11. Občanský soudní proces, správní řízení - zahájení, průběh a ukončení řízení, řádné a mimořádné opravné prostředky, odlišnosti

Občanský soudní proces-

• občanský soudní proces

- postup rozhodujícího orgánu (soudu nebo rozhodců), účastníků řízení a dalších zúčastněných subjektů při projednávání a rozhodování soukromoprávních sporů a jiných právních věcí

ZÁSADY

- zásada práva na spravedlivý proces: každý má právo domáhat se stanoveným postupem ochrany svých práv

- zásada dispoziční: strany sporu mohou nakládat s návrhem dle svého rozhodnutí (výjimka – řízení zahájená z moci úřední - dědické řízení, způsobilost k pr. úkonům)

- zásada rovnosti stran

- zásada volného hodnocení důkazů

- zásada ústnosti, přímosti a veřejnosti: soudní řízení je vedeno ústně, strany jsou slyšeny, svědci a znalci osobně musí vypovídat před soudem, veřejnost je přítomna v jednací síni

- zásada projednávací: soud projednává to, co účastníci mu předloží, povinnost důkazní a s nimi spojené břemeno tvrzení a břemeno důkazní

- zásada koncentrace řízení: smyslem je projednat a rozhodnout spor v co nejkratší době

- zásada arbitrážního pořádku (jednotnosti řízení): s. řízení tvoří od počátku do konce jeden celek

- zásada hospodárnosti: smyslem je, aby řízení proběhlo rychle, účinně a bez zbytečných nákladů

účastníci

- žalobce (navrhovatel, strana žalující)

- žalovaný (odpůrce, strana žalovaná).

žaloba – pojem a náležitosti

- procesní úkon, jímž se žalobce obrací na soud se žádostí o poskytnutí právní ochrany proti určitému odpůrci (žalovanému); tento procesní úkon zahajuje řízení, jehož konkrétní účastníky a konkrétní předmět závazně vymezuje a zakládá povinnost soudce o něm v souladu s právem rozhodnout.

- procesněprávní vztah založený žalobou je třístranný (žalobce – žalovaný – soud), avšak procesní práva a povinnosti mezi stranami sporu mohou vznikat a být vykonávána pouze prostřednictvím soudu.

Náležitosti žaloby

- označení soudu – žalobce vyjadřuje určení věcné a místní příslušnosti, popř. volbu příslušnosti (tam, kde je dána příslušnost na výběr)

- které věci se týká – označení věci podle právního důvodu žaloby

- podpis žalobce

- datum – procesní účinky jsou spojeny až s podáním žaloby u soudu, nikoli jejím sepsáním

- přesné označení účastníků (jejich zástupců) – FO je dostatečně označena jménem, příjmením, bydlištěm, popřípadě rodným číslem; FO – podnikatel uvede dále IČO a místo podnikání; advokát jméno, příjmení, označení jako advokát a sídlo kanceláře; obchodní společnost: název (obchodní firma), IČ, sídlo, popř. statutární orgán, resp. jiným pověřený zástupce

- vylíčení rozhodujících skutečností – rozhodující skutečnosti jsou ty, ze kterých žalobce vyvozuje své žalovaným ohrožené nebo porušené právo

- označení důkazů – tato povinnost plyne již ze všeobecné povinnost důkazní, navrhované důkazní prostředky se mají vztahovat ke všem jednotlivým tvrzeným skutečnostem, jako důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci

- tzv. žalobní petit (žalobní návrh) – musí být z něj patrno, čeho se žalobce domáhá, žalobce jím vyjadřuje svůj požadavek vůči žalovanému tak, aby v něm byl jednoznačně a určitě ohraničen předmět řízení, za jehož rámec soud zásadně nesmí vykročit

procesní podmínky řízení

Pravomoc soudu

Věcná = kdo posoudí v prvním stupni

Funkční = kdo bude rozhodovat o opravných prostředcích

Místní = kde (zkoumá se jen do začátku projednávaní), obecně – soud žalovaného, v některých případech možná prorogace = dohodnu si, kde

