8. Teorie výrobních faktorů – nabídka a poptávka po výrobních faktorech Podstata výrobních faktorů

• Výrobním faktorem je vše, co slouží k produkci finálních statků

Dělení VF:

• Prvotní výrobní faktory, které jsou dané přírodou, a kterými jsou půda a práce (zde schopnost pracovat)

• Druhotné výrobní faktory, kterými je fyzický kapitál a lidský kapitál

• Fyzickým kapitálem se přitom rozumí nejrůznější kapitálové statky v podobě budov, strojů, technologií apod.

• Kapitálové statky je třeba nejprve vyprodukovat, teprve potom mohou sloužit k produkci dalších statků, jedná se tedy o druhotný výrobní faktor

• Lidský kapitál je označení pro schopnosti, znalosti, dovednosti atd.

• Lidí využívat jednotlivé výrobní faktory

• Práce je tedy obecným výrobním faktorem, lidský kapitál lze považovat za speciální výrobní faktor – díky určitému vzdělání, určitým schopnostem a dovednostem, jsou lidé schopni vykonávat nejrůznější kvalifikované činnosti

• V poslední době ekonomická teorie z lidského kapitálu vyčleňuje tzv. sociální kapitál, který můžeme definovat jako schopnost uplatnit jednotlivé schopnosti člověka ve společnosti

• V praxi si lze sociální kapitál představit jako sociální kontakty, vztahy, prostředí atd., které obklopují jednotlivé lidi

Poptávka po výrobních faktorech

• Výrobní faktor poptává ten, kdo jej nevlastní

• Firma při rozhodování, zda zaměstná (použije) další jednotku VF porovnává příjem z mezního produktu výrobního faktoru (MRPVF), tj. o kolik se jí v důsledku použití dané jednotky zvýší příjem, a náklady spojené s použitím dané jednotky

• Příjem z mezního produktu výrobního faktoru (MRPVF) říká, o kolik se firmě změní příjem, zvýší-li množství nějakého výrobního faktoru o jednotku (určitý počet jednotek). Toto zvýšení výrobního faktoru vede ke změně celkového produktu

• Ten, kdo poptává výrobní faktor, bude poptávat maximálně takové množství výrobního faktoru, pro které platí MRPVF = MCVF

• MCVF = mezní náklady spojené s použitím (např. zaměstnáním) výrobního faktoru

Obecně

• Firmy však alespoň intuitivně porovnávají, zda-li se jim dodatečná jednotka výrobního faktoru vyplatí, tedy zda-li díky ní vydělají více, než jaké jsou náklady na použití této jednotky

• Případně firmy zkoumají, zda-li neprodělají více, než když danou jednotku nezaměstnají

• I ndividuální poptávková křivka po výrobním faktoru udává poptávku jedné firmy po určitém výrobním faktoru

• Tato individuální poptávková křivka po výrobním faktoru je rovna křivce mezního výnosu (respektive v peněžním vyjádření, křivce příjmu z mezního produktu) výrobního faktoru

• Individuální poptávková křivka po výrobním faktoru je odvozenou poptávkou křivkou

• Poptávka firem po výrobních faktorech je odvozena od typu statku, který chce firma nabízet na trhu, a k jehož produkci je potřeba daný výrobní faktor

• Poptávka po výrobním faktoru závisí na produkovaném množství daného statku a na ceně, za kterou je tento statek prodáván

• T ržní poptávkovou křivku, tj. poptávkovou křivku všech firem působících na daném trhu, dostaneme jako součet jednotlivých individuálních poptávkových křivek – sčítají se jednotlivá individuální poptávaná množství VF při dané ceně

• Křivka poptávky po výrobních faktorech je klesající – pokud je cena za jednotku výrobního faktoru vysoká, tak jen málo jednotek ze svého mezního produktu zajistí tak vysoký příjem, aby poptávající mohli danou cenu zaplatit

• Platí zde zákon klesajících mezních výnosů - další použitá jednotka výrobního faktoru bude zpravidla přinášet nižší mezní výnos/produkt, a tedy i nižší příjem z mezního produktu

• Pohyb po křivce poptávky po VF  mění se cena VF

• Posun křivky poptávky po VF  mění se jiný faktor než cena VF