Vlastnosti tvořivosti

Konvergentní myšlení - vyvíjení logických závěrů jediným možným postupem

Divergentní myšlení - tvoření informací z informace původní

Plynulost - fluence (slovní, ionizační, myšlenková, výrazová) Pružnost - flexibilita (pohotová reakce na nové informace) Propracování - elaborace (zpracování námětu)

Původnost - originalita Citlivost - senzitivita (pochopit podstatu problému) Redefinice (nový pohled) Tvůrčí proces

Fáze tvůrčího procesu 1. Příprava - orientace v problému, promyšlení, co je podstatné 2. Inkubace - rozvíjení aktivity, hledání vhodného řešení,

uplatňují se jednotlivé faktory tvořivosti

3. Iluminace - nalezení řešení, vzhled, nápad - inspirace, intuice 4. Verifikace - ověření v praxi

Rozvoj tvořivosti

1. volba zapisovatele

2. členové týmů ventilují problémy - bodování problémů - dále se pracuje pouze na problému, který "vyhrál)

3. navrhování různých řešení (i "hloupé" nápady) - bodování řešení - vybereme několik nejlépe hodnocených řešení, se kterými pracujeme dál

4. stanovení kritéria jeho kladného vyřešení

5. tabulka - sloupce (kladná kritéria), řádky (nejlepší řešení) - kde řešení splňuje kritérium +, kde ne -

6. výběr řešení, které má nejvíce kladů

Intuice v tvůrčím procesu: Průnik problému po nevědomí Symbolická transformace J Spojování nesouvisejících obsahů Emocionální doprovod Přesun významnosti obsahů Překročení prahů paměti Spojování s vnějšími podněty Zaplňovánĺ informačních mezer Průnik nevědomých obsahů do vědomí

Temperament__________

Obecná vlastnost duševní dynamiky jedince, nemá vlastní zážitkový obsah

a uplatňuje se ve způsobech reagování, prožívání a chování jednice.

Na temperamentu závis, jak snadno u něho vznikají city, jak jsou silné, jak živě se projevují navenek a jak rychle se střídají.

Antická typologie: cholerik, flegmatik, sangvinik, melancholik

Kretschmerova konstituční typologie - podle tělesné stavby a duševních chorob pyknický typ – silný, oválný, měkký – maniodepresivita astetický typ – hubená postava, hůře přístupný - schizofrenie aletický typ - viskózní typ charakteru, často cholerik, nebo flegmatik - epilepsie

I. P. Pavlov - 3 základní vrozené nervové vlastnosti, kterými je temperament podmíněn

síla – schopnost odolávat různým zátěžím

vyrovnanost – schopnost utlumit podráždění (uklidnit se)

pohyblivost – schopnost reakce

Typologie C. G. Junga (někdy nazývaná typologie funkcí a postojů)

Introvert - vnitřní prožívání, subjektivní názory, uzavřený, spolehlivý Extrovert - zaměřený na vnější svět, přizpůsobivý, otevřený okolí, praktik

a realista, zábavný, společenský Čtyři typy funkcí ve kterých se odlišně projevují - myšlení, cítění, intuice, pociťování Eysenckovo pojetí temperamentu (integroval ve své typologii dřívější pojetí) Dvě dimenze osobnosti: Dimenze extraverze — introverze (E) Dimenze neuroticismu s krajními póly (N) stabilita — labilita Lze měřit široce používaným dotazníkem EOD.

Typy osobností

A – boj s časem, perfekcionalismus, neschopnost předat část práce druhým, nutkání přepracovávat se, multitasking, neschopnost relaxovat, soutěživý, agresivní

B – rozvážný, klidný

Vlastnosti temperamentu Celkové ladění duševních dějů (+‚ -) Práh vzrušivosti - snadnost či obtížnost vyvolání duševního děje Odolnost, ovlivněnost jejich průběhu působením jiných vlivů Trvalost - reakce na podnět může trvat pár minut, ale i několik dní Zaměřenost duševních dějů - introvert-extravert Na temperamentu jedince závisí, jak rychle u něho vznikají city, navenek a jak rychle se střídají Základní znaky temperamentu: celkové zaměření duševních dějů do nitra jedince nebo na okolní svět, postižené protikladem vnitřní-vnější /intro-extraverze/

celkové emocionální ladění duševních dějů libost-nelibost

snadnost či nesnadnost s jakou se reakce objeví, "práh"vzrušivosti

trvání reakce po skončení podnětu

Typy temperamentu: Cholerik — silný, nevyrovnaný Flegmatik — silný, vyrovnaný, klidný Sangvinik — silný, vyrovnaný, živý Melancholik — slabý

Charakter__________

Subsystém osobnosti, který umožňuje kontrolu a řízení jedincova jednání podle společenských, zejména morálních požadavků.