Perpetuatio fori = trvalá příslušnost soudu (procesní orgán příslušný na začátku řízení jím zůstává, i pokud se následně podmínky příslušnosti změní)

průběh řízení (řízení = celý proces od podání žaloby až po vyhlášení rozsudku)

1. Zahájení řízení – řízení je zahájeno okamžikem, kdy soudu došel návrh na zahájení řízení (žaloba) nebo usnesením soudu (ve speciálních věcech)

2. Zkoumání procesních podmínek a odstranění jejich případných vad

- oprava či doplnění žaloby, chybí-li v ní některá náležitost nebo je nesrozumitelná nebo neurčitá

- soud postupuje v součinnosti se všemi účastníky tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná (tzn., že musí mít od počátku jasno ve vymezení okruhu účastníků)

- povinnosti účastníka – plnit povinnost tvrzení a důkazní povinnost, povinnost dbát pokynů soudu

3. Příprava jednání

- sporné řízení je řízením s jednáním, v jednání se projednává věc sama, při něm se provádí dokazování, vyjadřují se účastníci; sporné řízení bez jednání zákon připouští při splnění 2 podmínek: (1) lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, jimiž je stav věci dostatečně prokázán a (2) účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí

- jednání je vyvrcholením řízení, jeho podstatnou částí; předseda senátu má připravit jednání tak, aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání; nutno předvolat účastníky, svědky a ostatní potřebné osoby, soudce se musí důkladně s věcí seznámit, promyslet, jaké důkazní prostředky bude třeba provést atd.

- soud vyzve žalovaného, aby se k věci (žalobě) písemně vyjádřil (+ předložil listinné důkazy, jichž se dovolává) na vyjádření žalovaného může znovu reagovat žalobce (replika), případná další odpověď žalovaného (duplika) tato všechna vyjádření nejsou povinná, soud je však vždy může účastníkům uložit

4. Ústní jednání – Jednáním rozumíme zasedání soudu v jeho zákonném obsazení určené k projednání věci samé

- předvolání k jednání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času k přípravě, zpravidla nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat

- o při jednání se provádí dokazování (za přítomnosti účastníků)

- jednání může být odročeno jen z důležitých důvodů, které musí být sděleny

- jednání je veřejné; vyloučení veřejnosti (z celého jednání či jeho části) je možné jen tehdy, kdyby veřejné projednání věci ohrozilo tajnost utajovaných skutečností podle zákona

- jednání řídí předseda senátu – nejprve vyzve žalobce, aby přednesl žalobu, poté vyzve k vyjádření žalovaného, předseda senátu sdělí výsledek přípravy jednání, a které důkazy lze provést, tyto důkazy též provádí, účastníci jsou vyzváni ke shrnutí návrhů a vyjádření se k dokazování, skutkové a právní stránce věci.

- soud poskytuje účastníkům procesní poučení – jednak výslovně předepsaná, jednak i jiná poučení o jejich procesních právech a povinnostech (což se vztahuje zejména na účastníky nezastoupené advokátem nebo notářem)

5. Skončení jednání, vyhlášení rozsudku – po skončení jednání následuje v senátních věcech porada senátu, rozsudek se zpravidla vyhlašuje hned po skončení jednání, které rozsudku předcházelo; není-li to pro složitost věci možné, soud k vyhlášení rozsudku odročí jednání max. na 10 pracovních dnů

typy rozhodnutí

Rozsudek: ve věci samé, vždy se doručuje do vlastních rukou, právní moc (nelze podat řádný opr. prostředek), 15 denní odvolací lhůta, vykonatelnost (lze jej mocensky vykonat), 3 dny od právní moci

Platební/směnečný platební rozkaz

Usnesení: většinou procesního charakteru, ve věci samé jen výjimečně (dědické řízení, věci OR)

opravné prostředky

Apelace: lze přezkoumat po skutkové i právní strance, soud může potvrdit nebo změnit, u nás = odvolaní

Kasace: přezkum pouze po strance právní, soud může potvrdit nebo zrušit, u nás = dovolaní

