Humanistická psychologie

• 3. Nejvýraznějším proudem

• Širší zaměření různých psychologických teorií na člověka

• dánský filosof S. Kierkegaard (1813 – 1855) - existenciální filosofie - každý jedinec má právo svobodně si volit svou pravdu, na základě své subjektivní víry

• škola logoterapie – V. E. Frankla - pomoc lidem uplatnit svou vůli ke smyslu najít proč žít, jaký je smysl života

Carl R. Rogers (1902 –1987)

• zdůrazňoval jednotu a jedinečnost každého člověka = nedirektivní, „na člověka zaměřená terapie”

• tři nejdůležitější podmínky, které platí v jakémkoliv vztahu, kde jde o rozvíjení osobnosti:

1. kongruence - shody mezi tím, co terapeut prožívá (v organismu) a tím, jak tyto prožitky umí sdělit klientovi, jde o to umět být sám sebou, neskrývat se za profesionální masku a otevřeně přistupovat i ke klientovi

2. vytvoření atmosféry - bezpodmínečné přijímání jedince takového jaký je, i s jeho aktuálními pocity, rozpaky, odporem, strachem, zlostí nebo láskou a odvahou

3. empatické porozumění - terapeut si uvědomuje pocity a osobní významy, které klient prožívá a své pochopení mu sděluje

• používal citlivé naslouchání, rozhovory s klienty, atmosféru důvěry

Abraham Maslow (1908 – 1970)

• zkoumal lidskou motivaci, vztah jedinců k nižším a vyšším potřebám, životy sebeaktualizujících se jedinců

• lidské potřeby – nižší (zajišťují fyziologické přežití), vyšší (naplnění vlastní existence, sebeaktualizace – tendence být tím, kým můžu být)

1. fyziologické potřeby – jídlo, spánek

2. potřeba bezpečí

3. potřeby sociální: lásky a sounáležitosti - někam k někomu patřit, touha milovat a být milován, mít „své lidi”, své přátele

4. Potřeby úcty - vážit si sám sebe, věřit svým schopnostem, zvládat životní nároky, potřeba sebeúcty a být uznáván ostatními

5. Potřeby sebeaktualizace (B-úroveň) – touha stát se vším, čím se stát můžu

• nejdůležitějšími znaky sebeaktualizujícího se jedince je:

1. Odstup a potřeba soukromí: - dokáže být sám, aniž by se cítil osamělý, váží si samoty a soukromí

2. Nezávislost na kultuře a okolí: - vyznačuje se rozhodností, odpovědností, sebekázní a nezávislostí, je stálejší, odolnější vůči zátěžím života, ranám osudu

3. Smysl pro humor bez nepřátelství: - jeho žerty nikoho nezraňují, nevšímají si slabin lidí, ale komičnosti v situacích

4. Originalita a tvořivost: - svoji bohatou představivost používají ke zvládání problémů v práci i rodině

5. Sebetranscendence: - umí překročit hranice své osobnosti, zapomenout na sebe a věnovat se problému, být nejspontánnější

4. Metody psychologie

• většina psychologických metod sbírající fakta je určitým druhem pozorování

Pozorování

• Soustředěné sledování okolí, doprovázené útlumem vlastní aktivity

• patří mezi nejzákladnější metody získávání informací o okolí u lidí i u zvířat

• základní psychologická metoda

• plánovité pozorné vnímání určitého objektu, provázené snahou získat o něm co nejpřesnější a nejrozsáhlejší poznání

Rozlišujeme většinou dva základní typy pozorování.

1. INTROSPEKCE - pozorování vlastního prožívání, motivů, vlastních psychických procesů

2. EXTROSPEKCE - záměrné, pozorné vnímání chování druhých osob a následné nebo i souběžné, zaznamenávání údajů o vnímaných skutečnostech

• využívá se i možnosti skrytého pozorování, jednocestná zrcadla

Pozorování můžeme dále dělit ještě podle dalších hledisek.

1. Podle zaměřenosti:

• organizační pozorování – bez zaměření, které používá každý člověk k zachycení běžného okruhu jevů

• zaměřené pozorování – zacílené na jednotlivý aspekt (prvek) chování

2. Podle délky pozorování:

• krátkodobé – často jednorázové

• dlouhodobé systematické pozorování

3. Podle situace:

• v přirozených situacích

• v uměle navozených situacích

4. Podle počtu pozorovaných jedinců:

• individuální pozorování

• skupinové pozorování

Mezi podmínky úspěšného pozorování patří

• musí předcházet důkladné studium problému

• musí mít předem stanovený cíl

• musí být zaručena objektivita pozorování

• musí se důkladně a podrobně zaznamenávat podstatné momenty

• musí být systematické a plánovité

• je nutné přemýšlet

• zachytit písemně neobvyklé skutečnosti

• získáváme pouze pohled na „povrch chování“