Soubor kladných i záporných vlastností, které vyhraňují chování člověka vzhledem k dlouhodobějším cílům a perspektivám, které si ve svém životě vytyčuje.

Utváří se během života jedince.

Části charakteru

vztah k lidem (kladný/záporný)

vytrvalost (vůle k dosažení cíle)

odolnost k zátěži (v náročných zátěžových situacích)

Kontrola a řízení temperamentových vlastností (umění se ovládat)

Sebehodnocení (přeceňování/podceňování)

Svědomí (napovídá co jak dělat/ co bylo špatně atd.)

Společenské postoje a hodnotové orientace, osobní filozofie, náboženská víra

Kohlbergovo pojetí mravního vývoje osobnosti

Prekonvenční úroveň:

morálka daná trestem, egocentrickým podřízením se moci naivně účelový hédonismus, chování zaměřené na uspokojení vlastních potřeb

Konvenční úroveň:

morálka daná standardními obrazy společnosti, morálka poslušného dítěte morálka daná autoritou, fixovaná pravidla

Postkonvenční úroveň:

morálka daná sociální smlouvou, společnými hodnotami, právem jednotlivce morálka daná zásadami vlastního sebevědomí, respektování druhých a abstraktních etických principů

Motivace__________

Určitý vztah člověka ke skutečnosti, která ho obklopuje, k věcem i k ostatním lidem a k okolnímu dění. Zahrnuje vnější pobídky a cíle, i vnitřní motivy.

Potřeby

Předměty, lídé i děje mohou vést k uspokojení některé z našich potřeb

Jsou-li pro nás přitažlivé, snažíme se je získat - apetence

Odpuzují-li nás, snažíme se jim uniknout - averze

Motivace je proces, ve kterém se uvolňuje určité množství energie a směřuje

k určitému cíli.

Čím je motivace silnější, tím více úsilí duševního i tělesného člověk vynakládá

Optimální úroveň motivace - jedinec podává nejlepší = optimální výkon

Frustrace - zdroje

nedostatek předmětu k uspokojení motivace

překážky vnější (v okolí jedince)

překážky vnitřní (uvnitř jeho osobnosti)

Konflikty

konflikt 2 stejně kladných cílů („Na který film půjdeme?“)

konflikt 2 negativních cílů („Mám se učit, nebo uklízet?“) konflikt kladného a záporného cíle („Nežrat, ale mám na to chuť…“)

dvojitý konflikt záporných a kladných cílů

Aspirace - aspirační úroveň

Jak vysoký cíl jsem si vytyčil – závisí nejen na schopnostech

a zkušenostech, ale i na sebedůvěře)

Dělení potřeb

primární motivy (hlad, žízeň, udržování teploty…)

afektivní motivy (motiv bezpečí, motiv agrese)

sekundární motivy (dosažení úspěšného výkonu, motiv moci…)

Hierarchie potřeb podle Maslowa:

5. potřeba seberealizace 

4. potřeba úcty a uznání

3. potřeba sounáležitosti

2. potřeba bezpečí

1. fyziologické potřeby

Potřeby meta:

Potřeby seberealizace — realizace svého potenciálu nalezení,,sebenaplnění“... Potřeby estetické - symetrie, pořádek, krása... Potřeby poznávací - znát, rozumět, vysvětlovat...

Potřeby rozvíjecí (růstové):

Potřeby ocenění sebeúcty - být kompetentní, získání souhlasu a uznání... Potřeby sounáležitosti a lásky - náležet někomu a někam...

Potřeby základní:

Potřeby bezpečí - jistoty, absence nebezpečí.. Potřeby fyziologické - hlad, žízeň, sex...