Řádné: rozsudek ještě nenabyl právní moci, odvolací lhůta 15 dnů, odvolání – suspenzivní a devolutivní účinky, nelze u sporů do 2tis

Mimořádné: proti pravomocnému rozhodnuti = průlom do právní jistoty, dovolání – povinné zastoupeni, zruší se původní rozhodnuti, pouze devolutivní účinky

Žaloba pro zmatečnost

Žaloba na obnovu řízení

druhy výkonu

Výkon rozhodnuti na peněžíte plnění: srážky ze mzdy, přikázaní pohledávky, prodej movitosti, prodej nemovitosti, prodej podniku, soudcovské zástavní právo

Výkon rozhodnuti na nepeněžité plněni: vyklizeni, odebraní věci movité, rozděleni věci movité i nemovité, provedeni prací a výkonů, o úpravě výchovy nezletilých/styk rodičů s nezl.

• SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ

Správním řízením rozhodují orgány státní správy o právech nebo o zájmech a povinnostech chráněných právem. Výsledkem je vydání správního rozhodnutí jako individuálního správního aktu.

Správní řízení je upraveno:

• obecným předpisem

• zvláštními předpisy, které upravují specifika pro jednotlivé obory státní správy (např. živnostenský zákon, stavební zákon, celní zákon); v případě úpravy zvláštními předpisy správní řád platí pouze subsidiárně (podpůrně)

• procesními předpisy, které celé správní řízení upravují zcela nezávisle na správním řádu (řízení ve věcech daní a poplatků).

ZÁSADY SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

Základní pravidla, na kterých je správní řád vybudován, zahrnují určité zásady. Hlavními principy správního řízení jsou:

1. zásada zákonnosti, kdy správní úřady jsou povinny ve správním řízení postupovat v souladu se zákony a obecně závaznými právními předpisy

2. zásada materiální pravdy, kdy správní rozhodnutí musí vycházet ze spolehlivě zajištěného stavu věci

3. zásada rychlosti a hospodárnosti, kdy správní řízení má proběhnout bez zbytečných průtahů a s co nejmenšími náklady

4. zásada součinnosti účastníků řízení, kdy správní řád ukládá správním úřadům povinnost poskytnout účastníkům řízení pomoc a poučení, uplatnit svá práva a vyjádřit se k postupu řízení a účastníkům řízení plnit procesní povinnosti, např. předložit potřebné doklady, dostavit se k projednávání, vyjádřit se k podkladům, nahlížet do spisu

5. zásada rovnosti účastníků řízení znamená, že všichni účastníci řízení mají rovná procesní práva a povinnosti

6. zásada volného hodnocení důkazů, kdy správní úřad posuzuje význam každého jednotlivého důkazu a všech předložených důkazu ve vzájemné souvislosti; jejich hodnocení je záležitostí úvahy příslušného úřadu

7. zásada dvouinstančnosti vyjadřuje, že účastník má právní nárok na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, který napadené rozhodnutí vydal

8. zásada oficiality, modifikovaná zásadou dispoziční, znamená, že ve správním řízení se postupuje bez ohledu na návrhy účastníků, tedy z úřední povinnosti, a některé určité úkony v řízení závisí na vůli účastníka řízení

9. zásada písemnosti, jež umožňuje správnímu orgánu nenařizovat ústní jednání, pokud jsou dostatečné podklady pro vydání rozhodnutí. Ústní řízení probíhá, jen když to stanoví zákon

10. zásada neveřejnosti je opakem zásady veřejnosti typické pro soudní řízení; správní řízení je veřejné zásadně pouze ve vztahu k jeho účastníkům (stranám).

SUBJEKTY SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

Subjekty správního řízení jsou jednak orgány, které ve správní řízení rozhodují (správní orgány), jednak účastníci řízení, tj. FO a PO, o jejichž právech a povinnostech je rozhodováno:přiznání postavení subjektu v praxi znamená, že pouze takto určené osoby mohou činit různé procesní úkony a nabývat v řízení práva či povinnosti.

SPRÁVNÍ ORGÁNY

Je třeba vyjasnit, který konkrétní správní orgán bude ve věci rozhodovat, tedy který je příslušný k řízení. Příslušností se rozumí ručení působnosti správního orgánu z hlediska věcného a místního a z hlediska funkce.

