19. Prodej zboží V obchodě, spotřebitelské smlouvy

Prodej zboží v obchodě:

Prodej zboží v obchodě je zvláštním ustanovením NOZ, které se uplatní v případě, že prodávajícím je podnikatel prodávající věci v rámci své podnikatelské činnosti a kupujícím nepodnikatelem, tj. osobou, která nevystupuje v rámci své podnikatelské činnosti. Kupujícím může být právnická osoba nebo fyzická osoba (spotřebitel). Za spotřebitele nový občanský zákoník označuje v ust. § 497 NOZ každého člověka, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

Př. Paní Šárka (hoteliérka) zakoupí v prodejně nábytku v rámci modernizace svého hotelu 40 židlí a 10 stolů. V tomto případě jedná v rámci své podnikatelské činnosti a nebude se na ni ustanovení o prodeji zboží v obchodě vztahovat. Druhý den se paní Šárka dostaví do prodejny nábytku a koupí si stůl a čtyři židle do své kuchyně. V tomto případě již nejedná v rámci své podnikatelské činnosti a na právní vztah paní Šárky a prodávajícího bude použito ustanovení o prodeji zboží v obchodě.

Ustanovení o prodeji zboží v obchodě lze použít jak na prodej zboží v kamenném obchodě, prodej zboží pomocí prostředků dálkové komunikace (eshop, telefon) nebo mimo obvyklé prostory podnikatele (vyřízení nového tarifu k mobilnímu telefonu s prodejcem na ulici). Lze použít při jakékoliv kupní smlouvě mezi výše uvedenými smluvními stranami.

§ 2158

(1) Je-li prodávajícím podnikatel, platí pro prodej při jeho podnikatelské činnosti kromě obecných ustanovení o kupní smlouvě i ustanovení tohoto pododdílu, ledaže je kupujícím také podnikatel a při uzavření smlouvy je z okolností zřejmé, že se koupě týká také jeho podnikatelské činnosti.

(2) Plnění, která se při prodeji věci obvykle neposkytují, je třeba zvláště ujednat.

§ 2159

(1) Dodá-li prodávající věc na místo určené kupujícím, převezme kupující věc při dodání; v ostatních případech převezme kupující věc při prodeji.

(2) Nepřevezme-li kupující věc v době uvedené v odstavci 1, náleží prodávajícímu úplata za uskladnění. Neujednají-li její výši strany, platí za ujednanou výše obvyklá.

§ 2160

(1) Převzetím koupené věci nabývá kupující k věci vlastnické právo.

(2) Při samoobslužném prodeji nabývá kupující vlastnické právo k věci zaplacením kupní ceny. Do té doby může kupující vrátit věc na původní místo. Vznikne-li na věci škoda před zaplacením kupní ceny, nahradí se podle obecných ustanovení.

Spotřebitelské smlouvy:

V § 1810 a násl. jsou přehledně a srozumitelně regulována pravidla postupu uzavírání smluv mezi podnikatelem (§ 420 a 421) a spotřebitelem (§ 419), jejich náležitosti a obsah.

Podnikateli se zejména ukládají široké informační povinnosti (§ 1811), na které musí podnikatel pamatovat v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy.

V zákoně nechybí ani příkladný výčet zakázaných ujednání, která zakládají významnou nerovnováhu práv či povinností stran v neprospěch spotřebitele. Jsou-li některá z uvedených či jim podobných ustanovení do smlouvy přesto zahrnuta, nevyvolávají žádné právní účinky (jsou pouze zdánlivá), ledaže by se jich spotřebitel sám dovolal (§ 1815).

Významným ustanovením k ochraně spotřebitele je § 1818, který výslovně stanoví, že v případech, kdy má spotřebitel právo odstoupit od smlouvy podle tohoto oddílu NOZ, nemusí uvádět, z jakého důvodu tak činí. V jeho prospěch dále platí, že stačí, je-li odstoupení od smlouvy ve stanovené lhůtě odesláno, což je odchylka od obecného pravidla, že projev vůle vyvolává právní účinky zásadně až od okamžiku, kdy adresátovi dojde (§ 570).

Druhý oddíl (§ 1820 – 1867) se věnuje smlouvám uzavíraným pomocí prostředků komunikace na dálku a smlouvám uzavíraným mimo obchodní prostory, kde lze poukázat například na § 1822 a 1844, které stanoví závaznost údajů sdělených před uzavřením smlouvy.

Ochranu spotřebitele sledují i ustanovení § 1838 a 1851 obsahující pravidla o neobjednaném plnění. Dle jejich výslovného znění spotřebitel není povinen na své náklady podnikateli vnucené zboží vracet, nic platit, ani jej nějakým způsobem vyrozumívat. Na spotřebitele se hledí jako na poctivého držitele, má tudíž právo s dodaným zbožím nakládat jako vlastník, zejména si je ponechat, nebo zcizit jiné osobě.