- •Předmět psychologie
- •Věda o lidské psychice, jednání a prožívání.
- •Základní teoretické obory psychologie
- •Aplikované psychologické obory
- •Antická psychologie - zrození „psýché”
- •Tvarová psychologie
- •Behaviorální psychologie
- •Antická psychologie
- •Řecká medicína
- •Vědecká psychologie
- •Biologický přístup
- •Hlubinná psychologie
- •Humanistická psychologie
- •3. Nejvýraznějším proudem
- •Širší zaměření různých psychologických teorií na člověka
- •Metody psychologie
- •Pozorování
- •Experiment
- •Rozhovor
- •Dotazníkové metody
- •Psychologické testy
- •Hodnocení produktů činnosti
- •Počátky vývoje dítěte
- •Prenatální období
- •Vývoj osobnosti – zrání či učení?
- •Vnitřní výbava – zrání.
- •Vnější prostředí
- •Diferenciační pojetí vývoje osobnosti
- •Stadiální pojetí vývoje osobnosti
- •Freudovo pojetí psychosexuálního vývoje
- •Obecné zákonitosti psychiky
- •Psychické procesy
- •Psychické stavy
- •Pozornost
- •Celkový stav osobnosti (citové stavy ve vnímání)
- •Poznávací styly
- •Psychická struktura osobnosti
- •Vlohy, schopnosti, dovednosti
- •Druhy schopností
- •Inteligence
- •Měření inteligence
- •Sociální inteligence
- •Tvořivost
- •Produkty tvořivosti
- •Tvůrčí osobnost
- •Vnitřní činitelé tvůrčího zvládání životních úkolů:
- •Bariery tvořivosti:
- •Vlastnosti tvořivosti
- •Tvůrčí proces Fáze tvůrčího procesu podle h. Poincaré
- •I.P.Pavlov
- •C. G. Jung
- •H. J. Eysenck
- •Vztah k lidem kladný – záporný
- •Vytrvalost
- •Kontrola a řízení temperamentových vlastností
- •Sebehodnocení
- •Motivace
- •Cíle a jejich konflikty
- •Postoje
- •Předsudky
- •Stresory
- •Strategie zvládnutí stresu
- •Nevhodné strategie zvládání stresu: alkohol, nikotin, uklidňující léky, návykové látky Obranné mechanismy
- •Začleňování člověka do společnosti
- •Pozice, status role
- •Sociální role - upravené, tj. Stylizované chování podle očekávání ostatních členů skupiny nebo společnosti, je pro jednotlivé situace, které se vyskytnou, obvyklé.
- •Skupinové normy
- •Sociální kognice
- •Teorie komunikace
- •Verbální komunikace, řeč
- •Zvukové prostředky mluveného projevu
- •Neverbální komunikace
- •Zrakový kontakt
- •Haptika
- •Postoje
- •Indikátor našeho zájmu či nezájmu
- •Proxemika
- •Předměty kolem nás
- •Sociální konflikt
- •Konflikt interpersonální
- •Komu pomáháme
- •Sociální afiliace
- •Samota a osamění
- •Skupina a její rozdělení
- •Skupinové klima
- •Komunikace ve skupině
Teorie komunikace
z latinského communis = společný
vzájemné dorozumívání, výměna informací
systém komunikace - zahrnuje jazyk, specifická gesta a způsoby chování vůbec
Formy komunikace:
neverbální
verbální
metakomunikace
Komunikační prostředky - podle smyslového orgánu, na který působí:
akustické (sluchové)
řeč
neverbální složky řeči (hlasitost, tón, výška, intonace, frázování atd.)
vizuální (zrakové)
pantomimika (mimika, gesta, postoje)
proxemika
předměty kolem nás
taktilní - haptika
olfaktorické (čichové)
Struktura komunikace:
kdo (komunikátor)
říká co (komuniké)
komu (komunikant)
čím (druh komunikace, např. slova)
prostřednictvím jakého média (např. mluvené řeči v bezprostředním kontaktu)
s jakým úmyslem (motivace)
s jakým účinkem
Metakomunikace
význam sdělení se nemusí vždy krýt s obsahem, často vyplývá z kontextu situace nebo z intonace, někdy je však předem avizován
Metakomunikace používá prostředky, které upřesňují nebo mění následující, někdy i současně probíhající činnost
Metakomunikaci můžeme hodnotit:
podle situace, ve které se vyskytuje,
podle typu použitého komunikačního prostředku,
podle jednající osoby,
podle stupně uvědomění metasignálu komunikujícím jedincem.
metasignály: verbální, neverbální (mrknutí okem), oblečení (uniforma)
Verbální komunikace, řeč
= specificky lidský prostředek dorozumívání
komunikace zprostředkovaná jazykovým znakem a významem na něj vázaným
je důležitý obsah, slovní vyjádření toho, co se chce říci a dále charakteristiky řeči
spočívá v různém pojetí znaku a jeho významu pro příjemce i odesílatele sdělení
slovo má současně dva významy, a to slovníkový (denotativní) a emocionální, osobní (konotativní)
každý jazykový znak má svůj obsah, formu a myšlenku
hlavní podmínkou kvalitní verbální komunikace je znalost jazyka, ve kterém probíhá
Chyby ze strany výdejce informace
nesrozumitelně vyjádřené myšlenky (příliš neurčitě formulovaná tvrzení)
používání slov, kterým příjemce informace nerozumí (podnikové zkratky, nadměrné používání cizích slov)
používání mnohovýznamových slov nebo neurčitých výrazů
nerespektování zpětné vazby
nesoulad mezi verbální a neverbální informací
bílý šum (znehodnocení informací zaviněné technickými prostředky)
Chyby ze strany příjemce informace
nepozornost či nezájem,
citové předsudky příjemce ke sdělení.
chybám se můžeme vyhnout za pomoci určitých opatření:
redundance (nadbytečnost) – totéž říkáme jinak, z jiného pohledu.
respektování kontextu
zajistit si potřebnou pozornost a adekvátní zpětnou vazbu
soulad všech složek komunikace
za neporozumění odpovídá vždycky ten, kdo informaci podává.
nezáleží pouze na tom, co říkám, ale také jak to říkám
jazyková kultura - specifická vlastnost osobnosti
základním předpokladem kultivovaného vyjadřování je správná výslovnost - je podmíněna zvládnutím techniky mluveného projevu, která se skládá ze tří základních činností:
respirace – dýchání - měli bychom usilovat o vědomě řízené dýchání, odstranit zbytečné svalové napětí - funkční propojení dýchání hrudního a bráničního
fonace - tvoření hlasu - hlas tvoříme pomocí výdechového proudu vzduchu v hrtanu rozkmitáním hlasivek - vznikne základní tón, který má určitou výšku a sílu, znělost a barvu získává v rezonančních dutinách, je nutné správně posadit hlas
artikulace - tvoření hlásek - podílejí se rty, jazyk, spodní čelist, zuby, dásňový výstupek, tvrdé a měkké patro = mluvidla, musí být uvolněná (používá se rozcvičování – jazykolamy)
