16. Teorie komunikace

• z latinského communis = společný

• vzájemné dorozumívání, výměna informací

• systém komunikace - zahrnuje jazyk, specifická gesta a způsoby chování vůbec

Formy komunikace:

1. neverbální

2. verbální

3. metakomunikace

Komunikační prostředky - podle smyslového orgánu, na který působí:

1. akustické (sluchové)

• řeč

• neverbální složky řeči (hlasitost, tón, výška, intonace, frázování atd.)

2. vizuální (zrakové)

• pantomimika (mimika, gesta, postoje)

• proxemika

• předměty kolem nás

3. taktilní - haptika

4. olfaktorické (čichové)

Struktura komunikace:

• kdo (komunikátor)

• říká co (komuniké)

• komu (komunikant)

• čím (druh komunikace, např. slova)

• prostřednictvím jakého média (např. mluvené řeči v bezprostředním kontaktu)

• s jakým úmyslem (motivace)

• s jakým účinkem

Metakomunikace

• význam sdělení se nemusí vždy krýt s obsahem, často vyplývá z kontextu situace nebo z intonace, někdy je však předem avizován

• Metakomunikace používá prostředky, které upřesňují nebo mění následující, někdy i současně probíhající činnost

• Metakomunikaci můžeme hodnotit:

• podle situace, ve které se vyskytuje,

• podle typu použitého komunikačního prostředku,

• podle jednající osoby,

• podle stupně uvědomění metasignálu komunikujícím jedincem.

• metasignály: verbální, neverbální (mrknutí okem), oblečení (uniforma)

Verbální komunikace, řeč

= specificky lidský prostředek dorozumívání

• komunikace zprostředkovaná jazykovým znakem a významem na něj vázaným

• je důležitý obsah, slovní vyjádření toho, co se chce říci a dále charakteristiky řeči

• spočívá v různém pojetí znaku a jeho významu pro příjemce i odesílatele sdělení

• slovo má současně dva významy, a to slovníkový (denotativní) a emocionální, osobní (konotativní)

• každý jazykový znak má svůj obsah, formu a myšlenku

• hlavní podmínkou kvalitní verbální komunikace je znalost jazyka, ve kterém probíhá

• Chyby ze strany výdejce informace

• nesrozumitelně vyjádřené myšlenky (příliš neurčitě formulovaná tvrzení)

• používání slov, kterým příjemce informace nerozumí (podnikové zkratky, nadměrné používání cizích slov)

• používání mnohovýznamových slov nebo neurčitých výrazů

• nerespektování zpětné vazby

• nesoulad mezi verbální a neverbální informací

• bílý šum (znehodnocení informací zaviněné technickými prostředky)

• Chyby ze strany příjemce informace

• nepozornost či nezájem,

• citové předsudky příjemce ke sdělení.

• chybám se můžeme vyhnout za pomoci určitých opatření:

• redundance (nadbytečnost) – totéž říkáme jinak, z jiného pohledu.

• respektování kontextu

• zajistit si potřebnou pozornost a adekvátní zpětnou vazbu

• soulad všech složek komunikace

• za neporozumění odpovídá vždycky ten, kdo informaci podává.

• nezáleží pouze na tom, co říkám, ale také jak to říkám

• jazyková kultura - specifická vlastnost osobnosti

• základním předpokladem kultivovaného vyjadřování je správná výslovnost - je podmíněna zvládnutím techniky mluveného projevu, která se skládá ze tří základních činností:

1. respirace – dýchání - měli bychom usilovat o vědomě řízené dýchání, odstranit zbytečné svalové napětí - funkční propojení dýchání hrudního a bráničního

2. fonace - tvoření hlasu - hlas tvoříme pomocí výdechového proudu vzduchu v hrtanu rozkmitáním hlasivek - vznikne základní tón, který má určitou výšku a sílu, znělost a barvu získává v rezonančních dutinách, je nutné správně posadit hlas

3. artikulace - tvoření hlásek - podílejí se rty, jazyk, spodní čelist, zuby, dásňový výstupek, tvrdé a měkké patro = mluvidla, musí být uvolněná (používá se rozcvičování – jazykolamy)