V rámci příslušnosti správních orgánů je třeba rozlišovat:

1. věcnou příslušnost, která je určena především zvláštními zákony (např. stavební úřad rozhoduje o povolení stavby)

2. místní příslušnost, která určuje:

• místo činnosti, týká-li se řízení činnosti účastníka

• místo nemovitosti, je-li předmětem řízení nemovitost

• místo trvalého pobytu nebo sídla v ostatních případech

3. funkční příslušnost, jež je zakotvena zvláštními zákony

ÚČASTNÍCI SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

Účastníky správního řízení podle správního řádu jsou:

• v řízení o žádosti žadatel a další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech

• v řízení z moci úřední dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo nebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnosti mají anebo nemají

• osoby, o kterých to stanoví zvláštní zákon

• v pochybnostech bude za účastníka považován i ten, kdo tvrdí, že je účastníkem, dokud se neprokáže opak

Účastník řízení musí být procesně způsobilý. Pro oblast správního práva jsou rozhodující ustanovení příslušných správně právních norem. Kde není speciální ustanovení, nabývá se procesní způsobilosti podle občanského zákoníku, tj. dovršením 8 let. Účastník může být zastoupen zákonným zástupcem, případně opatrovníkem nebo zástupcem s plnou mocí.

ZAHÁJENÍ SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

Správní řád rozlišuje dva způsoby zahájení řízení:

• řízení o žádosti

• řízení z moci úřední

Řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy podání došlo příslušnému správnímu orgánu. Podání lze učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem, popř. jinými technickými prostředky s následným potvrzením do 5 dnů.

Z podání musí být patrno:

• kdo je činí

• které věci se týká

• co se navrhuje

Jestliže podání nemá požadované náležitosti, správní úřad zpravidla řízen přeruší a vyzve účastníky, aby nedostatky odstranili. Podání musí být učiněno u příslušného správního orgánu. Jestliže se tak nestane, podání bude postoupeno příslušnému orgánu.

Na žádost se zahajuje řízení např. o povolení stavby, o vydání koncesní listiny, o vydání kolaudačního rozhodnutí nebo o vyvlastňovací řízení.

Řízení z moci úřední je zahájeno dnem, kdy správní orgán oznámil zahájení řízení účastníkovi.

K moci úřední se zahajuje řízení např. o uložení správní pokuty, o odstranění stavby, o odnětí koncese pro nesplnění podmínek.

PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

K zajištění řádného průběhu správního řízení poskytuje zákon správním orgánům určité procesní prostředky, kterými jsou:

1. předvolání, a to v případě, že správní orgán předvolá osoby, jejichž osobní účast je při projednávání věci nutná

2. převedení; účastník řízení, který se bez náležité omluvy nebo bez vážných důvodů na opětovné předvolání nedostaví ke správnímu orgánu, může být převeden

3. předběžné opatření, kdy správní orgán uloží účastníkům řízení určité povinnosti nebo nařídí zajištění určitých věcí, kterých je třeba k provedení důkazů

4. dožádání; v případě, že potřebný procesní úkon je mimo obvod působnosti orgánu, který provádí řízení, může být o toto provedení pořádán jiný orgán

5. pořádková opatření, kdy správní orgán může účastníkům, kteří ztěžují postup řízení, uložit pořádkovou pokutu nebo místa jednání může vykázat toho, kdo hrubě ruší pořádek, a jednat v jeho nepřítomnosti

ZJIŠŤOVÁNÍ PODKLADŮ PRO ROZHODNUTÍ

Správní orgán je povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí. Přitom není vázán jen návrhy účastníků řízení. Účastník řízení má právo předkládat důkazy a jejich doplnění, klást otázky svědkům a znalcům. Provádění důkazu přísluší správnímu orgánu, který také rozhoduje, jaké důkazní prostředky budou použity.

