Křivka ad
= agregátní poptávka.
Křivka AD vyjadřuje veškeré kombinace ceny a produktu, při kterých je současně rovnováha na trhu peněz, na trhu statku a služeb i na trhu ostatních finančních aktiv.
Odvození křivky ad:
Rovnice křivky IS:
1 M
i = kY -
h P
M … nominální zásoba peněz (je stabilní)
P0 … výchozí cenová hladina
M/P0 … reálné peněžní zůstatky
P0 < P1 … reálné peněžní zůstatky klesají
Rovnice křivky AD:
Y = A + M/P
M
P =
Y - A
Sklon křivky AD
Vyjadřuje citlivost agregátních výdajů na změnu cenové hladiny.
N
ízká
citlivost - křivka AD je strmá.Vysoká citlivost - křivka AD je plochá
Křivka AD je vždy klesající.
Při poklesu cenové hladiny rostou reálné peněžní zůstatky a tím rostou agregátní výdaje růst rovnovážného produktu.
Sklon křivky AD závisí na sklonu křivek IS a LM: čím plošší je křivka IS (vysoké b, vysoký multiplikátor) a čím strmější křivka LM (při daném k, menší h), tím je křivka AD plošší.
Poloha křivky AD
Stejné faktory, které posouvají křivky IS a LM, budou posouvat i křivku AD.
31) Otevřená ekonomika, měnový kurz, měnový trh (valuty, devizy, posílení, oslabení, kurzovní lístek)
Nástrojem, který umožňuje propojení vnitřní ekonomiky s vnějším prostředím, je devizový (směnný) kurz. Výše směnného kurzu a jeho změny působí na ceny dovozu a vývozu zboží a služeb. Z kvanitativního hlediska je měnový kurz poměr, v jakém se měnové jednotky jednotlivých zemí navzájem směňují. Z kvalitativního hlediska se jedná o hledání faktorů, které určují rovnovážnou úroveň kurzu v daných měnových, ekonomických, etických, sociálních a politických podmínkách. V tomto pojetí představuje kurz složitou měnovou veličinu, vyjadřující cenu měny, vyjádřené v jednotkách měny jiné. Ve vývoji názorů na měnové kurzy lze vypozorovat několik na sebe navazujících období.
Systémy měnových kurzů Období zlatého standardu
Zlatý standard je základní pravidlo v měnovém systému, kde standardním ekonomickým měřítkem je zlato. Měna, která je používána jako jednotka zúčtování, je odvozována od ceny zlata, která se v ideálním případě nemění.
Breton-woodský systém
Americký dolar získal status oficiální celosvětové rezervní měny, od které navíc budou měny ostatních zemí odvozeny. Současně Spojené státy musely garantovat směnitelnost dolaru za zlato v pevně stanoveném kurzu 35 dolarů za trojskou unci zlata (jednalo se o jistou formu zlatého standardu). V zájmu centrálních bank ostatních států bylo vytvořit si dostatečné měnové rezervy právě v amerických dolarech. To zpětně zvýšilo atraktivitu této měny a posílilo její postavení v poválečném světě. Platil od roku 1945 až do roku 1971.
Systém pevných měnových kurzů.
Pevné měnové kurzy fungují jako jakýkoli pevný systém podpory cen – při dané poptávce a nabídce musí subjekt, který cenu fixuje, nasytit přebytečnou poptávku nebo odčerpat přebytečnou nabídku. Má-li být centrální banka schopna zajistit, aby směnný kurz (cena) zůstávala beze změny, musí nutně držet jistou zásobu zahraniční měny, která může být poskytnuta výměnou za měnu domácí. Centrální banka intervenuje na měnovém trhu – prodává nebo nakupuje zahraniční měnu. Rozsah intervencí je vyjádřen platební bilancí a centrální banka může pokračovat v intervencích tak dlouho, dokud má potřebné rezervy.
V opačném případě, kdy již nemá rezervy zahraniční měny, devalvuje. Většina hospodářsky nejvyspělejších zemí vzájemně fixovala své měnové kurzy v období od konce druhé světové války až do rozpadu breton-woodského systému. Po jeho rozpadu začalo nové období ve vývoji mezinárodního měnového systému: období volně pohyblivých měnových kurzů.