Jak lze sledovat a ovlivňovat množství peněz V oběhu?

Jednotlivé hospodářské subjekty (podniky, domácnosti, banky) samy nemohou sledovat celkový průběh hospodářského koloběhu a přebytek nebo nedostatek množství peněz v oběhu pocítí teprve v okamžiku, kdy takový stav skutečně nastane. Různé hospodářské poruchy, stavy nerovnováhy, hospodářské a finanční krize spojené s krachy bank nakonec většinou vedly k tomu, že se do řešení těchto problémů musel vložit stát.

Teprve v poslední třetině 20. století však - zejména díky pokrokům v organizaci státní statistiky a ve využívání počítačů - vznikla reálná možnost lépe sledovat vývoj množství oběživa v národním hospodářství jednotlivých zemí. Centrální banky k tomu využívají sledování tzv. měnových agregátů a vývoje tzv. měnové báze.

Měnové agregáty

Měnové agregáty jsou ukazatele, jichž se využívá ke sledování vývoje množství různých druhů peněz : v ekonomice - v podobě konkrétních bankovek, mincí apod.- obíhají hotové peníze i bezhotovostní peníze. Různé druhy peněz mají různý stupeň likvidity.

Likviditou se rozumí použitelnost peněz k provádění peněžních transakcí. Hotové peníze, které jejich majitel nosí v peněžence, jsou likvidnější než např. peníze, které má v bance na termínovaném účtu.

Měnové agregáty představují souhrn peněžních prostředků s definovaným stupněm likvidity. Označují se písmenem M a číslicí. Každý měnový agregát s vyšším číslem obsahuje celý předchozí měnový agregát s nejbližším nižším plus určitou část dalších peněžních prostředků, které mají nižší likviditu než prostředky v předchozích měnových agregátech.

Obecně lze definovat tyto měnové agregáty:

M 1 (tzv. transakční peníze) = hotovostní oběživo v domácí měně v držbě nebankovních subjektů + vklady na běžných účtech v bankách v domácí měně. Tyto prostředky bývají označovány jako tzv. úzké peníze (narrow money). Jsou to prostředky o nejvyšší likviditě.

M 2 = M 1 plus termínované vklady (obvykle v domácí měně) v bankách + ostatní vklady v bankách v domácí měně (např. úsporné vklady). Termínované a úsporné vklady bývají označovány jako "peníze v širším slova smyslu" nebo jako "skoro peníze" (near money). Mají nižší stupeň likvidity než u M1.

M 3 = M 2 plus vklady v zahraničních měnách v bankách. Použití vkladů v ekonomice předpokládá, že nejprve budou konvertovány na domácí měnu, mají omezenou likviditu.

M 4 = M 3 + vklady tuzemských nebankovních subjektů v nebankovních institucích v domácí měně + krátkodobé cenné papíry v domácí měně. Ve V.Británii je tento agregát označován jako "široké peníze" (broad money).

M 5 = M 4 + ostatní cenné papíry v domácí měně. Bývá označován jako "likvidní aktiva".

V České republice sleduje ČNB dva měnové agregáty - M 1 a M 2a to:

M 1 = hotovostní oběživo + vklady domácích nebankovních subjektů v domácí měně na běžných účtech v bankách

M 2 = M 1 + termínované vklady domácích nebankovních subjektů v bankách v domácí měně + ostatní vklady domácí nebankovních subjektů v bankách v domácí měně + vklady domácích nebankovních subjektů v bankách v zahraničních měnách.

Agregát M2 je v ČR označován jako "peněžní zásoba" (money stock). Tento agregát je považován za nejpřesnější reprezentant "množství peněz v oběhu".

Měnová báze

Měnová báze ( v některých zemích označovaná jako agregát M 0) obsahuje peněžní prostředky s nejvyšším stupněm likvidity.

Měnová báze = hotovostní oběživo

+ povinné minimální rezervy bank na účtech u centrální banky

+ hotovostní rezervy v pokladnách bank

= hotovostní oběživo + celkové rezervy bank.

Centrální banka může ovlivňovat měnovou bázi přes operace na volném trhu. a rovněž přes diskontní úvěry.