V zájmu zajištění materiální pravdy prování správní orgán dokazování důkazními prostředky, což jsou:

1. svědecká výpověď, kdy každý občan je povinen vypovídat jako svědek, říci, co o věci ví, vypovídat pravdivě a nic nezamlčet; výpověď může odepřít jen z důvodů stanovených v zákoně

2. znalecký posudek, který slouží k odbornému posouzení skutečností důležitých pro rozhodnutí

3. listiny, jejichž předložení je potřebné k posouzení důkazů

SPRÁVNÍ ROZHODNUTÍ

Cílem správního řízení je vydání rozhodnutí. Správní orgán musí dodržet lhůty pro rozhodnutí:

• bezodkladně v jednoduchých věcech, zejména lze-li rozhodnout na podkladě dokladů předložených účastníkem řízení

• do 30dnů od zahájení řízení u ostatních případů

• tuto lhůtu lze prodloužit až o dalších 30dnů u složitých případů

Nevydá-li správní orgán rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě, nadřízený správní orgán učiní z moci úřední opatření proti neúčinnosti, jakmile se to dozví.

Každé rozhodnutí musí obsahovat potřebné náležitosti, a to:

1. výrok; obsahuje vlastní rozhodnutí ve věci s uvedením ustanovení právního předpisu, na jehož základě bylo rozhodnuto, popř. rozhodnutí o povinnosti nahradit náklady řízení. Při uložení povinnosti musí být stanovena lhůta k plnění

2. odůvodnění; obsahuje údaje o tom, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí a jakými úvahami byl správní orgán veden při hodnocení důkazů a aplikaci právních předpisů, na jejichž základě rozhodl

3. poučení účastníků; obsahuje sdělení, zad je rozhodnutí konečné nebo se lze proti němu odvolat, tedy v jaké lhůtě a ke kterému orgánu lze odvolání podat

4. v písemném vyhotovení rozhodnutí se uvede též orgán, který rozhodnutí vydal, datum vydání rozhodnutí, jméno a příjmení účastníka. Rozhodnutí musí být opatřeno úředním razítkem a podepsáno s uvedením jména, příjmení a funkce oprávněné osoby.

Rozhodnutí se účastníkovi řízení oznamuje doručením písemného vyhotovení. Písemné rozhodnutí se doručuje do vlastních rukou. Nebyl-li adresát zastižen, písemnost se uloží na poště po dobu 15 dnů. Pokud se adresát uloženou písemnost na výzvu do 10 dnů ode dne uložení nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou a běží odvolací lhůta. Den doručení rozhodnutí je rozhodný pro počítání lhůty k podání odvolání. Právní moci nabývá rozhodnutí, které nelze napadnout řádným opravným prostředkem. Okamžik vykonatelnosti je zpravidla totožný se dnem, kdy rozhodnutí nabývá právní moci.

• OPRAVNÉ PROSTŘEDKY

Proti každému prvoinstančnímu správnímu rozhodnutí je zásadně připuštěn opravný prostředek, který umožňuje přezkoumání tohoto rozhodnutí orgánem vyšší instance. Proti rozhodnutí správního orgánu je možné použít zákonné opravné prostředky:

Řádné - směřují proti rozhodnutí, které dosud nenabylo právní moci, a to: odvolání rozklad

Mimořádné - jež napadají již pravomocné rozhodnutí, a to: obnovu řízení přezkumné řízení - přezkoumání rozhodnutí soudem (správní soudnictví)

Odvolání:

Odvolání se podává u správního orgánu, který napadené rozhodnutí vydal. Odvolací lhůta činí 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Tato lhůta se prodlužuje na 3 měsíce v případě, že rozhodnutí obsahuje nesprávné poučení o odvolání nebo toto poučení neobsahuje vůbec.

