- •Předmět psychologie
- •Věda o lidské psychice, jednání a prožívání.
- •Základní teoretické obory psychologie
- •Aplikované psychologické obory
- •Antická psychologie - zrození „psýché”
- •Tvarová psychologie
- •Behaviorální psychologie
- •Antická psychologie
- •Řecká medicína
- •Vědecká psychologie
- •Biologický přístup
- •Hlubinná psychologie
- •Humanistická psychologie
- •3. Nejvýraznějším proudem
- •Širší zaměření různých psychologických teorií na člověka
- •Metody psychologie
- •Pozorování
- •Experiment
- •Rozhovor
- •Dotazníkové metody
- •Psychologické testy
- •Hodnocení produktů činnosti
- •Počátky vývoje dítěte
- •Prenatální období
- •Vývoj osobnosti – zrání či učení?
- •Vnitřní výbava – zrání.
- •Vnější prostředí
- •Diferenciační pojetí vývoje osobnosti
- •Stadiální pojetí vývoje osobnosti
- •Freudovo pojetí psychosexuálního vývoje
- •Obecné zákonitosti psychiky
- •Psychické procesy
- •Psychické stavy
- •Pozornost
- •Celkový stav osobnosti (citové stavy ve vnímání)
- •Poznávací styly
- •Psychická struktura osobnosti
- •Vlohy, schopnosti, dovednosti
- •Druhy schopností
- •Inteligence
- •Měření inteligence
- •Sociální inteligence
- •Tvořivost
- •Produkty tvořivosti
- •Tvůrčí osobnost
- •Vnitřní činitelé tvůrčího zvládání životních úkolů:
- •Bariery tvořivosti:
- •Vlastnosti tvořivosti
- •Tvůrčí proces Fáze tvůrčího procesu podle h. Poincaré
- •I.P.Pavlov
- •C. G. Jung
- •H. J. Eysenck
- •Vztah k lidem kladný – záporný
- •Vytrvalost
- •Kontrola a řízení temperamentových vlastností
- •Sebehodnocení
- •Motivace
- •Cíle a jejich konflikty
- •Postoje
- •Předsudky
- •Stresory
- •Strategie zvládnutí stresu
- •Nevhodné strategie zvládání stresu: alkohol, nikotin, uklidňující léky, návykové látky Obranné mechanismy
- •Začleňování člověka do společnosti
- •Pozice, status role
- •Sociální role - upravené, tj. Stylizované chování podle očekávání ostatních členů skupiny nebo společnosti, je pro jednotlivé situace, které se vyskytnou, obvyklé.
- •Skupinové normy
- •Sociální kognice
- •Teorie komunikace
- •Verbální komunikace, řeč
- •Zvukové prostředky mluveného projevu
- •Neverbální komunikace
- •Zrakový kontakt
- •Haptika
- •Postoje
- •Indikátor našeho zájmu či nezájmu
- •Proxemika
- •Předměty kolem nás
- •Sociální konflikt
- •Konflikt interpersonální
- •Komu pomáháme
- •Sociální afiliace
- •Samota a osamění
- •Skupina a její rozdělení
- •Skupinové klima
- •Komunikace ve skupině
Vlohy, schopnosti, dovednosti
Vlohy = vrozené vnitřní dispozice jedince, nepřístupné pozorování
Schopnosti = složité vlastnosti osobnosti, rozvinuté z vloh
Nadání = soubor dobře rozvinutých schopností pro určitou oblast činnosti (nadání pro určitý druh umění, pro matematiku)
Talent = zvlášť rozvinutá schopnost či nadání
Druhy schopností
podle stupně obecnosti:
obecné
speciální
podle typů činností, ve kterých se uplatňují:
Smyslové (percepční) - podle základních smyslů (zrakové, sluchové, chuťové, čichové, hmatové a schopnosti udržovat rovnováhu, vnímat polohu těla a končetin a pohyb)
Psychomotorické schopnosti - obratnost, přesná orientace v prostoru, odhady rychlostí vlastního pohybu, rozsah pohybů, koordinace se zrakovým vjemem
Umělecké schopnosti - smyslové a psychomotorické schopnosti, speciální nadání či talent, pro konkrétní druh umění
Rozumové – intelektové schopnosti – inteligence
Inteligence
W. Stern: obecná schopnost psychického přizpůsobení se člověka novým životním podmínkám a úkolům
D. Wechsler: úhrnná globální schopnost individua účelně jednat, rozumně myslet a vypořádat se účinně se svým okolím
M. Nakonečný: dispozice k myšlení
H. J. Eysenck: komplexní schopnost vyrovnávat se s životními úkoly a problémy, jejíž jádro tvoří kognitivní dispozice, ale uplatňují se v ní i další faktory osobnosti:
dobrá orientace a dobré myšlení
ostré vnímání a dobrá paměť
koncentrované zaměření na daný objekt činnosti s pružným, rychlým a správným myšlením
Složky inteligence:
fluidní (tekutá) inteligence - vrozená, závislá na fyziologických funkcích mozku
krystalická inteligence – rozvíjí se na základě získávání zkušeností z vlastních činností a teoretickým učením
Dělení:
teoretická (schopnost abstraktních operací)
praktická (konkrétní operace s objekty)
sociální (schopnost moudrého jednání v mezilidských vztazích)
Měření inteligence
první měření intelektových schopností - v r. 1905 Alfred Binet
W. Stern - pojem IQ (inteligenční kvocient) = (mentální věk / skutečný věk) * 100
Sociální inteligence
= sociální schopnosti potřebné pro dobré a úspěšné vztahy s druhými lidmi
sociální vcítění, obratnost v navazování a udržování kontaktů, schopnost rychle a přesně vyhodnocovat zpětnou vazbu v interakci, přesvědčovat druhé lidi, vést rozhovory a taktně je ukončovat
Sternberg rozlišil:
školní inteligenci - úspěchy v akademickém vzdělávání
inteligenci pro rozpoznávání problémů
inteligenci ulice, krys - souvisí s uplatněním v tvrdém boji o každodenní přežití
Emociální inteligence (EQ) - rozlišuje dvě oblasti:
schopnost úspěšně zvládat vlastní život
schopnost mít dobré a úspěšné vztahy s druhými lidmi
H. Gardner - vzdělávání by mělo rozvíjet dimenze:
jazykovou - srozumitelné vyjadřování, schopnost vysvětlovat, vyprávět příběhy
hudební – schopnost vnímat hudbu, zapamatovat si melodie
matematickou a logickou
prostorovou - využívanou při orientaci v přírodě
tělesnou a kinestetickou (v tanci, sportech, manuální šikovnost a obratnost)
intrapersonální - schopnost rozumět svým pocitům a emocím, umět je vyjádřit, umět být sám sebou
interpersonální - rozvíjet schopnost sociální percepce, empatie
přírodní - vztah k přírodě založený na znalostech o ní, respektování přírodních zákonů
Měření EQ
individuální rozvíjení vlastních schopností v pěti základních oblastech:
sebevědomí
organizace vlastního života
motivování sebe sama
empatie
angažovanost v kontaktu s druhými lidmi
