Freudovo pojetí psychosexuálního vývoje

• člení vývoj dítěte na pět základních etap

• soustřeďuje se na afektivní prožívání dítěte, vývoj jeho pudového života a na dynamické stránky osobnosti vůbec

• struktura osobnostních vlastností je dána vyrovnáváním dítěte s konflikty, působení vnějšího prostředí

• uspokojování (saturace) umožňuje další vývoj, neuspokojení (frustrace) způsobuje ulpění na problémech vývojového stadia

Orální stadium

(1 rok)

• zdrojem libosti a pudového uspokojení je orální zóna těla

• orální závislosti - dítě je uspokojováno především sáním (výživa, „nonnutritivní”, strká si do úst nejrůznější předměty)

• orálně agresivní fáze - rostou zuby, začíná kousat, dochází často k odstavování dítěte (je frustrována potřeba sání z prsu)

Anální stadium

(2 – 3 roky):

• hlavní erotogenní zóna těla se přesouvá na anus (konečník)

• dítěti plyne pudové uspokojení ze stimulace této oblasti, která je spojena buď s vypuzováním nebo zadržováním exkrementů

Falické stadium

= časné stadium genitální (okolo 4 let)

• hlavním zdrojem uspokojování sexuálního pudu se nyní stává genitální oblast těla

• otázky týkající se anatomických rozdílů mezi pohlavími, sexuality, rozmnožování

• děti připisují vysokou hodnotu penisu (u dívek vyvolává závist) - „kastrační komplex” – obavy z jeho ztráty

• rozvíjí se „oidipovský komplex” = láska malého chlapce k vlastní matce má sexuální rysy, spojené s rivalitou vůči otci

• „Elektřin komplex” u dívek

• přijetím osobnosti rodiče do své vlastní osobnosti vzniká Superego - normy, názory a hodnoty přijaté od rodiče

Období latence

(od 5 - 6 let do počátku dospívání)

• období relativního klidu a stability

• pozornost dítěte se odvrací od svého vlastního těla na nové úkoly z okolí (škola)

Genitální období

(od počátku puberty – 12 let)

• období dospívání - reaktivace sexuálních pudů

• učí se navazovat vzájemně uspokojující vztahy

• dochází ke sjednocení výsledků, dosažených během všech předchozích stadií, v konečnou celistvou strukturu osobnosti

Eriksonovo pojetí psychosociálního vývoje

• zdůrazňuje společenské, historické a kulturní podmínky vývoje dětí

8 údobí v životě člověka - sled psychosociálních stadií:

1. Základní důvěra proti základní nedůvěře

• je důležité, aby dítě získalo pocit důvěry v dobro světa

• dítě si vypracovává určité vnitřní jistoty (matka poskytuje bezpečí, uspokojení základních potřeb)

• úkolem je obhájit základní důvěru proti pocitu strádání, opuštěnosti

2. Autonomie proti studu a pochybám

• stud - člověk si je vědom, že je vystaven pohledům okolí, je viditelný, ačkoli na to není připraven, bývá překryt pocitem viny

• vznik pochybností

3. Iniciativa proti vině (předškolní období)

• dítě je plné iniciativy, je tvořivé, více milující, uvolněnější a bystřejší ve svém úsudku

• vlastní iniciativa způsobuje podnikání, plánování, činorodost, zdolávání překážek na cestě k cíli

• dítě plánuje, pouští se do nových aktivit, plné snahy o úspěch, ale často zažívá i nezdary

• možný vznik pocitu viny, zahanbení při nedostatečném ocenění ze strany dospělých

4. Snaživost proti méněcennosti (mladší školní věk)

• vstup do školy, fantazie a představivost jsou kroceny (psaní, čtení a počítání)

• je vysoce hodnocena výkonnost dítěte

• děti se stávají součástí nějaké systematické výuky - osvojují základy technologie, kterou užívají velcí lidé

• poznává účel a produktivitu, učí se vytrvalé a systematické práci, píli, vytváří si pocit snaživosti, nástroje a dovednosti, princip práce (potěšení z práce, stálá pozornost, vytrvalá píle)

• je ohrožováno pocitem nedostatečnosti a méněcennosti, pokud je hodnoceno přísně „spravedlivě” podle svých výkonů

5. Hledání vlastní identity proti konfúzi rolí

• období puberty, končí dětství a začíná mládí

• srovnávání se změnami fyziologickými, s novými rolemi sociálními, úkoly dospělých, jež na ně čekají

• starosti o to, jak se jeví v očích ostatních ve srovnání s tím, co cítí

• úkolem je upevnit si pojetí svého já v okolním světě

• boj s otázkami nejistoty vlastní identity (jak se jeví v očích svého okolí), hledání svého místo, smysl své existence, poslání

• nebezpečí konfúze rolí - pocity nejistoty ohledně sexuální identity z dřívějška, neschopnost nalézt se v povolání - identifikují se s nějakou silnou skupinou či davem (mohou svou totožnost ztratit zcela)

• nesnášenlivost (xenofobie) vůči odlišujícím se barvou kůže, oblečením, drobnostmi v chování je podmíněna obranou vůči konfúzi identity (dobře smýšlejícím lidem kolem sebe přisuzují role svých protivníků)

• spojitost mezi morálkou dítěte a etikou dospělého světa, ujištění v rituálech, vyznáních, programech (umožnění řídit smysl života i celého lidstva)

6. Intimnost proti izolaci (mladá dospělost)

• mladý dospělý člověk je připraven pro intimnost, je zralý odevzdat se konkrétním citovým vztahům v partnerství a vyvinout etickou sílu vytrvat v takových odevzdáních, i když mohou vyžadovat významné oběti a kompromisy

• izolace - jedinec se cítí být ohrožován ostatními lidmi, zdá se mu, že příliš zasahují do jeho identity

• je důležité plné vyvinutí schopnosti spojit se v důvěrném citovém vztahu s partnerem

• předpoklady pro úspěšnost vztahu:

vzájemnost orgasmu, s milovaným partnerem, opačného pohlaví, s nímž jsme schopni a ochotni si vzájemně důvěřovat, a s nímž jsme schopni a ochotni regulovat cykly práce, plození, rekreace, tak, aby byla zajištěna i potomstvu všechna stadia uspokojivého vývoje

7. Generativita proti stagnaci (zralá dospělost)

• rozvíjí se zájem o plození, o poskytování péče druhým, o tvoření a vedení příští generace

• dospělý člověk potřebuje, aby ho někdo potřeboval

• zralost = schopnost dávat, pečovat, přesahovat sebe sama

• lidé, kteří jsou neschopni být prospěšní svému okolí, pociťují stagnaci a ochuzení

8. Integrita já proti zoufalství (pozdní dospělost a stáří)

• člověk si uvědomuje smysluplnost toho, co celý život dělal, dosahuje „moudrosti” a „integrity” já

• je-li člověk se vším vyrovnán, nebojí se svého osobního konce – smrti (pokud ne - propadá zoufalství)