3. K čemu slouží profesiografie, metody profesiografie

• Profesiografie se soubor metod získávání systematických poznatků o profesi, resp. pracovním místě. Profesiografické analýzy obsahují důležité informace, na jejichž základě lze volit vhodné postupy při přijímání pracovníků, hodnocení pracovníků, určování potřeb výcviku, volba metod výcviku a rozvoje kariéry atd.

• Úkolem je získat systematické informace o prováděné práci, tj. povaha vykonávané práce, nástroje, které jsou k tomu potřeba, pracovní podmínky a umístění prováděné práce v organizačním systému.

Zdroje údajů pro profesiografii:

• písemné materiály

• např. popisy práce, údaje o hospodářských výsledcích firmy, organizační schémata, cvikové materiály, pracovní pomůcky atd.

• výpověď vykonavatele práce:

  • rozhovory s pracovníky jsou podstatnou součástí Profesiografické studie; mohou přinést důležité informace o tom, v čem výkon práce spočívá a jak je vykonávána

  • může se ale stát, že takovýto popis je příliš subjektivní, nepřesný či dokonce záměrně nepravdivý (pro odstranění těchto i jiných nedostatků byly vyvinuty metody, které tyto problémy řeší)

Metody profesiografie

• Tyto metody byly vyvinuty, aby odstranily nedostatky např. při výpovědi vykonavatele práce, který svou práci hodnotí příliš subjektivně.

• Mezi profesiografickými metodami existují určité rozdíly podle toho, zda jsou zaměřeny na vykonávanou práci nebo na pracovníka.

• Metody zaměřené na práci zkoumají pracovní činnosti, popisují, jaké nástroje jsou užívány a jak se užívají, co je výsledkem práce, jaké jsou používány materiály a další zdroje atd. Tato profesiografie se používá v souvislosti s ochranou zdraví a bezpečností při práci.

• Metody zaměřené na pracovníka se soustřeďují na popis psychologických požadavky kladených na pracovníka, jako jsou dovednosti, úsudek, rozhodování a komunikace. Tuto profesiografii užíváme v souvislosti s návrhem a vývojem metod výběru.

Mezi tyto metody patří:

• snímek pracovního dne:

  • pracovník je požádán, aby zaznamenával své činnosti během 1 dne nebo týdne

  • tento postup není závislý na kvalitě paměti pracovníka a nehrozí při ní tolik, že budou opomenuty rutinní činnosti

  • jde o náročnou činnost, která zabírá dost času

• metoda kritických případů (Flanagan):

  • podstatou je rozhovor, při kterém je dotazovaný žádán, aby uvedl konkrétní případy velmi dobrého a naopak velmi špatného vykonání dané práce

  • podstatné zde je, že u řady povolání není ani tak důležité, co zaměstnanec dělá po většinu času stráveného v zaměstnání, ale to, co dělá v určitých kritických situacích

• dotazník pro analýzu pracovní pozice (PAQ):

  • je orientován na pracovní chování

  • skládá se z 200 otázek

  • s jeho pomocí můžeme porovnávat různé profese, a tak zjišťovat, které pracovní pozice kladou na zaměstnance podobné či naopak odlišné nároky

  • zaznamenání odpovědí však ještě nemusí vést k opravdovému poznání věcí

• posouzení práce na základě výpovědí kolegů:

  • často je užitečné doplnit to, jak práci popsal pracovník, který ji vykonává, o výpovědi jeho spolupracovníků či jeho podřízených a nadřízených

  • tam, kde se k profesiografické analýze používají dotazníky, slouží porovnání odpovědí vykonavatele práce a jeho nadřízeného ke stanovení konvergentní validity dotazníku (Konvergentní validita- znamená, že výpovědi zaměstnance i jeho nadřízeného by měly konvergovat, tedy směřovat k podobnému závěru.)

• přímé pozorování:

  • v řádné Profesiografické studii by nemělo chybět

  • je však možné, že přítomnost pozorovatele ovlivní chování pozorovaného

  • může umožnit vhled do situace na pracovišti, které jiné postupy nemohou nahradit

• Profesiografii je dobré vždy založit na více než jedné metodě. Výsledky jsou pak úplnější, spolehlivější a také užitečnější.