Kontrola a řízení temperamentových vlastností

• člověk s rozvinutým charakterem umí se svým temperamentem zacházet, umí se ovládat

• nezralý jedinec s méně rozvinutým charakterem své afekty neovládá

Sebehodnocení

• sebepojetí, obraz sebe samého, ideální „já”, pocit vlastní hodnoty

• sebepřeceňování i podceňování - působí jedinci mnoho potíží se sebou samým i v komunikaci s okolím

Svědomí

• říká člověku, co má či nemá udělat, kde se nezachoval správně, z hlediska morálního

• přináší uspokojení (jednání v souhlase se svým ideálním obrazem), trpké výčitky (porušení morální zásady)

12. Motivace

• příčiny svého vlastního jednání

• znalost motivu nám dává odpověď na otázku, co člověka vede k chování, volbě určitých cílů nebo k jejich opuštění

• představují cíle chování (vědomé i nevědomé)

• každé chování člověka je motivováno, protože se snaží dosáhnout nějakého cíle, nebo se naopak něčemu vyhnout

= určitý vztah člověka ke skutečnosti, která ho obklopuje, k věcem i k ostatním lidem a k okolnímu dění

• zahrnuje vnější pobídky a cíle, i vnitřní motivy

Potřeby

• každý organizmus musí udržovat rovnováhu se svým prostředím

• cíle uspokojující potřeby člověka nutné pro přežití, zajišťují přežívání člověka jako biologického druhu

• Motivace = proces, ve kterém se uvolňuje určité množství energie a směřuje k určitému cíli

• cíle dávají lidské motivaci obsah

• jedinec prožívá různě silné motivační napětí - očekává, že dosažením cíle uspokojí potřebu, která toto napětí vyvolala

• čím je motivace silnější, tím více úsilí duševního i tělesného člověk vynakládá

• optimální úroveň motivace - jedinec podává nejlepší – optimální výkon

• často je naše úsilí o dosažení cíle zmařeno vnějšími nebo vnitřní překážkami - dojde ke frustraci

Zdroje frustrace:

• deprivace - nedostatek předmětu k uspokojení motivace v dostupném prostředí, (citová deprivace u opuštěných a zanedbávaných dětí, smyslová deprivace – zraková u slepých)

• skutečnosti, které jedinci brání v dosažení cíle, maří jeho cílesměrnou aktivitu, staví mu do cesty k cíli překážky:

• vnější - v okolí jedince

• vnitřní - uvnitř osobnosti

• aktivní

• pasivní

Typy frustračních situací:

1. frustrační situace - překážka, která mi brání v dosažení cíle je vnější pasivní (plot je příliš vysoký)

2. frustrační situace - vnitřní pasivní překážkou je nedostatek dovedností (neschopnost ten plot přelézt)

3. frustrační situace - aktivní vnější překážka (plot bych sice uměl zvládnout, ale dobrmana bez košíku asi ne)

4. frustrační situace - vnitřní aktivní překážka – konflikt motivů (plot umím přelézt, dobrman mě zná, ale asi bych zklamal hodného pána, krást se nesmí)

Cíle a jejich konflikty

• cíle dokážou člověka povzbudit, ukázat mu smysl života

• ztráta cíle může vést k pocitům nudy, zhoršování výkonů, pocitům zbytečnosti, narušení psychického i fyzického zdraví

• novými cíli se stávají prostředky, které byly použity a osvědčily se při zajišťování původních cílů (peníze)

• cíle se stávají i zdrojem problémů a obtížných životních situací, dochází k rozporům a jedinec se musí rozhodovat

Druhy konfliktu:

1. Konflikt dvou stejně kladných lákavých cílů - jedinec si musí vybrat, protože není možné dosáhnout obou současně, jsem zodpovědný sám sobě za tuto volbu, nemám na koho svést případnou nespokojenost nebo neúspěch

2. Konflikt dvou negativních cílů - volba mezi dvěma nepříjemnými povinnostmi, zvažujeme, co je horší, je situace

3. Konflikty mezi kladným a záporným cílem - jeden cíl má pro mne apetenční i averzivní hodnotu, mám k němu ambivalentní postoj, chci ho získat, ale současně se ho bojím

4. Dvojitý konflikt kladných a záporných cílů - složité situace, kdy musíme zvažovat dva a více kladných a dva a více záporných sil

Aspirace

• aspirační úroveň značí, jak vysoký cíl si jedinec stanovuje, co chce dosáhnout

• závisí nejen na schopnostech jedince a jeho zkušenostech s určitou situací, ale také na jeho sebedůvěře

Dělení motivů – Madsen:

1. primární motivy – hlad, žízeň, sex, motiv pečování, udržování teploty, motiv vylučování, motiv aktivity smyslové, tělesné i duševní

2. afektivní motivy - motiv bezpečí a motiv agrese

3. sekundární motivy - motiv sociálního kontaktu, dosažení úspěšného výkonu, motiv moci a motiv vlastnictví

Maslowova hierarchie lidských potřeb

1. fyziologické potřeby – základní (potrava, dýchání, spánek, přežití)

2. potřeba bezpečí a jistoty – fyzické bezpečí, emocionální, stabilita, zázemí (byt, pojištění, zaměstnání)

3. potřeba sounáležitosti – sociální potřeba (život ve skupině, komunikace)

4. potřeba úcty a uznání – společenský status (pocit vlastní hodnoty)

5. potřeba seberealizace – seberozvíjení

Pocity

• pocity, emoce a city doprovází vznik, průběh i dovršení motivačního procesu, nelze je od něho oddělovat

• důležitou formou vztahů člověka ke skutečnosti je hodnocení – rozlišování, co je pro mě přitažlivé, může to být nebezpečné a jsem tím odpuzován

• apetence - přibližování se

• averze - vzdalování se, vyhýbání se

• pocity - původní, druhová prožitková výbava organizmu (pocity slasti či strasti)

City a emoce

• jsou vzbuzovány významnými událostmi v okolí nebo těle jedince

• samy vzbuzují činnost a řídí její průběh a často bývají i jejím cílem

• jsou vázány na určitého jedince, jsou velmi subjektivní

S provázanosti motivačního procesu a emocí souvisí:

1. Vnitřní psychické a tělesné reakce - připravují náš organizmus na aktivitu

2. Kognitivní hodnocení situace - zvažuji situaci, zda je pro mne pozitivní nebo negativní

3. Emoční hodnocení a prožívaná emoce - vyplývají z toho, co pro mne situace znamená, jak jsem jí vyhodnotila (negativní - úlek, strach, pozitivní – radost)

4. Výraz obličeje - zobrazuje, jakou emoci prožívám

1. Strach - nelibá emoce, při ohrožení

2. Smutek - nelibý emoční stav, reakce na ztrátu, představu ztráty, žádoucího cíle

3. Radost - libý emoční stav, reakce na dosažení cíle, očekávaní dosažení cíle