Pocity

Apetence — přibližování Averze — vzdalování se Libé pocity - rozvíjí se důvěra Pocit vlastní hodnoty - vztahuje se k sebevědomí, sebeprožívání a sebehodnocení Pocity, emoce  a city doprovází vznik, průběh i dovršení motivačního procesu, nelze je od něho oddělovat.

City a emoce Vzbuzovány významnými událostmi v okolí nebo těle jedince Vzbuzují činnost a řídí její průběh a bývají i jejím cílem Neuspokojení = frustrace („Vše se na nás valí“) S provázanosti motivačního procesu a emocí souvisí

vnitřní psychické a tělesné reakce (organismus se připravuje na aktivitu)

kognitivní hodnocení  situace (zvážení situaci, zda je pozitivní, či negativní (zlomek sekundy))

emoční hodnocení a prožívaná emoce (vyhodnocení – úlek, strach, radost…)

výraz obličeje (zobrazuje jakou emoci prožívám)

strach - jako nelibá emoce

smutek - nelibý emoční stav

radost - libý emoční stav

Postoje Co si myslíme o určitém objektu Víme, a máme názor

Představují pohotovost jedinců reagovat na určité podněty stejným způsobem při opakovaných stejných situacích („Na koncert nepůjdu, jelikož ten styl hudby nesnáším a neřeším to, rovnou je pošlu někam“)

Předsudky Informace - předsudek se od postoje liší jen informací Vznik na podkladě nesprávných, nedostatečných a lživých informací Vzbuzují negativní emoce a nepřátelské jednáni vůči skupinám a jednotlivcům, které vlastně ani neznáme

Stres (zátěž, tlak, tíseň)__________

Vnitřní stav člověka - odpověď na zátěž, situaci ohrožení nebo stav očekávání ohrožení, které považuje člověk za nadhraniční pro jeho schopnost obrany či adaptace.

Stresor - činitel působící zátěž je

Stresová reakce - dpovědí organismu

H. Selye

Eustres - normální, aktivující stres, který nás motivuje k tvořivým změnám aktuálně nevyhovujícím vnějších i vnitřních podmínek

a po kterém zvládne nová vyváženost. Zažíváme příjemné napětí

a po něm radost z dosažení cíle.

"Koření života - před důležitou schůzkou

Distres - negativní stres. Ztrácení pocitu jistoty a adekvátnosti.

Cítíme přetížení, zoufalství, bezmoc a ztrátu.

Hypostres - zvládnutelný, malý stres

Hyperstres - přesahuje hranice adaptability, nezvládnutelný

„Stres je nutný a prospěšný, pomáhá naší adaptaci, jde jen o to,

aby nepřekročil jisté meze.” Stres je ve své podstatě aktivačním činitelem.

Stresová reakce

I. poplachová „alarmující“ (pokud stresor ustoupí přechází do zotavovací fáze)

II. vyrovnávací (původní poplachová reakce se zklidňuje, pokud se nepovede, organismus se adaptuje na zátěž, pokud činitel působí příliš dlouho

nebo silně, následuje 3. fáze)

III. konečná (celkové vyčerpání a selhání organismu, ochoření, končící případně smrtí)

Stresory

vnější (životní události, ohrožující situace) a vnitřní podněty

Fyzikální a chemické - jedy, radiace, alkohol

Myšlenkově - z našeho pohledu

Úkolové - organizace práce atd.

Sociální - souvisí s komunikací s druhými

Jako stresové vnímáme i běžnější životní události

Neovlivnitelnost

Nepředvídatelnost

Výzva pro naše schopnosti

Vnitřní konflikty

Nezávislost proti závislosti

Intimita proti osamělosti

Spolupráce proti soutěžení

Morální zásady proti impulzivním projevům jedince

PTSP - posttraumatická stresová porucha /Katastrofický syndrom/

(např. bloudění mezi budovami co se mohou zřítit a člověk si to neuvědomuje)

Strategie zvládnutí stresu a obranné mechanismy

Naučte se žít se svým stresem! - postupy zmírňující dopad stresu na zdraví 

vytvoření priorit

vyhýbání se stresu (jak mu předejít)

dovednost “vypnout se” (jak přestat být obtěžován stresujícími vlivy)

rozšíření interpersonálních vztahů (podpora u přátel)

Způsoby řešení

zaměřit se na zvládání problému (jak ho vyřešit či mu předejít)

zaměřit se na zmírnění emocí

Situace - základní rozhodnutí

nadějné - je v mých silách je změnit, bojovat

nezměnitelné - je třeba rozeznat včas a přijmout je

Strategie

krátkodobý účinek - jedinci se uleví (lék tišící bolest...)

dlouhodobý účinek (změna ve stravovacích návycích...)

