- •Předmět psychologie
- •Věda o lidské psychice, jednání a prožívání.
- •Základní teoretické obory psychologie
- •Aplikované psychologické obory
- •Antická psychologie - zrození „psýché”
- •Tvarová psychologie
- •Behaviorální psychologie
- •Antická psychologie
- •Řecká medicína
- •Vědecká psychologie
- •Biologický přístup
- •Hlubinná psychologie
- •Humanistická psychologie
- •3. Nejvýraznějším proudem
- •Širší zaměření různých psychologických teorií na člověka
- •Metody psychologie
- •Pozorování
- •Experiment
- •Rozhovor
- •Dotazníkové metody
- •Psychologické testy
- •Hodnocení produktů činnosti
- •Počátky vývoje dítěte
- •Prenatální období
- •Vývoj osobnosti – zrání či učení?
- •Vnitřní výbava – zrání.
- •Vnější prostředí
- •Diferenciační pojetí vývoje osobnosti
- •Stadiální pojetí vývoje osobnosti
- •Freudovo pojetí psychosexuálního vývoje
- •Obecné zákonitosti psychiky
- •Psychické procesy
- •Psychické stavy
- •Pozornost
- •Celkový stav osobnosti (citové stavy ve vnímání)
- •Poznávací styly
- •Psychická struktura osobnosti
- •Vlohy, schopnosti, dovednosti
- •Druhy schopností
- •Inteligence
- •Měření inteligence
- •Sociální inteligence
- •Tvořivost
- •Produkty tvořivosti
- •Tvůrčí osobnost
- •Vnitřní činitelé tvůrčího zvládání životních úkolů:
- •Bariery tvořivosti:
- •Vlastnosti tvořivosti
- •Tvůrčí proces Fáze tvůrčího procesu podle h. Poincaré
- •I.P.Pavlov
- •C. G. Jung
- •H. J. Eysenck
- •Vztah k lidem kladný – záporný
- •Vytrvalost
- •Kontrola a řízení temperamentových vlastností
- •Sebehodnocení
- •Motivace
- •Cíle a jejich konflikty
- •Postoje
- •Předsudky
- •Stresory
- •Strategie zvládnutí stresu
- •Nevhodné strategie zvládání stresu: alkohol, nikotin, uklidňující léky, návykové látky Obranné mechanismy
- •Začleňování člověka do společnosti
- •Pozice, status role
- •Sociální role - upravené, tj. Stylizované chování podle očekávání ostatních členů skupiny nebo společnosti, je pro jednotlivé situace, které se vyskytnou, obvyklé.
- •Skupinové normy
- •Sociální kognice
- •Teorie komunikace
- •Verbální komunikace, řeč
- •Zvukové prostředky mluveného projevu
- •Neverbální komunikace
- •Zrakový kontakt
- •Haptika
- •Postoje
- •Indikátor našeho zájmu či nezájmu
- •Proxemika
- •Předměty kolem nás
- •Sociální konflikt
- •Konflikt interpersonální
- •Komu pomáháme
- •Sociální afiliace
- •Samota a osamění
- •Skupina a její rozdělení
- •Skupinové klima
- •Komunikace ve skupině
Antická psychologie
pokládána za základ naší současné západní kultury
filozofové té doby uvažují o obecných principech přírody, okolního světa i života
Aristoteles (384- 322 př.n.l.)
Platonův žák a učitel Alexandra Velikého
je autorem spisů zaměřených na logiku, přírodní vědy, etiku, politiku, rétoriku, estetiku a pro nás důležitou psychologii
člověka chápe jako jednotu přírodního těla a duše
duše – vegetativní (vyživovací, související s růstem a rozmnožováním), senzitivní (animální), rozumová
analýza smyslového vnímání, představových obrazů a myšlení
Řecká medicína
na hlubším poznání člověka se v antice podíleli i lékaři
Hippokrates (460- 370 př. n. l.)
autorem části lékařských spisů, které jako celek nesou jeho jméno
objevil funkce nervového systému a vztahů poranění mozku (pozorováním zraněných bojovníků) a poruch duševních funkcí.
první ucelená teorie čtyř temperamentových typů člověka.
Galenos (130 - 201 n. l.)
rozpracoval učení hippokratovské školy o temperamentu.
duševní jevy, afekty, vlastnosti i poruchy a zvláštnosti byly vysvětlovány jako důsledek určitého poměru jednotlivých materiálních složek ve směsi
ke čtyřem původním kvalitám teplo, studeno, sucho, vlhko jsou přiřazovány čtyři tělesné šťávy, které mají podobné vlastnosti jako tyto materie:
Žlutá žluč - obdoba ohně - je teplá a suchá (cholerik)
Černá žluč - obdoba země - suchá a studená (melancholik)
Hlen - obdoba vody - studený a vlhký (flegmatik)
Krev - obdoba vzduchu - vlhká a teplá (sangvinik)
Vědecká psychologie
postupné opouštění pojmu duše
za vědecký byl pokládán materialistický přístup
Biologický přístup
ústřední myšlenkou je názor, že kognitivní (poznávací) procesy mohou být předmětem vědeckých experimentů, tak jako fyzikální a chemické jevy či anatomie lidských orgánů
za počátek vědecké psychologie je považováno založení prvního Psychologického institutu r. 1879 v Lipsku - lékař a fyziolog W. Wundt
na základě experimentů byly formulovány asociační zákony jako obecné principy psychické činnosti - zákon podobnosti, kontrastu, dotyku v prostoru a čase, i když jinak spolu nesouvisí
z asocianismu vycházel německý psycholog Hermann Ebbinghaus - zkoumal učení a paměť pro slovní látku
Tvarová psychologie
M. Wertheimer, K. Koffka, W. Kohler
vznikla v Německu koncem 19. století
výchozí myšlenkou je předpoklad, že psychické celky nejsou vytvářeny spojováním, asociacemi, jednotlivých prvků, ale že existují předem, jako dobrý tvar v myšlenkách a že člověk v průběhu vnímání tyto dobré tvary ve svém okolí nalézá
známé jsou experimenty s vnímáním figur na pozadí, nedokončených figur
experimentální práce Wolfganga Kohlera se šimpanzi z 20. let tohoto století - formuloval nový princip učení - tvůrčího řešení situace – vhledem
Behaviorální psychologie
počátek 20. století - John B. Watson - vědeckému poznání je přístupné pouze chování - behavior, proto by mělo být předmětem psychologie
odmítali uvažovat o duševních procesech jednotlivce, za skutečně vědecké považují zkoumání podnětů v okolí a následných reakcí jedince
zdůrazňování vnějších vlivů a propracování zákonitostí procesů učení - prokázání různých forem nežádoucího naučeného chování - pokud se na nějaký podnět naučíme reagovat nevhodně, můžeme se naučit na tentýž podnět reagovat lépe
