Spotřeba a spotřební funkce – model mezičasové volby

• Spotřebitel nespotřebovává v jednom období, ale ve více v období, může volit, kdy spotřebuje

• Fisherův model předpokládá dvě období – současné a budoucí

• Spotřebitel dělí období života na aktivní věk (vydělává m_A ročně) a stáří (důchod bude mít m_D ročně a bude menší než m_A)

• Spotřebitel nechce, aby se jeho spotřeba ve stáří snížila – snaží se rozdělit spotřebu během života rovnoměrněji než důchod

• Proto během aktivního věku spoří

• Úspory – nástroj přesouvající přítomnou spotřebu do budoucna

• Optimální kombinace: bod, kde se přímka spotřebních možností dotýká nejvyšší dosažitelné indiferenční křivky

Působí dva efekty:

• substituční (SE): úrok je nákladem příležitosti; pokud se spotřebitel rozhodne pro přítomnou spotřebu, obětuje úrok, který by mu vynášely úspory – zvýšení úrokové míry zdražuje přítomnou spotřebu, proto člověk reaguje snížením přítomné spotřeby (neboli zvýšením úspor – peníze jsou „drahé“, je dobré je držet)

• důchodový (IE): úrok je také důchodem; zvýšení úrokové míry zvyšuje důchod a na zvýšení důchodu člověk reaguje zvýšením spotřeby (přítomné i budoucí); oba efekty tak působí na přítomnou spotřebu protichůdně

• na agregátní úrovni se efekty prakticky vyruší

• Fisherův model mezičasové volby ukazuje, že přítomná spotřeba je ovlivněna nejen přítomným důchodem, ale i očekávaným budoucím důchodem a úrokovou mírou

Spotřeba a spotřební funkce – hypotéza životního cyklu

• rozpracovali ji v polovině 20. století F. Modigliani, R. Brumberg a F. Ando v reakci na keynesiánskou teorii spotřeby

• vychází z toho, že člověk při rozhodování o spotřebě bere v úvahu přítomný, ale i očekávaný budoucí důchod

• předpoklad, že člověk chce mít během života rovnoměrnou spotřebu

• spotřeba je určena: rokem, kdy začne pracovat a odchodem do důchodu, předpokládaným rokem dožití, čistou mzdou při nástupu do zaměstnání a odchodu do důchodu, meziročním přírůstkem mzdy

• nejdřív si půjčuje, potom začne spořit (když se roční mzda vyrovná se spotřebou), v důchodu spotřebovává úspory

• v realitě nastává: mladí si nemohou půjčovat tolik, kolik by chtěli, průběh celoživotní spotřeby nebude konstantní, ale mírně „zvlněný“ s nižší spotřebou v mládí a vyšší později

• odlišnosti ve spotřebě: i vlivem odlišností kultur, mentality, tradice, způsobu života atd.

• celoživotní spotřeba se odvozuje od celoživotního důchodu a lidé chtějí mít po celý život určitou stabilní úroveň spotřeby

Spotřeba a spotřební funkce – hypotéza permanentního důchodu

• 1957 – Milton Friedman

• další mezník ve vývoji teorie spotřeby

• člověk mění spotřebu pouze v reakci na změny důchodu, které považuje za permanentní – spotřebu změní pouze změny dlouhodobého důchodu

• na přechodné změny nereaguje vůbec nebo jen velmi málo – krátkodobé (přechodné) změny důchodu spotřebu neovlivní

• přechodný přírůstek důchodu člověk uspoří pro případ budoucího poklesu důchodu

• předpoklad: důchod má dvě složky – permanentní (dlouhodobě očekávaný) a přechodnou

• Y = Yp + Yt

• C = c*Yp -> spotřeba je funkcí permanentního důchodu

• v krátkém období tedy pozorujeme klesající sklon ke spotřebě, v dlouhém je sklon ke spotřebě stálý

• v krátkém období ale běžný důchod zahrnuje permanentní i přechodnou část, kdežto v dlouhém jen permanentní