Vědění: „scientia“
- tentýž termín pro význam „věda“ (Aristotelés: „epistémé“): „věda“ a „vědění“ se v aristotelské
tradici ne vždy rozlišovaly
definice: „cognitio certa et evidens“: „jisté a evidentní poznání“
- ad „jisté“: opakem je „pochybné“
- ad „evidentní“: míní se zde evidence (zřejmost) poznávané pravdy – pravdivost je
nahlížena jako zjevná.
- evidencí se liší vědění od (teologální) víry: ta je poznáním jistým, ale nikoliv evidentním.
Zkušenost - Děje se prostřednictvím systézy získaných vjemů
9. V jakém vztahu je u Aristotela oblast etiky a politiky? Charakterizujte ctnost (areté) u Aristotela.
Aristotelova etika
Nástroj je dobrý, když plní svůj úkol, svůj účel, svůj smysl. Podobně i člověk je dobrý, když uskutečňuje své lidství, svou lidskou podstatu (přirozenost).
Vztah etiky a politiky
Jako první odděloval politiku od etiky: zatímco v soukromém životě má člověk hledat mnoho různých ctností, v politice rozhoduje spravedlnost čili „dobro těch druhých“. Politika se řídí určitýmipravidly, která jsou spojena s formou vlády, a která je možno použít v každém politickém zřízení.
Ctnost
Ctnost je pro Aristotela střed mezi dvěma krajnostmi, například štědrost jako střed mezi rozhazovačností a lakotou. „Středem“ jsou však jen co do zaměření, kdežto co do kvality a náročnosti představují vždycky vrchol. Aristotelés rozděluje ctnosti do tří skupin:
etické (mravní),
dianoetické (teoretické znalosti a jednání) a
poietické (praktické dovednosti).
Nejvýše si cení ctností teoretických, rozumových. Každá ze tří skupin obsahuje ještě několik kvalifikačních podskupin - tyto pak jmenují jednotlivé ctnosti jako jednání zlaté střední cesty mezineřestmi - např. velkorysost jako střed mezi okázalostí a malicherností. Více než k dodržování každé z těchto minimálně sedmnácti ctností jednotlivě však Aristotelés nabádá k obecně uměřenému životu a k hledání toho nejlepšího.
10. Jaké jsou hlavní rysy novověké vědy? Proč novověkou vědu už nemůžeme charakterizovat jako teoretický postoj? Co je „mathéma“ novověké vědy?
Filosofie jako „univerzální poznání“
před vznikem experimentální v. byla filosofie jako teor. postoj strukturovaná jednota různých přístupů ke skutečnosti
Základní určení experimentální vědy: „hypotéza-experiment“, matematizace
novověká věda ≠ teoretický postoj; tázání se novověké vědy již předpokládá pohybovat se v ohraničeném poli možných odpovědí → novověká v. je metodická
novověká věda má povahu výzkumu, totiž budování a ověřování předběžných přesvědčení o povaze univerza ← tento předpoklad = HYPOTHESIS
hypotéza a jí vlastní „základní pojmy“ určují „předmětnou oblast“ výzkumu → novověká v. je speciální
zkušenost (experientia) = ověření hypotézy, její uskutečnění – EXPERIMENT, pokus
je tu něco, co je na věcech, již před prvním setkáním s nimi známo – MATHÉMA
mathéma novověké vědy
principiální známost a propočítatelnost povahy světa ← „matematizace“ světa