Vnitřní faktory

– obsah vody – suchá semena – malá rychlost dýchání , při zvýšení vlhkosti – na 15-15% 5x a při vlhkosti 30-35% až tisíckrát

- vývoj rostliny – suchá semena dýchají slabě

- dřeviny – období vegetačního klidu, minimální dýchání – při růstu nárůst až desetinásobný

- mladší rychlerostoucí orgány mají rychlejší dýchání než starší

- dýchání plodu se zpomaluje až do fáze klimakteria, poté dochází k prudkému zvýšení….10 až 30 dní po sklizni – zrání, poté opět snížení

16 Co je to růst rostlin

(definice, popsat fáze růstu, uvést v které části rostliny probíhají, co jsou to růstové zóny, co ovlivňuje růst).

Růstem rostliny rozumíme nezvratné přibývání hmoty rostliny spojené s dělením buněk, jejich zvětšováním (zvláště prodlužováním) i diferenciací. Podle toho se běžně rozeznávají tři růstové fáze buňky: - embryonální, prodlužovací, diferenciační.

Buňky v embryonální fázi růstu jsou soustředěny v dělivých pletivech především na vrcholech stonků a kořenů. V embryonální fázi dochází neustálým dělením buněk ke zvětšování jejich počtu. Naproti tomu v prodlužovací fázi roste objem buňky především vzhledem ke vzniku velkých centrálních vakuol. Embryonální fáze trvá na rozdíl od fáze prodlužovací velmi dlouho. Například pupeny na ovocných stromech se embryonálně zakládají asi 20 měsíců, ale na jaře se plně rozvinou za 2-3 týdny. V některých pupenech se ovšem během embryonálního růstu začnou zakládat květy. Také embryo po oplození vajíčka se záhy diferencuje v lodyžní a kořenový pól. Tento diferenciační růst, i když je s embryonálním růstem těsně spojený

Růst rostlin je ovlivněn faktory vnějšími i vnitřními. K vnějším faktorům patří především teplota, světlo, voda a výživa, k vnitřním patří hlavně rostlinné hormony.

Pro každý druh rostliny je možno stanovit tři důležité body teploty; teplotu, při níž růst začíná (minimum), teplotu, při níž je růst nejvyšší (optimum), a teplotu, při níž růst ustává vzhledem k útlumu enzymatické aktivity (maximum). Podle výše optima rozdělujeme rostliny na teplobytné a chladnobytné. Světlo je nezbytné pro růst zelených rostlin. Potřebují ho nutně k tvorbě asimilátů při fotosyntéze. Rostliny s dostatečným množstvím zásobních látek mohou však žít určitou dobu i ve tmě. Například klíčky na hlízách bramboru nebo stonky klíčícího bobu s bohatou zásobárnou živin v semenech rostou dlouho i ve tmě, ale lodyžní články se přitom nápadně prodlužují a listy zakrňují. Tento jev označujeme jako etiolizaci. Pozorujeme jej u všech rostlin, např. i při zastínění v příliš hustém porostu. Rostliny proto obecně rostou i v noci rychleji než ve dne, pokud není růst v noci bržděn příliš nízkými teplotami. Voda je nezbytná již v embryonální a zvláště pak v prodlužovací fázi, kdy dochází k vakuolizaci buňky. Také živiny, které rostlina čerpá ze vzduchu i půdy, jsou nezbytné k růstu.

Velký nedostatek živin vede k zakrnělému růstu. Protikladem je gigantický růst související s hojnou výživou. Je-li ovšem doprovázen také ostatními růstovými faktory v příznivém poměru.

K nejvýznamnějším vnitřním faktorům růstu patří rostlinné hormony (fytohormony). Fytohormony, které růst povzbuzují nazýváme stimulátory a fytohormony brzdící růst jsou inhibitory. K stimulátorům patři hlavně auxiny, gibereliny a cytokininy, z inhibitorů jsou nejdůležitější kyselina abscisová a látky fenolické. Všechny fytohormony se uplatňují při dělení buněk. Toto dělení je podněcováno cytokininy. Prodlužovací růstová fáze buněk je pak podpor ována především gibereliny a auxiny. Jednotlivé typy fytohormonů se tvoří v určitých částech rostlinného těla.