12. Kolbergova teorie morálního vývoje a její aplikace V ekonomii

• Je nezbytné opět upozornit, že teorie her je teorie matematická. Zkoumá struktury a vztahy, které jsou za jistých výchozích předpokladů možné a které tomu, co skutečně existuje, mohou, ale také nemusejí odpovídat.

• Autorův názor je, že význam a smysl těchto a podobných modelů netkví ani tak v tom, co říkají a co popisují, jako v tom, co se díky nim a skrze jejich vytváření vyjevuje, aniž by to bylo zhusta možné jasně a jednoznačně vyjádřit slovy.

• Kohlbergova koncepce morálního vývoje je dnes považována za základ posuzování etické úrovně obchodních organizací.

• Kohlberg vyšel z prací psychologa Jeana Piageta.

• Piageta zajímal rozvoj poznávacích schopností a předmět svého zkoumání označoval jako "genetickou epistemologii". Jeho výzkumy spočívaly především v pozorování her dětí a zkoumání jejich myšlenkových operací.

• Čtyři vývojové úrovně poznávacích schopností

1. SENZORICKOU ÚROVEŇ - kojenec - hranice mezi ním a světem neexistují, on sám je světem

2. PŘEDOPERAČNÍ MYŠLENÍ - po druhém roce do sedmi let - ještě nedovedou logicky

myslet

3. KONKRÉTNÍ OPERACE - začátek školní docházky - užívá logické operace, avšak ve

vztahu ke konkrétním situacím

4. FORMÁLNÍ OPERACE - doba dospívání - myšlenkové operace nezávisle na konkrétním

objektu či osobě

• Hlavním Piagetovým výsledkem bylo zjištění, že MORÁLNÍ USUZOVÁNÍ SE VYVÍJÍ VE TŘECH ETAPÁCH:

• 1) HETERONOMNÍ MORÁLKA - morálky odvozované z vnějšku (do 7 let)

• 2) Druhé období se vyznačuje silným smyslem pro rovnost ve vztahu k autoritě (8 - 11 lety)

• 3) "Cit pro spravedlnost"

• Kohlberg zkoumal důvody, které vedou lidi k tomu, aby něco považovali za spravedlivé či nespravedlivé.

• Kohlberg předkládal lidem příběhy, obsahující morální dilema, tedy dvě možnosti, jak se rozhodnout, přičemž obě rozhodnutí zpravidla vedou k nežádoucímu výsledku.

• Muž jehož žena je těžce nemocná. Na její nemoc existuje lék, je však velmi drahý. Muž má na vybranou buď nechat svou ženu zemřít nebo se dopustit zločinu, aby pro ni lék získal.

• Kohlberg však nevěnoval pozornost formální struktuře situací, ale tomu, jak jeho respondenti svá rozhodnutí zdůvodňovali.

• Na základě analýzy těchto odpovědí rozlišil šest morálních stupňů.

• Kohlberg rozlišil tři roviny morálního usuzování

• 1) prekonvenční

• 2) konvenční

• 3) postkonvenční

• každý z těchto úrovní odpovídají dva stupně

• 1. odměna a trest

• 2. účelové myšlení – člověk chce uspokojit vlastní zájmy a přitom žije ve světě, ve kterém musí respektovat i zájmy druhých

• Úroveň účelového myšlení překonává egocentrismus prvního stupně.

• Na druhém stupni si již člověk uvědomuje, že jeho zájmy se nemusí shodovat se zájmy druhého, a dovede se do jisté míry vcítit do jeho situace.

• Na druhé úrovni se nalézají stupně tři a čtyři, charakterizované jako shoda s ostatními a orientace na společnost. Shoda s ostatními odpovídá tomu, co obvykle označujeme jako slušnost, přátelské chování či zdvořilost. Člověk na tomto stupni chce být v očích druhých „dobrým člověkem“. Na čtvrté úrovni již nejde o to, aby byl člověk společenský přijat, ale o plnění sociálních závazků a povinností, byť by to pro daného jedince bylo třeba nepříjemné, nevýhodné nebo dokonce nebezpečné.

• Stupně pět a šest, se nalézají na třetí úrovni. Na stupni pět dochází k chápání všeobecného práva a zákonů.

• Zákony jsou tu proto, aby chránily práva všech lidí. Na tomto stupni jsou zákony chápány jako platící absolutně a bez výjimky, protože výjimky by porušily řád a poškodily někoho jiného.

• Šestý, nejvyšší stupeň, bývá označován jako etické principy zřejmě znamená chápání problému či situaci z pohledu více (či všech) zúčastněných subjektů současně.

Rovina: Základ morálního úsudku	Vývojové stupně
Morální jednání se zakládá na vnějších událostech, špatném jednání, na potřebách a ne na osobách a normách.	Stupeň 1: Orientace na trest a poslušnost. Zda je nějaké jednání dobré, záleží na jeho hmotných důsledcích, a ne na sociálním významu. Stupeň 2: Správné jednání se vyznačuje tím, že účelově uspokojuje vlastní potřeby. Základy slušnosti, vzájemnosti, smyslu pro spravedlivé rozhodování jsou sice přítomny, jsou však stále interpretovány hmotně a účelově.
Morální hodnocení se zakládá na přejímání dobrých a správných rolí, dodržování konvenčního pořádku a toho, co očekávají druzí.	Stupeň 3: Orientace na souhlas vázaný k určité osobně nebo model „správného chlapce či dívky“. Správné jednání je takové, které se ostatním líbí nebo pomáhá a získává jejich souhlas. Stupeň 4: Orientace na právo a pořádek. Autorita, pevná pravidla a zachování sociálního pořádku tvoří orientační rámec. Správné jednání znamená konat svoji povinnost, respektovat autoritu a v jejím zájmu hájit dané sociální uspořádání.
Morální hodnocení se zakládá na hodnotách a principech, které jsou platné a použitelné, nezávislé na autoritě skupin či osob, jež tyto principy zastupují a nezávisle na vlastní identifikaci s těmito skupinami.	Stupeň 5: Orientace na zákonné chování a sociální úmluvy je všeobecně spojena s utilitaristickými rysy. Správnost jednání se běžně měří podle všeobecných individuálních práv a standardů, které po kritickém prozkoumání přijímá celá společnost. Člověk si je vědom relativity osobních hodnotových postojů a názorů a podle toho klade důraz na pravidla jednání směřující k nalezení konsensu. Stupeň 6: Orientace na všeobecně platné etické principy. Jedná se o universální principy spravedlnosti, vzájemnosti a rovnosti lidských práv a respektování člověka jako jednotlivce.

Vcelku jsou stupně vývoje morálního úsudku přijímány, až na šestý stupeň, protože, jeho definice není zcela jasná.

Proto ve svých pozdějších výzkumech Kohlberg tento stupeň přestal používat