7. Zákoutí exekučního řádu a jeho novelizace

V další části této práce budou rozebrány konkrétní interpretační problémy (nejasnosti), které v soudní praxi vznikají při interpretaci předpisů upravujících exekuční řízení. Pomocí výše uvedených teoretických metod, postupů a dalších principů bude nalézáno jednoznačné a konkrétní řešení s odpovídající argumentací, tak aby bylo dostatečně přesvědčivé. Předem bych chtěl také poukázat na to, že se právě jedná o případy resp. jejich řešení, která ještě nejsou v soudní praxi nijak ustálená (judikována). K tomu lze současně říci, že názory a postupy soudů jsou v těchto věcech někdy velmi odlišné ne-li zcela opačné.

Posledními významnými novelizacemi exekučního řádu došlo k zásadním změnám v exekučním řízení. Tzv. malou novelou publikovanou ve Sbírce zákonů pod č. 183/2009 Sb. byl posílen státní dohled nad exekuční a další činností soudních exekutorů, vytvořena kontrola aktů Exekutorské komory Ministerstvem spravedlnosti a zavedení správních deliktů Exekutorské komory, za které je možné podle jejich závažnosti uložit pokutu až do výše 10 000 000,- Kč.

Naopak tzv. střední novela (z.č. 286/2009 Sb.) se zaměřuje především na zvýšení odpovědnosti soudních exekutorů a na úpravu postupu soudních exekutorů v rámci exekučního řízení, spočívající zejména v uložení nových povinností exekutorům za současného odbřemenění soudů od ryze administrativně technické agendy. Avšak některé nově svěřené pravomoce soudním exekutorům vyvolávají i pochybnosti o správnosti jejich převedení.

Vlastní zkušenost s interpretačními problémy a nejasnostmi z.č. 120/2001 Sb. zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen „exekuční řád“, „EŘ“) a především jeho novely ( zákon č. 286/2009 Sb.), která je účinná od 1.11.2009, mě přiměla k bližší analýze těch nejzajímavějších úskalí. Tato novela vychází z původních návrhů předkládaných Ministerstvem spravedlnosti v letech 2007 a 2008, které jsou však poněkud zmírněny, neboť původní návrhy byly podrobeny ostré kritice. Dle těchto návrhů měl zákonodárce v úmyslu přesun takřka celého exekučního řízení čistě do rukou exekutora, a to včetně některých rozhodovacích pravomocí, které podle tehdejší právní úpravy náležely pouze soudu. Ministerstvo tyto snahy zdůvodňovalo potřebou odlehčit soudům v exekučních věcech. Navrhovaná úprava se ovšem mohla dostat do rozporu s ústavním pořádkem či mezinárodněprávními závazky České republiky, neboť o právech a povinnostech měl rozhodovat exekutor. Ten, jako osoba hmotně zainteresovaná na výsledku exekuce, nesplňuje podmínky nestranného a nezávislého orgánu tak, jak to požaduje například čl. 36 Listiny základních práv a svobod nebo čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Evropské úmluvy). Bylo tedy třeba původní návrhy přepracovat tak, aby byla zajištěna ochrana základním právům osob, jichž se exekuce dotýká. Exekucí totiž dochází k významnému zásahu do majetkové sféry povinného a leckdy i třetích osob.

Tzv. střední novela tedy vychází z původních návrhů, snaha o přesun celé odpovědnosti za exekuční řízení na soudního exekutora byla ovšem zmírněna a ochranu práv účastníků zajišťuje i nadále nezávislý soud, který nadále rozhoduje především o samotném nařízení resp. nenařízení exekuce (zamítnutí návrhu).

Tato stať bude pojata jako průvodce exekučním řízením a přiblížením jeho zákoutí. Táže-li se někdo proč zrovna exekuční řízení, tak k tomu mohu uvést toliko, že jak již bylo řečeno, v současné době stále roste počet návrhů na nařízení exekuce (v posledních letech je nařizováno více než 300.000 exekucí ročně), tím jsou tedy neúměrně zatěžovány soudy, a proto zákonodárce projevuje snahu soudům nějakým způsobem odlehčit, a to tak, že převádí vícero kompetencí soudu na soudní exekutory právě touto významnou novelou. Avšak v souvislosti s tím vzniká mnoho praktických problémů, které právě budou předmětem mých interpretačních rozborů. A dále také proto, že interpretace novelizovaných ustanovení exekučního řádu není prozatím jakýmkoliv způsobem judikována.