Zneužívání pravomoci veřejného činitele:

Veřejný činitel, který v úmyslu způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch:

• vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu

• překročí svou pravomoc

• nesplní povinnost vyplývající z jeho pravomoci

bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti.

Maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti

Veřejný činitel, který při výkonu své pravomoci z nedbalosti zmaří nebo podstatně ztíží splnění důležitého úkolu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.

ÚPLATKÁŘSTVÍ

Přijímání úplatku

Kdo v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu přijme nebo si dá slíbit úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.

Podplácení

Kdo jinému v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem.

Nepřímé úplatkářství

Kdo žádá nebo přijme úplatek za to, že bude svým vlivem působit na výkon pravomoci veřejného činitele, nebo za to, že tak již učinil, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

17. Mezinárodní právo soukromé - mezinárodní prvek, pravomoc a nařízení Brusel I, kolizní normy a nařízení Řím I

- vztahy soukromého práva přesahují svým významem oblast určitého státu - v některém svém prvku mají vztah k zahraničí, jedná se o "soukromoprávní vztahy s mezinárodním (cizím nebo zahraničním) prvkem" (v rámci mezinárodního obchodu dochází k uzavírání smluv mezi účastníky z různých států)

(soukromoprávní vztahy - vztahy práva občanského, obchodního, rodinného, pracovního)

- součást právního řádu každého státu a je samostatným, zvláštním odvětvím

mezinárodní prvek

- odlišuje skupinu právních vztahů od většiny právních vztahů, které se plně realizují v rámci právního režimu určitého státu a žádným způsobem nepřekračují jeho hranice. Mezinárodní prvek může spočívat v:

• subjektu právního vztahu – účastník je občanem jiného státu, osoba bydlící či sídlící v jiném státě, právnická osoba založená podle práva jiného státu,

• skutečnosti, která je významná pro vznik, změnu či zánik právního vztahu, k níž došlo na území jiného státu

• předmětu právního vztahu – je či má být umístěn v cizině

• jiném právním vztahu, který má pro daný právní vztah význam a který se řídí podle práva jiného státu

Př.: manželství uzavřená mezi občany různých států, dědictví majetku v zahraničí. Jelikož na vztahy s mezinárodním prvkem dopadá právní úprava více států, je třeba určit, kterým právním řádem se budou vztahy řídit

ÚPRAVA PRÁVNÍCH VZTAHŮ S MEZINÁRODNÍM PRVKEM

V souvislosti s jednotlivými druhy právních norem mezinárodního práva soukromého rozlišujeme dva základní způsoby právní úpravy, a to metodu kolizní a metodu přímou. Vedle nich existují ještě jiné přístupy k této úpravě.

Kolizní normy a hraničního určovatele

Kolizní metoda spočívá ve výběru právního řádu určitého státu pomocí kolizních norem. Sama kolizní norma neobsahuje vlastní úpravu soukromoprávních vztahů, pouze provádí výběr právního řádu, v němž jsou hmotněprávní normy obsaženy. Při tomto výběru zásadně nezáleží na obsahu a výsledku použití těchto hmotněprávních norem. Kolizní norma nečiní rozdílu mezi tuzemským a cizím právním řádem; zachází s nimi jako s rovnými.

K určování právního řádu, jímž se ve věcech s mezinárodním prvkem řídí konkrétní právní vztah, slouží v kolizních normách tzv. hraniční určovatelé (ukazatelé, kolizní kritéria), z nichž se nejčastěji vyskytují:

Obsah právního poměru (lex causae), označuje právní řád, kterým se řídí vzájemná práva a povinnosti účastníků právního vztahu

Státní příslušnost (lex patriae), jež je jako hraniční určovatel používána zejména k určení právního řádu pro otázky způsobilosti k právům a právním úkonům, ve věcech prohlášení za mrtvého, ve věcech dědictví a v právu rodinném.

Místo bydliště (sídla) účastníka, které je užíváno zejména v závazkovém právu k určení práva, jež má být použito.

Poloha věci (lex rei sitae) je jako určovatel používána k určení práva, jímž se řídí zejména věcná práva.