Podání odvolání má dvojí právní účinek:

2. suspenzívní, což znamená, že rozhodnutí, proti němuž bylo odvolání podáno, nelze až do vydání rozhodnutí odvolacího orgánu vykonat

3. devolutivní, tj. přechod kompetence k rozhodnutí na instančně vyšší orgán. Odvolací orgán přezkoumá napadené rozhodnutí v celém rozsahu, když zkoumá, kdy rozhodnutí není v rozporu s právními předpisy, zda byl správně zjištěn skutečný stav, zda rozhodnutí bylo vhodné a účelné. Odvolací orgán není vázán návrhy účastníků. Může proto rozhodnout i v neprospěch odvolatele nebo naopak rozhodnout ve prospěch navrhovatele i nad rámec jeho návrhu

Při podání odvolání k instančně vyššímu orgánu existuje nejdříve možnost autoremedury. Je to postup, kdy správní orgán první instance, který napadené rozhodnutí vydal, může o odvolání rozhodnout sám, jestliže odvolání v plném rozsahu vyhoví a ostatní účastníci s ním souhlasí.

Odvolací orgán může rozhodnout tak, že:

• odvolání vyhoví a sám rozhodne ve věci

• rozhodnutí zruší a vrátí věc orgánu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí

• odvolání zamítne a rozhodnutí orgánu prvního stupně potvrdí

Rozklad:

Rozklad směřuje proti rozhodnutí, které v prvním stupni vydal ústřední správní orgán. Lhůta pro podání je stejná jako u odvolání, tj. do 15 dnů ode dne doručení. O rozkladu rozhoduje vedoucí příslušného orgánu. Pro účely vyřizování je zřízena rozkladová komise složená z odborníků teorie a praxe. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný řádný opravný prostředek.

OBNOVA ŘÍZENÍ

Obnova řízení probíhá ve dvou fázích:

1. řízení o povolení obnovy; návrh se podává u správního orgánu, který ve věci rozhodl v posledním stupni. Důvody jsou taxativně vymezeny ve správním řádu. Lhůty pro obnovení jsou:

• subjektivní, v délce 3 měsíců, který běží ode dne, kdy se účastník dozvěděl o důvodech obnovy

• objektivní, v délce 3 let, která běží od právní moci rozhodnutí. Po jejím uplynutí nelze návrh na obnovení podat ani nelze obnovu nařídit

2. obnovené řízení, jež následuje poté, co bylo vydáno povolení nebo nařízení obnoveného řízení ve věci. Toto řízení prování správní orgán, jehož se týká důvod obnovy. Novým rozhodnutím ve věci se původní rozhodnutí ruší. Protože nové rozhodnutí ve věci je rozhodnutím prvoinstančním, lze se proti němu odvolat.

PŘEZKUMNÉ ŘÍZENÍ

Přezkumné řízení představuje mimořádný opravný prostředek v případech, kdy rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem nebo s jiným obecně závazným právním předpisem. Důvodem přezkoumání je tedy nezákonnost rozhodnutí. Správní rozhodnutí je přezkoumáno správním orgánem, který je přímo nadřízen orgánu, který rozhodnutí vydal. Pokud posoudí rozhodnutí jako zákonné, řízení zastaví, protože důvod řízení odpadl. Jestliže správní orgán nehledá důvod k zahájení nezkumného řízení, řízení nezahájí.

PŘEZKOUMÁNÍ SPRÁVNÍHO ROZHODNUTÍ SOUDEM

Mimořádné opravné prostředky zahrnují též oblast správního soudnictví. Správní soudnictví spočívá v přezkoumání rozhodnutí správního úřadu soudem jako nezávislým orgánem, který neplní úkoly v oblasti veřejné správy. Zákonem byl zřízen Nejvyšší správní soud jako vrcholný soudní orgán správního soudnictví. Ve správním soudnictví zásadně rozhodují krajské soudy, v jejichž obvodu je sídlo správního orgánu, který vydal ve věci rozhodnutí v posledním stupni. Ochrany svých práv se žalobou proti správnímu orgánu nemůže úspěšně domoci ten, kdo ve správní m řízení proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nepodal řádný opravný prostředek (odvolání, rozklad).

Řízení u soudu se zahajuje podáním žaloby nebo návrhu.

