23. Rozhodčí řízení (arbitráž) – základní pojmy, pravidla, rozhodčí soudy, rozhodčí smlouva, rozhodčí doložka, smlouva o rozhodci, soudní přezkum
V případě, že dojde k ohrožení či porušení soukromého práva, bývá nejčastějším způsobem dosažení ochrany či nápravy ochrana soudní. Nicméně soudní ochrana není jediným možným prostředkem, jak se domoci svých práv. V poslední době nabývají na významu tzv. alternativní způsoby řešení sporů
Mezi formální metody tohoto způsobu řešení sporů patří rozhodčí řízení. Neformálními jsou potom zejména konciliace a mediace. Podstatným rozdílem oproti projednání věci před soudem je především to, že cílem v tomto procesu není vydání exekučního titulu. Primární je zde dohoda, která povede k odstranění sporné otázky mezi stranami.
Rozhodčí řízení je v našem právním řádu upraveno v zákoně č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon"). Rozhodčí řízení se označuje také jako arbitráž. Jeho podstatou je přenesení pravomoci rozhodnout příslušnou spornou otázku ze soudů obecných na rozhodce. K tomu, aby příslušná věc mohla být projednána v rozhodčím řízení, jsou zapotřebí tyto předpoklady:
* dohoda stran - stěžejním předpokladem je tedy vůle stran přenést pravomoc řešit příslušný spor na rozhodce
* tzv. arbitrabilita, tedy přípustnost k řešení před rozhodci. Arbitrabilitu vymezuje zákon hned v úvodních ustanoveních: musí se jednat o majetkový spor (s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů), k projednání by jinak byla dána pravomoc soudu, a o předmětu sporu by strany mohly uzavřít smír.
Ne všechny sporné otázky lze tedy řešit před rozhodci. V případě, že se jedná o rozhodčí řízení, ve kterém je přítomný relevantní mezinárodní prvek (typicky jedna ze stran je státním příslušníkem jiného státu) a rozhodčí nález má být uznán a vykonán v místě odlišném od místa jeho vydání, je dobré již s předstihem zjistit, zda je spor v místě budoucího uznání a výkonu arbitrabilní, abychom předešli odepření uznání a výkonu.
Rozhodčí řízení se dělí na rozhodčí řízení ad hoc a rozhodčí řízení institucionální. Druhé zmiňované se uskutečňuje před stálou rozhodčí institucí, což bývá výhodnější zejména pro strany, které nejsou příliš zdatnými kontrahenty. Stálé rozhodčí soudy totiž vydávají různé statuty a řády, které určují způsoby řízení, rozhodování či jmenování rozhodců. Významnou roli zde sehrává také autorita dané instituce či existence sídla a stálého administrativního aparátu. Nevýhoda je potom spojena např. s nutností platit poplatky. V České republice pak nejvýznamnější roli sehrává Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR.
Rozhodčí smlouva musí být uzavřena písemně. Týká-li se již vzniklého sporu, pak hovoříme o smlouvě o rozhodci. Jestliže se jedná o ujednání pro případ v budoucnu vzniklého sporu, pak mluvíme o rozhodčí doložce. A konečně rozlišujeme také tzv. univerzální kompromis (všeobecné ujednání), kdy dohoda stran dopadá na veškeré spory z daného okruhu právních vztahů. Výsledkem rozhodčího řízení je rozhodčí nález, který má účinky pravomocného soudního rozhodnutí.
Obecně bychom mohli shrnout, že mezi výhody rozhodčího řízení jednoznačně patří: menší náklady (které souvisí s kratší dobou řízení i zásadou jednoinstančnosti - není ovšem vyloučeno, aby si strany druhý stupeň v rozhodčí smlouvě stanovily), neformálnost, jednodušší řízení, neveřejnost řízení a samozřejmě uplatnění zásady autonomie vůle. Mezi nevýhody naopak může patřit problém s arbitrabilitou sporu, problémy s uznáním a výkonem rozhodčího nálezu či u řízení ad hoc neexistence stálé instituce.
Obecné soudy – první volba?
_ na první pohled „nejtypičtější“
_ nevýhody :
_ doba trvání sporů
_ výhra/prohra
_ proto existují ADR – alternativní způsoby řešení sporů
RŘ upravuje Zákon o RŘ a výkonu rozhodčích nálezů (č.216/1994 Sb.). Upravuje rozhodování majetkových sporů před nezávislými a nestrannými rozhodci. Podmínkou je, že RŘ lze pouze v případech, kdy jde uzavřít smír stran v majetkových sporech. Podstatou řízení před rozhodcem je dohoda sporných stran o tom, že jejich spor bude řešen právě formou rozhodčího řízení před rozhodci. Toto jejich ujednání může mít formu buď rozhodčí smlouvy nebo rozhodčí doložky.
rozhodci (AD HOC – účastníci si mohou určit sami vlastní pravidla řízení) – může jím být občan ČR, který je zletilý a způsobilý k právním úkonům. Pokud příjme fci rozhodce, musí tak být učiněno písemně. Své fce se může vzdát – pouze z vážných důvodů. Povinnost zachovávat mlčenlivost.
stálý rozhodčí soud – může být zřízen pouze na základě zákona
Rozhodčí smlouva: má určit počet i osoby rozhodců, anebo stanovit způsob tohoto určení, konečný počet rozhodců musí být lichý. Rozhodčí sml. se může týkat jednotlivého vzniklého sporu či všech sporů vzniklých do budoucna.
Rozhodčí doložka –ustanovení ve sml.,kt. řeší otázky možného budoucího sporu.
Průběh RŘ: RŘ je zahájeno obdržením žaloby (návrhu na zahájení RŘ) – zahájeno dnem doručení stálému rozhodčímu soudu či rozhodci. Doručení je nutné v písemné formě - doručení faxem nebo elektronickou poštou musí být doplněno do tří dnů písemným vyhotovením. Dále následuje jmenování rozhodců a nakonec je rozhodnutí rozhodců – vydání rozhodčího nálezu či usnesení. Rozhodnutí je konečné, nelze se proti němu odvolat, lze pouze zrušit RN. Rozhodčí nález - výsledek rozhodčího řízení, je to rozhodnutí, které má účinky pravomocného rozsudku a je tak řádným exekučním titulem. Musí být vyhotoven písemně, usnesen většinou rozhodců a touto většinou i podepsán, musí obsahovat odůvodnění. Může být přezkoumán jinými rozhodci. Usnesení - není nutné doručovat do vlastních rukou účastníků. Usnesení je podepisováno rozhodcem nebo předsedou rozhodčího senátu a opatřeno razítkem Sdružení.
Část B: