Archeologické výzkumy staveb

Mezi objekty zcela převažují dřevěné stavby určené pro potřeby obývání, které se přirozeně nedochovaly. Jejich předpokládané provedení proto vychází především z archeologických výzkumů, na jejichž základě jsou zpravidla v archeologických skanzenech rekonstruovány do hmotné podoby.

Samotné objekty, ačkoliv existující v době nazývané předrománskou, předrománské přirozeně nejsou. Toto označení se vztahuje výhradně na stavby slohové architektury.

Užití trvanlivějšího kamene na obývané stavby je omezeno pouze na nejvyšší společenské vrstvy. U těchto je zároveň doloženo minimálně na spodních částech (půdorysy odkryté při archeologických výzkumech). Četnější je naopak užití kamene na sakrální stavby budované v období šířícího se křesťanství korespondujícího právě s dobou předrománskou.

Románská architektura v Česku tvoří první fázi vývoje architektury na českém území s dochovanými stavbami (z předchozí, velkomoravské fáze, se dochovaly pouze archeologické nálezy). V období románského slohu vznikají v Česku první kamenné stavby, a to především kostely a budovy klášterů, ke konci období také první hrady a městské stavby (opevnění, domy). Stavby románské architektury vznikaly na českém území od sklonku 9. století do poloviny 13. století, kdy se začal zvolna prosazovat sloh gotický.

Na sklonku 9. století a v 10. století byl u nás budovány první kamenné stavby, z nichž se až na několik výjimek dochovaly jen zbytky, často ukryté pod pozdějšími přestavbami.

Po pokřtění přemyslovského knížete Bořivoje (†889) na Moravě budovali Přemyslovci na svých sídlech první kamenné kostely. Rozvíjeli přitom nadále architektonickou tradici velkomoravských staveb – běžnou formou tak bylarotunda s apsidou. Nejstarší kamennou stavbou v Čechách byl kostel sv. Klimenta na Levém Hradci, po přenesení sídla Přemyslovců na Pražský hrad pak kostel Panny Marie. Na Pražském hradě pak vznikly ještě další dvě stavby kostelů.

Rotunda ve Starém Plzenci

První byla bazilika sv. Jiří, dokončená v roce 921, první větší kamenná stavba na hradě. Za Václava pak byla vybudována rotunda sv. Víta se čtyřmi apsidami na půdorysu kříže.

Mimo Pražský hrad pak vznikly první kostely na hradištích na Vyšehradě (nedochované - rotunda sv. Jana Evangelisty,^[1] kostel sv. Klimenta, bazilika sv. Vavřince), ve Starém Plzenci(rotunda sv. Petra, dosud stojící) a Staré Boleslavi (nedochovaný kostel sv. Kosmy a Damiána). Z tohoto období pochází také rotunda sv. Petra a Pavla na hradišti v Budči, nejstarší dochovaná stavba na českém území (s později přistavěnou věží); v blízkosti této rotundy se nachází odkryté základy další stavby z téhož období, kostela Panny Marie.

K významným rodům 10. století patřili i Slavníkovci (do vyvraždění Přemyslovci roku 995). Také na jejich sídle v Libici vznikl první kostel někdy v letech 962-995; na rozdíl od přemyslovských území nepřevzali velkomoravské vlivy, z jejich území není známá žádná rotunda.

V letech 973-976 bylo v Praze založeno biskupství. Prvním biskupem byl Sas Dětmar I., díky němuž přišly do českého prostředí první německé architektonické vlivy. Projevily se při úpravě kostela sv. Víta na Pražském hradě, který byl povýšen na biskupský a také při přestavbě baziliky sv. Jiří, při níž byl zřízen dům benediktinských paní pro neprovdané knížecí dcery.