Žaloba se zásadně podává:

• proti rozhodnutí správního orgánu

• proti nečinnosti správního orgánu

• proti nezákonnosti zásahu, pokynu nebo donucení státního orgánu

• o řešení kompetenčního sporu mezi správními orgány

Návrh se zásadně podává:

• ve věcech volebních

• ve věcech politických stran a hnutí

Soud rozhoduje rozsudkem nebo usnesením. Proti rozhodnutí soudu lze podat:

• legislativní stížnost, o níž rozhoduje Nejvyšší správní soud, který rozsudkem rozhodnutí krajského soudu zruší nebo zamítne stížnost jako bezdůvodnou

• návrh na obnovu řízení, o němž rozhoduje soud, který napadené rozhodnutí vydal; soud vydá nový rozsudek, jímž nahradí původní napadený rozsudek

EXEKUCE

Exekuce se nařídí, jestliže účastník nesplnil dobrovolně a ve stanovené lhůtě povinnost uloženou mu pravomocným rozhodnutím, které je vykonatelné. Nejdříve může správní orgán vydat exekuční výzvu a určit náhradní lhůtu ke splnění povinnosti nebo nařídí exekuci vydáním exekučního příkazu.

Exekuce může být nařízena nejpozději do 5 let a provedena nejpozději do 10 let poté, co měla být povinnost splněna dobrovolně.

Správní řád v souvislosti s výkonem rozhodnutí upravuje povinnost správního úřadu oznámit účastníkům řízení, že byl zahájen výkon rozhodnutí. Správní úřad může z určitých důvodů exekuci odložit, upustit od něj nebo jej zastavit. Proti jednotlivým úkonům a opatřením spojených s exekucí lze podat námitky. Proti rozhodnutí o námitkách se nelze odvolat.

Exekuční prostředky se liší podle toho, zda byla uložena povinnost plnění peněžitého nebo nepeněžitého.

Peněžitá plnění se vymáhají:

• srážkami ze mzdy

• přikázáním pohledávky

Nepeněžitá plnění se vymáhají:

• náhradním výkonem

• ukládáním donucovacích pokut

• přímým vynucením povinnosti

. Legislativní proces - iniciační pravomoc, průběh legislativního procesu, platnost a účinnost právních norem, vše z pohledu vnitrostátního práva i práva EU

Hlavní úkol Parlamentu: projednávání a přijímání zákonů = legislativní činnost:

Návrhy se podávají Poslanecké sněmovně. Ta návrhy předloží vládě, která má právo se k návrhům zákonů vyjádřit. Pokud Poslanecká sněmovna návrh zákona schválí, postoupí jej Senátu. Ten buď schválí, nebo zamítne. Zamítne-li návrh zákona, vrátí jej Poslanecké sněmovně se svými pozměňovacími návrhy. Poslanecká sněmovna hlasuje o návrhu zákona zamítnutém Senátem znovu a návrh je přijat, jestliže jej schválí nadpoloviční většina všech zvolených poslanců.

Přijatý návrh zákona je předložen prezidentu republiky. Ten má právo vrátit přijatý zákon s odůvodněním do 15 dnů ode dne, kdy mu byl zákon postoupen. Toto právo prezidentovi nepřísluší pouze u ústavních zákonů. O vrácení zákona hlasuje Poslanecká sněmovna znovu, a jestliže jej schválí už bez jakýchkoliv pozměňovacích návrhů nadpoloviční většinou všech zvolených poslanců, je zákon přijat.

Přijaté zákony podepisuje předseda Poslanecké sněmovny, prezident republiky a předseda vlády. Aby zákon nabyl platnosti, musí být předepsaným způsobem vyhlášen, tj. uveřejněn ve Sbírce zákonů České republiky. Stejné platí pro mezinárodní smlouvy schválené Parlamentem. Aby se mezinárodní smlouva stala součástí našeho právního řádu, musí být schválena Parlamentem, a to postupem shodným jako při přijímání zákonů.

O návrzích zákonů se v obou komorách Parlamentu hlasuje. Komory jsou způsobilé se usnášet, je-li při jednání přítomna alespoň jedna třetina jejích členů. K přijetí usnesení komory je nutný souhlas nadpoloviční většiny přítomných poslanců nebo senátorů (tzv. prostá většina). K přijetí ústavního zákona a ke schválení mezinárodní smlouvy se vyžaduje tzv. kvalifikovaná většina, tedy třípětinové většiny všech zvolených poslanců a třípětinové většiny senátorů přítomných při jednání (nikoliv všech zvolených).

Parlament může rozhodnout o vyhlášení válečného stavu, je-li Česká republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení. Jedině Parlament může rozhodnout o vyslání ozbrojených sil mimo území republiky. K přijetí usnesení o vyhlášení válečného stavu a k přijetí usnesení o souhlasu s pobytem cizích vojsk na našem území je nutný souhlas nadpoloviční většiny všech zvolených poslanců i senátorů.

vnitrostátní právo

= zákonodárný proces (Parlament), vytváření zákonů

Návrh zákona může podat:

- poslanec, skupina poslanců

- Senát

- vláda (vyjadřuje se k návrhům ostatních)

- zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku

Poslanecká sněmovna návrh zákona schválí (1. čtení - zda bude návrh odmítnut anebo dále projednáván, 2. čtení - sněmovna hlasuje o pozměňovacích návrzích poslanců a nakonec o výsledné předloze)

Postupuje Senátu (má 30 dnů)

- schválí (to stejné, když vyjádří vůli nezabývat se)

- zamítne

- potom PS hlasuje znovu, nadpoloviční většina všech

- vrátí PS s pozměňovacími návrhy

- potom PS hlasuje znovu ve znění s pozměňovacími návrhy, prostou většinou

- když PS v takovém případě neschválí, hlasuje znovu o pův. verzi, nadpolovič. většinou všech

Kolik musí standardně hlasovat pro:

Zákon

- prostá většina poslanců

- prostá většina senátorů

Ústava, ústavní zákon

- 3/5 většina všech poslanců

- 3/5 většina přítomných senátorů

Zákon schválený Parlamentem je postoupen prezidentovi

Prezident může vrátit – do 15 dnů, s odůvodněním = veto

Poslanecká sněmovna hlasuje znovu, nadpoloviční většinou všech

Zákon podepisuje:

- předseda PS

- prezident

- předseda vlády

- zákony se vyhlašují ve Sbírce zákonů

Platnost PN

- PN je platná pokud byly splněny všechny podmínky pro její vydání, byla vydána příslušným orgánem v mezích jeho pravomoci a byla vyhlášena (publikována) ve Sbírce zákonů

Účinnost PN

- stanoví odkdy je PN závazná pro její adresáty, zpravidla stanoveno na konci právního předpisu, někdy se účinnost shoduje s vyhlášením, období mezi vyhlášením a účinností PN se nazývá legisvakance, právní předpisy nabývají účinnosti 15. den po vyhlášení ve Sbírce zákonů

právo eu

Do tvorby právních předpisů jsou zapojeny především 3 orgány:

- Evropský parlament, který zastupuje občany EU a je jimi přímo volen

- Rada Evropské unie, která zastupuje vlády členských států, předsednictví v Radě si členské státy předávají

- Evropská komise, která brání zájmy Evropské unie jako celku

- Komise navrhuje nové zákony, přičemž Parlament a Rada je schvalují

- komise a členské státy je pak provádějí a Komise dohlíží na to, aby se v členských státech náležitě uplatňovaly

- předtím, než Komise návrh předpisu předloží ostatním institucím, se posuzuje jejich potenciální ekonomický, sociální a environmentální dopad, komise za tímto účelem připravuje tzv. posouzení dopadů, která shrnují možné výhody a nevýhody navrhovaných opatření

- úkolem Evropského parlamentu a Rady je posoudit předpisy navržené Komisí a předložit případné změny, pokud se stanovisko Evropského parlamentu a Rady liší, přichází na řadu tzv. druhé čtení

- během této fáze mohou opět navrhovat změny, pokud nedojde ke shodě, parlament může návrh zablokovat

- v opačném případě může být navrhovaný právní předpis přijat, v případě rozdílných stanovisek přichází ke slovu dohodovací výbor, který hledá řešení, během posledního čtení může návrh zablokovat jak Evropský parlament, tak Rada