Obranné mechanismy

Jakýkoliv druh činnosti, včetně myšlení a cítění , jehož účelem je odvést pozornost od povědomí o nějaké nepříjemné či zahanbující skutečnosti, která vzbuzuje úzkost. Ohrožena při tom může být sebeúcta, sebevědomí, sebehodnocení, vlastní jádro našeho Já.

Jsou poměrně stálé dispozice k určitému jednání, jehož úkolem je zkreslovat skutečnost, v situacích, kdy zdroje sil a možnosti jedince, dovednosti

nebo motivace nedostačují k úspěšnému zvládnutí vnitřních konfliktů

nebo extremních podmínek a je ohroženo zdraví a dobrý stav jedince.

První, naučenou reakcí na nadměrnou zátěž, jejíž funkcí bylo původně chránit organismus, ale tato obrana se zautomatizovala, působí často neadekvátně a setrvává-li v ní jedinec déle, ztrácí schopnost pružného přizpůsobování aktuálním okolnostem, nemůže se dále vyvíjet.

Odvozeny od reakcí na stres - útoku a úniku, projevují se jako:

Rigidita - ztuhlost

odvozené Represe - vytěsnění z vědomí

od úniku Regrese - ústup (návrat k minulé - klidné situaci)

Inverze - převrácení chování

Popírání nepříznivého faktu (jedinec si nechce připustit, že je nemocný)

Sebeobviňování

Introjekce (bere na sebe starosti druhých)

Racionalizace (odůvodnění nesmyslných věcí)

aktivní Sublimace - povznášení (dodávání důstojnosti)

formy Obviňování druhých lidí - externalizace viny (krůček od "hledání obětního beránka")

Identifikace – ztotožnění (např. s vůdcem)

Projekce - promítání vlastních zájmů do druhých osob

Začleňování člověka do společnosti__________

Dnem svého narození vstupujeme do sociokulturních vztahů, působí na nás:

přímo - vlivem jednotlivců, sociálních skupin...

nepřímo - působením materiálních i nemateriálních produktů lidské činnosti

Socializace = začleňování člověka do společnosti

záměrné působení (výchova)

nezáměrné působení (filmy, literatura...)

Pozice, status, role:

Sociální role - určitým způsobem upravené chování (podle očekávání ostatních členů skupiny)

Sociální pozice - místo, které jedinec zaujímá ve struktuře společnosti

Sociální status - relativní výška sociální pozice (ve skupině i ve společnosti)

Skupinové normy

kontrolují chování členů skupiny

kontrolují postoje a chování

vznikají spontánně a jsou závazné

obecně závaznou normou je solidarita uvnitř dané skupiny

Skupinová konformita = míra přizpůsobení se skupině, především jejím normám

Faktory podílející se na skupinovém konformismu:

atraktivita skupiny

možnost negativních skupinových sankcí vůči nekonformním jedincům

autorita skupiny v očích jedince

kredit skupiny, tedy přesvědčení jedince, že skupina jedná správně

  Podle míry a způsobu ztotožnění se se skupinou můžeme rozdělit chování jedince na:

konformní

pravá konformita (souhlas vnitřně i navenek)

oportunní konformita (souhlas navenek, vnitřně ne)

nekonformní

kontrakonformní („ze zásady NE“, negativita, vzdorovitý)

Sociální kognice__________

Vnímání osob, ale také úsudky o nich včetně vnímání a interpretace sociálních událostí, které tyto osoby vytvářejí = sociální percepce (sociální kognice)

Funkční schémata - umožňují rozpoznávání různých sociálních situací. Jsou vytvářena na základě vnímání, paměti a vnášení zkušenosti - vzniká "osobnostní filtr"

