3)Komise (2455):

Komisionář má právo ponechat si prospěch, pokud vyjedná komitentovi podmínky výhodnější, než ty které mu komitent stanovil. Nově se také upravují případy dorovnání rozdílu v ceně. Pokud věc prodá komisionář za cenu nižší, než jakou mu určil komitent a zároveň neprokáže, že tím odvrátil škodu, která komisionáři hrozila, bude povinen mu škodu nahradit. V případě, že komisionář koupil věc za vyšší cenu, než kterou mu určil komitent, může komitent koupi odmítnout, pokud se rozdíl v ceně nezavázal zaplatit. Pokud však koupi neodmítne bez zbytečného odkladu po obdržení zprávy o koupi, platí, že koupi schválil. Komisionář bude mít nově zadržovací právo k věcem, které se u něho nachází, k zajištění dluhů vyplývajících ze smlouvy. Právo příkaz odvolat bude mít komitent pouze do doby, než vznikne závazek komisionáře vůči třetí osobě.

4) Obchodní zastoupení (2483)

(1)Smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi.

(2) Smlouva o obchodním zastoupení vyžaduje písemnou formu.

§ 2484

Obchodním zástupcem právnické osoby nemůže být osoba, která může zavazovat zastoupeného nebo osobu, s níž má být obchod uzavřen, jako člen jejího orgánu, ani nucený správce právnické osoby nebo insolvenční správce. K opačným ujednáním se nepřihlíží.

5) Licence (2358):

Licence je tedy nově upravena v § 2358 an. nového občanského zákoníku, přičemž se dělí na obecnou část a dále zvláštní ustanovení týkající se předmětů chráněných autorským zákonem, pro smlouvu nakladatelskou a pro práva související s právem autorským a pro právo s autorským související a právo pořizovatele databáze. Nová koncepce je spíše záležitostí technickou, která napříště poslouží především k zpřehlednění úpravy licence a její jednotnosti, avšak i v této oblasti lze najít několik novinek.

Licenční smlouva

Smyslem licenční smlouvy je poskytnout nabyvateli možnost užívat předmět průmyslového vlastnictví, ale jeho vlastnictví nadále ponechat v rukou poskytovatele. V případě nabyvatele licence se tedy jedná jen o relativní práva z uděleného průmyslového práva, projevující se toliko oprávněním toto právo v souladu s licenční smlouvou využívat.[4]

Bezúplatné licence

Dosavadní úprava obchodního zákoníku stanovila, že nabyvatel se zavazuje k poskytování určité úplaty, nebo jiné majetkové hodnoty.[5] K platnosti smlouvy bylo tedy potřeba protiplnění ze strany nabyvatele. Praxe si však často žádala možnost poskytnout užívání práva k průmyslovému vlastnictví i bezúplatně, což vedlo k uzavírání inominátních smluv, smlouvám licenčním podobným. Možnost uzavírat inominátní smlouvy k těmto právům zůstane pravděpodobně zachována i nadále, jelikož nijak neodporuje smyslu a účelu zákona a byla dovozena i dřívější judikaturou Nejvyššího soudu.[6]

Nová úprava však možnost uzavřít bezúplatnou licenční smlouvu zavádí explicitně a to pro veškeré licenční smlouvy uzavírané na základě nového občanského zákoníku. NOZ v § 2358 nově stanoví, že nabyvatel se zavazuje, není-li ujednáno jinak, poskytnout poskytovateli odměnu. Vedle toho se aplikuje ustanovení § 2366 odst. 1 písm. b), podle kterého je smlouva platná, i když není ujednána výše odměny nebo způsob jejího určení, pokud se strany ve smlouvě ujednají, že se licence poskytuje bezúplatně. Ačkoliv tedy bude nadále možné přenášet možnost výkonu těchto práv i na základě nepojmenovaných smluv, bude to pro smluvní strany zbytečné, jelikož by se tak, v případě opomenutí úpravy některé z oblastí, mohly připravit o ochranu plynoucí ze zákona pro licenční smlouvy. Na druhou stranu je otázkou, zda by, pokud by příslušná smlouva nejevila žádné zásadní odlišnosti, takové právní jednání, v duchu ustanovení § 555 odst. 2, nebylo vykládáno jako licenční smlouva, i pokud by tak označena nebyla.

Ústní a písemná licenční smlouva

Stejně jako v celém kodexu, i v oblasti licence zákonodárce umírňuje obligatornost písemné formy smlouvy. Ač obchodní zákoník v dosavadní úpravě stanovil písemnou formu obligatorně pro veškeré licence k průmyslovým právům, nový občanský zákoník od tohoto globálního pojetí upouští a písemnou formou vyžaduje pouze, pokud se jedná o licenci výhradní, anebo má-li být licence zapsána do veřejného seznamu.

Do veřejného seznamu musí být podle zvláštních předpisů zapsána v podstatě opět ta práva, na která se vztahuje zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví. Jedná se tedy především o patenty, užitné vzory, průmyslové vzory, topografie polovodičových výrobků a ochranné známky. K tomu je také nutné přidat obchodní firmu, která se obligatorně zapisuje do obchodního rejstříku, tj. do veřejného seznamu,[10] a která je v rámci práv na označení za průmyslového vlastnictví považována.[11] NOZ s licencí k obchodní firmě přímo počítá, ač tuto možnost nezmiňuje explicitně – především v ustanovení § 134 a § 428.

Lze tedy shrnout, že ústní formu licenční smlouvy k právům z průmyslového vlastnictví tak půjde uzavřít pouze na know-how a obchodní označení.[] Je taktéž důležité mít na paměti, že licence, které jsou ze zákona zapisovány do veřejného seznamu, nabývají účinnosti vůči třetím stranám až dnem zápisu do příslušného veřejného seznamu (§ 2358 odst. 3).

Podlicence

nabyvatel může podlicenci poskytnout pouze za předpokladu, že tak bylo ve smlouvě výslovně ujednáno. Nová úprava navíc vyžaduje výslovný souhlas poskytovatele s postoupením, přičemž tento souhlas musí mít písemnou formu. Ačkoliv NOZ výslovně stanovuje, že podlicenci lze udělit pouze, pokud tak bylo v licenční smlouvě ujednáno (§ 2363) a vedle toho, že k poskytnutí podlicence je nutný souhlas poskytovatele, který navíc musí být písemně (§ 2364), můžeme dovozovat, že tento souhlas lze udělit přímo ve smlouvě za předpokladu, že bude vyhotovena v písemné podobě.

Pokud dochází k převodu závodu (případně jeho samostatné složky), je dle § 2365 vyžadován souhlas poskytovatele k převedení licence jen, bylo-li tak zvlášť ujednáno. Tímto postupem taktéž dochází ke koncepční změně dosavadní úpravy, která stanovila, že k přechodu práva při prodeji podniku nedochází, jestliže by to odporovalo smlouvě o poskytnutí výkonu práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví nebo povaze těchto práv, tedy v podstatě pokud nebylo ujednáno nijak.