9. Právní vztahy (právní poměry - pojem, druhy, předpoklady a prvky).

Právní vztahy

• Vztahy mezi lidmi či jejich organizovanými kolektivy, v nichž tito vystupují jako nositelé oprávnění a povinností stanovených právními normami

Druhy

• Podle právních odvětví

  • Pracovněprávní, občanskoprávní, správněprávní

• Podle vzájemného postavení subjektů

  • Horizontální – mají vzájemně rovné postavení

  • Vertikální – určitý subjekt má mocenské postavení

• Hmotněprávní a procesněprávní

  • Procesněprávní – vznikají v průběhu procesu aplikace práva mezi orgánem aplikujícím právo a těmi, o nichž rozhoduje

  • Hmotněprávní – všechny ostatní

• Závazkové

• Věcněprávní

• Společné jmění manželů

Předpoklady

• K tomu, aby právní vztah mohl vzniknout, je třeba, aby byly splněny dva předpoklady, existence právní normy, která takový vztah upravuje a právní skutečnosti, které způsobují vznik, změnu nebo zánik tohoto právního vztahu

• Právní normy

• Právní skutečnosti

  • Rozlišují se aprobované (právní chování) a reprobované (protiprávní chování)

• Projevem vůle subjektu

  • Právní a protiprávní jednání

• Skutečnosti, které nejsou projevem vůle subjektu

  • Právní události, protiprávní stavy

Prvky

• Subjekty (účastníci) – ti, jimž v právním vztahu vznikají práva a povinnosti (FO, PO, stát a státní orgány)

• Obsah – souhrn oprávnění a povinností vyplývajících subjektům z daného právním vztahu

  • Oprávnění – míra možnosti chování subjektu, možnost chovat se určitým způsobem je chráněna a zaručena právem

  • Povinnost – účastník se musí chovat tak, jak mu to právní norma přikazuje, jinak porušuje právní normu a vystavuje se možnosti uplatnění státního donucení (sankce)

• Objekt – to, k čemu směřují vzájemná práva a povinnosti subjektů (= cíl práv. vztahu)

  • Přímý objekt právního vztahu - dát, konat, zdržet, strpět

  • Nepřímý objekt právního vztahu - objektem je to, k čemu chování pracovníků směřuje (hmotné a nehmotné statky, práva a hodnoty lidské osobnosti)

10. Právní úkony (právní jednání - pojem, druhy, náležitosti, relativní neúčinnost).

Právní jednání

• projev vůle subjektu směřující ke způsobení právních následků

Projevu vůle

• Výslovně – písemně, ústně či určitými symboly

• Konkludentně – je projev vůle učiněný jiným způsobem než slovně (tedy ne ústně nebo písemně), přičemž účastník právního úkonu takovým jednáním jako je např. kývnutí hlavou, potřesení rukou, v obchodních vztazích také dodáním zboží, vyjádří svou vůli.

• Tacitně (mlčky) – projevem vůle je nečinnost

Třídění

• Jednostranná, dvoustranná, vícestranná - jednostranné úkony jsou projevy vůle jednoho subjektu (závěť), dvoustranné a vícestranné spočívají ve shodě projevů vůle (konsensu) více subjektů

• Adresovaná, neadresovaná - musí být někomu adresovány (reklamace), či nikoli (veřejný příslib)

• Úplatné, neúplatné - má-li strana, která úkon činí, obdržet na jeho základě majetkovou hodnotu (většina úkonů) či nikoli (darovací smlouva)

• Pojmenovaná, nepojmenovaná - zda právní normy tyto úkony výslovně upravují či nikoli

• Právní odvětví – dělení z hlediska systému práva (např. pracovněprávní úkony, občanskoprávní úkony)

Náležitosti právních jednání

• Náležitost subjektu – předpokladem platnosti právního jednání je právní subjektivita (pokud koná nesvéprávný, tak je úkon neplatný)

• Náležitost vůle – vůle jednajícího musí být svobodná, vážná a prostá omylu (nesmí k ní dojít v důsledku omylu)

• Náležitost projevu vůle – srozumitelnost, určitost

• Náležitost obsahu

• Podstatné složky – např. v pracovní smlouvě je to druh vykonávané práce

• Pravidelné složky – např. stanovení odměny za vykonanou práci

• Nahodilé složky – např. sjednání kratší pracovní doby

• Náležitosti předmětu právního jednání – plnění právního jednání musí být možné a dovolené

• Nedovolenost právního jednání – pokud je jednání v rozporu se zákonem

• Případné další záležitosti jednání – např. schválení jiným subjektem

Platnost právního jednání – jednání je pro toho, kdo jej učinil, závazné (nemůže být libovolně odvoláno, změněno)

Účinnost právního jednání – nastanou právní důsledky, ke kterým jednání směřovalo

Neplatnost - nesplňuje-li právní úkon podstatné náležitosti, je vadný – nejčastěji neplatný

• Absolutní – právní úkon nevyvolává předpokládané právní následky, na jeho základě nelze vyžadovat plnění

• Relativní – úkon je platný do doby, než se oprávněná osoba dovolá, do té doby musí být plněno

Odporovatelnost (relativní neúčinnost) - věřitel se může domáhat vůči své osobě neúčinnosti právních úkonů, kterými se dlužník zbavuje svého majetku, aby nemusel plnit závazky vůči věřiteli

Konvalidace - např. organizace dodatečně schválí úkon, který jejím jménem učinil někdo, kdo k tomu nebyl oprávněn