Právní normy - definice, druhy, struktura, výklad (včetně výkladu unijního práva)
Právní norma („PN“)
-je nejmenší složka právního řádu, obsahuje obecné abstraktní pravidlo chování - příkaz, zákaz či dovolení
mezi znaky právní normy řadíme:
-obecnost (PN upravuje chování druhově určených adresátů např. „každý je povinen ...“, „zaměstnanec musí ..“)
-závaznost (obsahuje závazné pravidlo chování)
-formální určitost (PN je jen norma obsažená ve státem uznaném pramenu práva – např. zákon)
-vynutitelnost státní mocí
-PN jsou vydávány příslušnými orgány v legislativním procesu (např. ústavní zákony a zákony – Parlament ČR, vyhlášky –ministerstva, obce, kraje)
Právní normy jsou všeobecná a závazná ustanovení pravidel chování, vynutitelné státní mocí. Právní normy vydávají příslušné státní orgány v legislativním procesu. Zákon je soubor právních norem. Právní normy jsou uspořádány hierarchicky v rámci ústavního systému.
Konkrétní pravidlo chování, pravidlo stanovící, že něco má být
PŮSOBNOST PRÁVNÍCH NOREM
Věcná – vymezuje, na jaké případy se PN vztahuje
Osobní – vymezuje, pro koho PN platí (např., zda platí pro všechny osoby – univerzální osobní působnost nebo pouze pro určité skupiny (např. některé PN zákona o advokacii platí pouze pro advokáty), nebo např. stanoví, zda platí pouze pro státní příslušníky nebo i pro cizince
Prostorová - vymezuje, na jakém území právní norma platí
Časová – vymezuje období, po které PN platí – viz platnost a účinnost PN, PN platí do jejího zrušení (derogace)
DRUHY
PRÁVNÍCH NOREM - ČLENĚNÍ
A.
Podle právní síly (VLASTNOST PRÁVNÍHO PŘEDPISU V RÁMCI
HIERARCHIE)
1. Ústavní
2. Zákonné
3. Podzákonné
B. Podle možnosti odchylné vlastní úpravy:
1. Kogentní - účastníci se od nich nemají možnost odchýlit, typické pro oblast veřejného práva, jsou obsaženy i v právu soukromém
2. Dispozitivní – stanoví pravidla chování pouze podpůrně pro případ, že si účastníci nedohodnou něco jiného, typické pro oblast obchodního a občanského práva
- Jak poznat rozdíl? - §2 odstavec 3 (strana 7)
- v obchodním zákoníku jinak - §263 – seznam norem, které nelze upravit = výčet kogentních právních norem
C. Podle způsobu vymezení pravidla chování:
1. Opravňující
2. Zakazující
3. Přikazující
D. Podle použité legislativní techniky (druhy výčtů)
1. Taxativní – úplný; pouze z těchto výčtů lze něco učinit
2. Demonstrativní – slovo zejména – tj. mohu chtít i něco jiného
3. Odkazující (odkazují na konkrétní platný právní předpis)
4. Blanketové – klasické zmocnění („nevyplněné“, neobsahují vlastní pravidlo chování, zmocňují orgán veřejné moci k vydání prováděcího předpisu)
E. Další zvláštní normy
1. Kolizní: obsahují hraniční ukazatele, podle kterých se stanoví právní řád státu, který se použije pro soukromoprávní vztah s mezinárodním prvkem
2. Kompetenční: stanoví rozsah pravomocí a působnosti orgánů veřejné moci
3. Teleologické: vytyčují cíle, kterých se má prostřednictvím normy dosáhnout, typické pro Směrnice EU
F. Podle právního odvětví a předmětu úpravy
1. Hmotněprávní a procesní
2. Soukromoprávní a veřejnoprávní
3. Vnitrostátní a mezinárodní
4. Normy práva obchodního, občanského, pracovního, správního atd.
STRUKTURA PRÁVNÍ NORMY - PRVKY
Hypotéza (kdo): stanoví okolnosti, za kterých se realizuje vlastní pravidlo chování – tj., kdy nastane dispozice, hypotéza zejména stanoví okruh adresátů PN a jsou v ní uvedeny právní skutečnosti, s nimiž norma spojuje vznik, změnu nebo zánik práv a povinností
Dispozice (příkaz, zákaz, dovolení): obsahuje vlastní pravidlo chování
Sankce: stanoví postih (újmu) pro případ, že je porušena povinnost obsažená v dispozici
PN neobsahující sankci se nazývají imperfektní
Platnost a účinnost právních norem
PLATNOST: PN je platná pokud byly splněny všechny podmínky pro její vydání
(byla vydána příslušným orgánem v mezích jeho pravomoci a byla vyhlášena
(publikována) ve Sbírce zákonů
ÚČINNOST PN: stanoví odkdy je PN závazná pro její adresáty, zpravidla stanoveno na konci právního předpisu, někdy se účinnost shoduje s vyhlášením, období mezi vyhlášením a účinností právní normy se nazývá legisvakance – obecnépravidlo (pokud není stanoveno jinak), právní předpisy nabývají účinnosti 15. den po vyhlášení ve Sbírce zákonů
PN působí zpravidla do budoucna (blíže retroaktivita) a zpravidla neobsahují
ustanovení dokdy platí.
Platnost právního předpisu končí nahrazením novým – buď výslovné zrušení
předpisu (derogační klauzule) nebo pokud chybí, uplatní se zásady
-lex posterior derogat legi priori (pozdější zákon ruší zákon předchozí, mají-li
stejnou právní sílu
-lex superior derogat legi inferiori (norma vyšší právní síly ruší normu nižší právní
síly)
-lex specialis derogat legi generali (pozdější norma zvláštní ruší dřívější normu
obecnou)
Retroaktivita
RETROAKTIVITA = zpětná účinnost právní normy.
Retroaktivita pravá: zahrnuje podstatě dvě odlišné situace", a to za prvé "stav,
že nová úprava dávala vznik (novým právním) vztahům před její účinností za
podmínek, které teprve dodatečně stanovila", a za druhé "novela může měnit
právní vztahy vzniklé podle staré právní úpravy, a to ještě před účinností
nového zákona.“
-Zákaz retroaktivity právních norem pro oblast práva trestního je výslovně
upraven v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. Výjimka ze zákazu
retroaktivity - pozdější zákon se použije tehdy, jestliže je pro pachatele
příznivější. Pravá retroaktivita je v právu obecně nežádoucí.
Retroaktivita nepravá: od účinnosti nové právní normy se i právní vztahy, vzniklé podle zrušené právní normy, řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů, existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou