66C. Systémové změny spojené se stárnutím

21.3.1. Kardiovaskulární aparát

Stárnutí příliš neovlivňuje funkci myokardu, zejména jeho kontraktility. Mírně se snižuje rychlost plnění levé komory na začátku diastoly a zřetelně klesá elasticita aorty tím, že dochází ke ztluštění médie, mění se struktura arteriální stěny a tyto změny vedou k dilataci a elongaci aorty, ztráty její elasticity, což má za následek ztráty pružníku. Přestože funkce kardiovaskulárního aparátu za fyziologických podmínek není stárnutím podstatněji změněna, je nutné mít při diagnostice kardiovaskulárních chorob ve stáří na paměti některé zvláštnosti. Změny životního stylu a zátěže mohou zastřít důležité příznaky srdečních a cévních onemocnění. Nemocný nemusí mít vyjádřenou námahovou anginu pectoris, protože z důvodů slabosti kosterního svalstva nebo onemocnění kloubního aparátu se pohybuje pomalu, takže nedojde k vyvolání těchto příznaků. Snížení perfúze tkání např. při srdečním selhání nebo akutním infarktu myokardu se mohou projevit zmateností nebo mozkovou příhodou a ne charakteristickými projevy srdečního selhání. Při fyzikálním vyšetření v důsledku výrazného senilního emfyzému jsou srdeční ozvy slabě slyšitelné a hůře se diferencují. Více než polovina starých osob má systolické šelesty nad aortou nebo nad hrotem. Pokud tyto šelesty mají malou intenzitu, krátké trvání a nemají charakteristickou propagaci je pravděpodobnost chlopňové vady u těchto šelestů málo pravděpodobná. Otoky dolních končetin bývají u starého člověka spíše kombinované povahy, nikoliv jen kardiálního původu. Často se na nich podílejí chronická žilní insuficience, lymfostáza a hypoproteinémie.

Ischemická choroba srdeční patří mezi nejčastější srdeční onemocnění u mužů starších 60 let a je nejčastější příčinou úmrtí u osob starších 65 let obou pohlaví. Skleróza věnčitých tepen se nachází u osob v osmé dekádě život až v 85 %. K diagnostice ischemické choroby srdeční vzhledem k častému postižení pohybového aparátu je daleko vhodnější použít při zátěžovém EKG pohybový chodník než bicykl. Použití zátěžového EKG je omezeno i sklonem k dušnosti u starých osob. Deprese úseku ST má u starých nemocných větší diagnostický význam než u mladších osob. Pokud jde o koronarografii většinou má definitivní platnost v posouzení přítomnosti a závažnosti změn na koronárních tepnách. Vzhledem k vyššímu výskytu komplikací po koronarografii u starých nemocných je indikováno toto vyšetření jen tehdy, když pacient souhlasí a když je možná případná následná invazivní léčba.

Klasické retrosternální bolesti vznikající námahou při koronární srdeční chorobě se nemusí u osob starších 65 let vyskytovat. Ekvivalentem stenokardií místo bolesti mohou být paroxysmy dušnosti, pocení, celková slabost nebo dyspeptické obtíže. Častější výskyt artróz ramenních kloubů a změn na páteři má za následek, že syndrom anginy pectoris má někdy charakteristiku složitého angoru, který vzniká kombinací bolestí vycházejících z kloubního a vazivového aparátu, hrudní stěny a páteře. V bolestivé zóně dochází při anginózní bolesti k netypické iradiaci do míst postižených jiným procesem.