6. Vyložte Sókratův koncept „péče o duši“, co je jejím smyslem?

Jeho filosofie znamená obrat od materialistického naturalismu k idealismu. Smyslem jeho konceptu je naučit se umění žít – téze poznej sama sebe

Duše - objev vlastního já a soustředění pozornosti na vnitřní život (duše) vlastní osoby

Sokratova Péče o duši

Sókratés za svůj hlavní úkol považuje přesvědčování lidí o nutnosti péče o duši, tzn. obrácení se od věcí vnějších a relativních k sobě samým, ke svému poslednímu cíli. Mravní problém objevený Sókratem spočívá v tom, že tento poslední cíl není znám, a tedy nemáme z něj pocházející nepochybnou znalost o tom, co je dobré a co není, a protože to nevíme, nezbývá nám, než přezkoumávat ty mravní soudy, jež se nám podávají

Sokratova Péče o duši

Filozofie v sokratovské tradici se chápe jako péče o duši. (Slovo duše má v dějinách filozofie velmi různé významy, je třeba se vždy ptát, co se jím míní). K péči o duši patří již výše zmíněné osvobozování se ze sebeklamu, snaha, abych nezapomněl na smysl a cíl svého života, abych jej nepromarnil na věci nepodstatné. Jde o rozvoj toho, co dělá člověka člověkem, co je podle antické představy základem našeho lidství, totiž rozumnost a mravnost. Ve své řeči na soudě říká Sókratés, co se stane, když jej propustí na svobodu:

"Každého, koho potkám, budu napomínat a dokazovat mu po svém způsobu: Ty, výborný muži, jsi Atéňan, občan obce, která je největší a nejproslulejší svou moudrostí a mocí, a ty se nestydíš starat se o peníze, abys jich měl co nejvíce, i o pověst a čest, avšak O ROZUM A PRAVDU A O DUŠI, aby byla co nejlepší, se nestaráš ani nepečuješ?"

A svým dětem odkazuje: "Bude-li se vám zdát, že jim záleží na penězích či na něčem jiném spíše než na LIDSTVÍ, pak je kárejte tak, jako jsem káral já vás."

Člověk má "činit své", totiž to, co odpovídá jeho lidské přirozenosti, co vyplývá z jeho životního cíle.

Filozof je podle Sókrata jakýmsi lékařem duše - tuto myšlenku pak rozpracují stoikové.

Sókratova péče o duši

• orientuje mé jednání z hlediska poznání pravdy

• „péče“ = vzbudit v naivně vědoucím otázku po pravém životě

• v řeči se odkrývá bytí (duše) člověka; „nemoc“ duše se ukazuje jako protimluv, řeč, která nic neříká; chybění povědomí o sobě samé – vědění, jak žít, tj. jak jednat

• vyvrácení přirozené jistoty, neproblematičnosti ve věcech dobra → teprve z ne-jistoty může vyrůst otázka po dobrém (lidském vůbec)

• proměna: naivní vědění → vědění nevědění (otázka): jedině toto fronésis, toto vědění je areté našeho života, pravý život je tedy životem filosofa, toho, jenž ví, že neví

• starost o duši → gnóthi seautón, poznej sám sebe, tj. sebe ve svém lidství, ve své omezenosti, poznej svou mez

• člověk není sofos, přesto není odkázán na pouhé mínění (doxa), může moudrost hledat (filosofia) – myšlenka péče o duši jako té základní povinnosti člověka vůči sobě ale též vůči obci (druhým)

• obec svobodně jednajících může obstát jen tehdy, bude-li každý schopen posuzovat svá vlastní jednání ne z hlediska svého zájmu, nýbrž spravedlnosti – a stydět se, pokud jí nedostál

• není třeba se bát smrti, ale nicotnosti (nebytí)

• eudaimonia = přebývání u posledního cíle, starost o duši