Výsledný vjem („po ulici jde blondýna….“)

nulový („nevšimne si“)

zeslabené („po chvíli, že tam šlo něco zajímavého“)

zesílené („přitahuje víc jak červená na semaforu“)

zkreslené („odpor, naopak si řekne že je děvka“)

Sociální schémata

schémata osob - umožňují laicky psychologickou identifikaci osob

schémata sebe sama - obecná informace o sobě samém

schémata rolí - normy a standardy chování

schémata událostí

procedurální sociální schémata - týkají se spíše formálních pravidel

Sociální percepce

Týká se posuzování druhých osob, jak vnímáme druhé lidi

Specifické efekty

efekt prvního dojmu

efekt novosti (ovlivněn tím, co o posuzovaném slyšíme později)

haló-efekt (silný první dojem)

Laické chyby

haló-efekt

implicitní teorie osobnosti (podle vzhledu „zaškatulkujeme)

stereotyp (vystihuje určitou skupinu lidí…)

míra přesnosti (uvědomit si, zda jsem objektivní, posuzuji vše,

ne jen jednu vlastnost…)

Teorie komunikace_________

Vzájemné dorozumívání, výměna informací

formy komunikace

neverbální (cca 60%)

verbální (cca 40%)

metakomunikace (sdělování činy)

Komunikační prostředky podle smyslových orgánů

Akustické (sluchové) - řeč

- neverbální složky řeči - hlasitost, výška, tón, rychlost, intonace, plynulost

Vizuální (zrakové) - pantomimika (mimika, gesta, postoje)

- proxemika

- předměty kolem nás

Taktilní (hmatové) — haptika (doteky)

Olfaktorické (čichové)

Struktura komunikace

kdo (komunikátor)

co říká (komuniké)

komu (komunikant)

čím, jak sděluje (druh komunikace, např. slova)

prostřednictvím jakého média (např. mluvená řeč v bezprostředním kontaktu)

proč (s jakým úmyslem — motivace)

s jakým účinkem

Metakomunikace

Používá prostředky, které upřesňují nebo mění významy celého sdělení,

jde o pochopení smyslu. (Např.: „Zabiju Tě!“)

Metakomunikaci můžeme hodnotit

podle situace, ve které se vyskytuje,

podle typu použitého komunikačního prostředku,

podle jednající osoby,

podle stupně uvědomění metasignálu komunikujícím jedincem

Metasignál – (např. mrknutí okem pro něco veselého, nebo uniforma - určitá pravidla)

Neverbální (mimoslovní) komunikace_________

Mimika

Obličejová část - 3 zóny

pozitivní emoce - spodní polovina

negativní emoce - horní polovina

Primární výrazy obličeje

Štěstí — neštěstí

Strach — jistota

Radost — smutek

Klid — rozčilení

Spokojenost — nespokojenost

Zájem — nezájem

Neočekávané překvapení — splněné očekávání

Pohledy, zrakový kontakt

Téměř v každé sociální situaci

Délka zrakového kontaktu

dlouho upřený pohled - výraz dominance či agresivity

kratší trvání pohledu – výraz podřízenosti, nebo nejistoty

V ROLI NASLOUCHAJÍCÍHO bychom měli zrakem sledovat mluvčího 

v 80-90% procentech doby, kdy k nám hovoří.

V ROLI MLUVČÍHO pak věnujeme oční kontakt svým posluchačům

asi 50% celkového času.

Gesta (kinesiologie — chováni, pohyby, gesta)

vyjádření rukama, součást kinesiologie

Typy gest

Symboly - nahrazující slova, pozor odlišná v různých kulturách

Ilustrátory - taktující gesta, zdůraznění slov nebo frází, dokreslují sdělení (nakreslení obrazu ve vzduchu) Pohyb paží, ale i celého těla Bloky - odstup od okolí i s užitím předmětů (kabelka, kniha) - zakrytí úst, obličeje (už děti), překřížené nohy (až v pubertě)

Haptika (doteky)

schopnost komunikační, jednak symbolizující

podání ruky (pravidla společenská, rozdíly kulturní, způsob podání nezájem, intenzita, dominance, délka, „leklá ryba“, max. 5 sekund)

- pro převahu (silnější, delší stisk než obvyklé)

- pro přátelství (střední síla, lehce prodloužený + postoj + úsměv)

Postoje (posturologie - sdělování fyzickým postojem)