3. Znalost

Znalost je charakterizována jako něco osobního. Znalost je znalostí jen tehdy, když to člověk osobně zažil. V našem příkladě má někdo nějaké znalosti o Praze jen tehdy, kdy ji navštívil.

V tomto smyslu znalost nelze popsat v celém rozsahu. Co se dá popsat, je informace. Mimo to tady nezávisí jen na osobní interpretaci, jako u informací, ještě je potřebné, aby byla osobní zkušenost s předmětem znalosti. Znalost je čistě subjektivní pojem. Rozdíl mezi oběma pojmy spočívá v tom, že člověk může něco vědět (mít znalost o něčem) a může ji popsat pojmově pomocí informací.

Podle uvedené charakteristiky může být informace uložena do počítače, ale v tuto chvíli není zpracovatelná v jejím významu. Kromě toho, jakmile je umístěna v počítači, není už informací, jsou to čistá data. Protože není možné reprezentovat znalost, nemůže být uložena do počítače. Takže je naprosto nesprávné hovořit o „znalostní bázi“ v počítači. Můžeme mít jenom tradiční „databáze“.

Dítě má docela málo znalostí. Například může uznat svou matku. Ví, že když pláče, tak dostane jídlo. Ale nemůžeme říci, že dítě má informace, protože nespojuje pojmy - alespoň nevědomě narozdíl od dospělého. Stejně tak nelze říci, že zvíře má informace, ale určitě má spoustu znalostí.

Existují tedy dva druhy informací. První druh je spojen s nějakou znalostí. Takovým typem je fráze o okouzlující Praze, kterou říká někdo, kdo zná toto město. Ale existuje informace bez této souvislosti. Například v případě, kdy osoba čte průvodce před první návštěvou Prahy. Z tohoto důvodu může být informace praktická, respektive teoretická. Znalost je vždy praktická.

Informace je spojena se sémantikou a znalost s pragmatikou. To je něco, co souvisí s existujícím v „reálném světě“, o němž máme přímou zkušenost.

Sémantika (též sémaziologie) je nauka o významu výrazů z různých strukturních úrovní jazyka – morfémů, slov, slovních spojení a vět, popř. i vyšších textových jednotek. Pragmatika nebo také pragmatická lingvistika (z řeckého pragma, skutek) je moderní vědecká disciplína na pomezí lingvistiky a filosofie, která se zabývá řečovými akty (promluvami, výpověďmi) jako účelnou praxí řeči: člověk, který mluví, nejen něco říká, ale obvykle tím sleduje i nějaký záměr. Na rozdíl od sémantiky se pragmatika nespojuje s ideálním (slovníkovým) významem slov, nýbrž všímá si záměru i strategie mluvčího, situace a kontextu výpovědí. Vedle významu výpovědi se zajímá i o její – často mimo-řečové – účinky a důsledky.[ Machová, 2001]

4. Kompetence

Kompetence je schopnost řešit úlohy v „reálném světě“. V našem příkladě by to mohlo odpovídat schopnosti pracovat jako turistický průvodce v Praze. (Všimněte si, že v našem slova smyslu cestovní příručka obsahuje pouze informace.) Člověk může být považován za schopného v nějakém oboru, pouze pokud ukáže úspěchy dosažené v této oblasti v minulosti při řešení postavených zadání.

Kompetence je spojená s fyzickou aktivitou. Osoba může mít dobrou míru kompetence například v oblasti rétoriky. Může mít vliv na ostatní osoby prostřednictvím řeči. K tomu musí pohybovat rty a vytvářet fyzické zvuky. Dobrý matematik není jen člověk, který je schopen řešit matematické úlohy a nakonec vytvářet nové matematické pojmy, což mohou být čistě vnitřní, abstraktní, duševní (a tedy ne fyzické) činnosti, ale musí být také schopen předávat své matematické představy ostatním. Tento přenos je samozřejmě prováděn prostřednictvím fyzických akcí.

Kreativita, která je spojena s kompetencí, uvadí ještě jednu její vlastnost. Kompetence může být spojená se svobodou, což nebylo obsaženo v ostatních třech pojmech (data, informace, znalost), protože tam nebyla žádná aktivita, kromě jejich pořízení. V našem příkladě, dobrý průvodce v Praze povede dvěma ruznými cestami dva různé turisty, protože pozná, že mají různé zájmy. Kromě toho může takový průvodce vymyslet různé zájezdy pro turisty se stejnými zájmy, ale s různými osobními reakcemi na cesty. Cusumano a Selby popsali, jak Microsoft používá kreativitu svého týmu typických hackerů pro rozvoj softwaru. Filozofie microsoftu o vývoji produktů byla budovat své kořeny jako vysoce flexibilní, podnikatelské společnosti a nepřijímat příliš mnoho strukturovaných softwarových praxí, které jsou běžně podporovány takovými organizacemi jako Softwarový inženýrský Ústav (Software Engineering Institute) a Mezinárodní organizace standardů (International Standards Organization). Spíše se Microsoft snažil vytvořit volně strukturovaný styl „malých týmů“ (tzv. hackerů) pro vývoj výrobku. Cílem bylo získat mnoho malých paralelních týmů (tři až osm vývojářů v každém) nebo individuálních programátorů, aby pracovali společně jako jeden velký tým za účelem vybudování velkých výrobků relativně rychle, zatímco každý jednotlivý programátor a tým měli svobodu rozvíjet své myšlenky při práci téměř autonomně. Tyto malé paralelní týmy postupně vyvíjejí celé výrobky a zároveň občas zavádějí nové koncepce a technologie. Přesto, že vývojáři mají svobodu pracovat autonomně, musí synchronizovat svoje změny často, takže na produktu všichni pracují společně. [Cusumano, 1997]

Zde je výrazný rozdíl lidí a zvířat, pokud jde o kompetenci: lidé nejsou nutně řídící svými „vnitřními programy“ jako jsou zvířata. Člověk může být volný a kreativní, improvizovat různé aktivity ve stejném prostředí. Jinými slovy, kompetence zvířat je vždy automatická, vyplývající z fyzické nutnosti. Lidé mohou stanovit cíle života sami, jako jsou například kulturní nebo náboženské cíle. Tyto cíle potřebují získání určitých znalostí, což vede k vlastnímu rozvoji.

Kompetence vyžaduje znalosti a osobní schopnosti pro realizaci něčeho konkrétního. Proto není možné zavést pojem kompetence ve vztahu k počítači. Nemůžeme říct, že počítač má nějakou kompetenci. Můžeme říct, že obsahuje programy a vstupní data, která se používají ke kontrole jeho fungování.

Je-li počítač používán pro zpracování dat, pak je v objektivní oblasti. Lidé nejsou objektivní entity, takže by měli být vždy bráni s určitou mírou subjektivity, jinak jsou na úrovni počítače (to je ještě horší, než na úrovni zvířat).

Kompetence nemůže být plně popsána jako znalost. Při hodnocení úrovní kompetence je třeba pochopit, že toto hodnocení dává jen hrubou představu o míře kompetence, kterou má osoba.