňovat dva statky, aniž bych změnil TU ze spotřeby obou statků

- ochota spotřebitele obětovat určité množství jednoho statku za jednotku statku jiného

MRS_1/2 = – množství obětovaného druhého statkuza jednotkový přírustek statku prvního

M RS_2/1 = – množství obětovaného prvního statku za jednotkový přírůstek statku druhého