Místo úkonu (lex loci actus) se používá zvláště k určení práva rozhodného pro posouzení pracovní smlouvy.

Místo nedovoleného úkonu (lex loci delicti comissi) a místo vzniku škody (lex loci damni infecti) jsou užívána k určení práv rozhodných pro posouzení náhrady škody.

Právo místa soudu, úřadu (lex fori) je jako určovatel užíváno zejména v otázkách procesních, kdy rozhodující orgán aplikuje právo svého státu, ale i ve věcech hmotného práva.

Právo zvolené účastníky (lex electa) se zásadně užívá k určení závazkového a pracovního práva.

Mezinárodní právo soukromé v kolizních normách užívá i celou řadu jiných hraničních určovatelů, kterými lze v určitých právních otázkách přesněji odkázat na právní řád státu, podle něhož má být ve věci rozhodováno (např. ve věcech opatrovnických je někde namísto státní příslušnosti dítěte jako hraniční určovatel užíváno místo narození dítěte, státní občanství matky apod.). Smyslem těchto úprav je užití takového hraničního určovatele v kolizní normě, který od počátku nevzbuzuje při aplikaci pochybnosti o tom, na který právní řád navazuje (např. v některých případech může vznikat pochybnost o státním občanství dítěte, zpravidla však nebývá pochybnost o tom, kde se narodilo apod.).

druhy norem

- rozlišujeme normy vnitrostátního původu (obsažené v právních předpisech daného státu) a mezinárodního původu (obsažené v mezinárodních smlouvách)

Kolizní normy: samy práva a povinnosti účastníků právních vztahů neupravují, pouze podle určitých kritérií určí právní řád některého státu, jehož normami se daný právní vztah řídí

Přímé normy: samy přímo stanoví práva a povinnosti účastníků právního vztahu, tyto normy se stávají součástí právních řádů nejčastěji na základě mezinárodních smluv, které sjednávají mezi sebou státy

Normy mezinárodního práva procesního: upravují postup soudů a dalších orgánů a účastníků, jakož i vztahů mezi nimi vznikajících

v soukromoprávních řízení, v nichž se vyskytuje mezinárodní prvek

Věcné normy mezinárodního práva soukromého: jedná se o normy obsažené ve vnitrostátních předpisech, které jsou určené pro úpravu určitých soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem, nepoužije se jich bezprostředně, ale teprve jestliže kolizní norma odkazuje na právní řád, jehož jsou součástí

prameny

Vnitrostátní: zák.č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, další předpisy

Komunitární: - kolizní: Řím I

- procesní: Brusel I, Brusel II

Mezinárodní smlouvy

kolizní metoda

- funkcí kolizních norem je provádět výběr práva, kolizní norma určuje, který z dotčených právních řádů se použije pro soukromoprávní vztah s mezinárodním prvkem

- kolizní norma neobsahuje věcnou úpravu, nestanoví práva a povinnosti účastníků právního poměru

- ke kolizní normě nelze přistupovat izolovaně, ale ve spojení s věcnými normami, na které odkazuje

- kolizní norma vytváří společně s věcnou normou, na kterou odkazuje, pravidlo chování

Kolizní normy mají svou specifickou strukturu, skládají se z:

- rozsahu – ten vymezuje rozsah vztahů, na který kolizní norma dopadá

- navázání – ten pomocí tzv. hraničního určovatele provádí propojení vztahu s právním řádem

hraniční určovatelé (ukazatelé, kolizní kritéria)

- obsah právního poměru (lex causae), označuje právní řád, kterým se řídí vzájemná práva a povinnosti účastníků právního vztahu

- státní příslušnost (lex patriae), jež je jako hraniční určovatel používána zejména k určení právního řádu pro otázky způsobilosti k právům a právním úkonům, ve věcech prohlášení za mrtvého, ve věcech dědictví a v právu rodinném

- místo bydliště (sídla) účastníka, které je užíváno zejména v závazkovém právu k určení práva, jež má být použito

- poloha věci (lex rei sitae) je jako určovatel používána k určení práva, jímž se řídí zejména věcná práva